Článek
Přístup světových náboženství k alkoholu se pohybuje na široké škále od striktního zákazu v islámu až k nařízenému rituálnímu popíjení vína během židovského svátku Pesach. Zároveň se liší postoj k jednotlivým druhům alkoholických nápojů. Jak k alkoholickým nápojům přistupují jednotlivá náboženství?
Křesťanství a alkohol
Jak je všeobecně známo, tak se apoštolové nijak nevyhýbali pití vína. Snad proto má křesťanství k alkoholu trochu ambivalentní vztah, kdy na jedné straně stojí rituální pití vína, coby symbolu přeměny vína v krev Kristovu, na straně druhé důrazné varování před opilstvím.
Přístup křesťanství se také liší podle jednotlivých denominací. V katolicismu i pravoslaví je víno ústředním prvkem eucharistie a alkohol není zakázán, hříchem je až jejich nestřídmé pití. Samotné vaření vína i pěstování vinné révy přitom má v obou tradicích hlubokou historii. Povoleny jsou i destiláty, pokud jejich pití nevede k opilství.
Mnohem pestřejší přístup nabízí v rámci křesťanství jednotlivé proudy evangelických církví. Například luteráni a anglikáni jsou k pití alkoholu včetně whiskey velmi tolerantní, baptisté či mormoni prosazují úplnou abstinenci a i při večeři Páně nahrazují víno hroznovou šťávou.
Islám zakázal alkohol teprve postupem času
V rámci islámské tradice platí pro pití alkoholu striktní zákaz. Nerozlišuje přitom mezi pivem, vínem, či destiláty. Zakázána je samostatná látka (ethanol) v jakémkoliv množství. Výjimku tvoří některé okrajové větve islámu (například syrští alavité), které mohou zastávat k pití vína tolerantnější, ale v hlavním proudu se jedná o tabu.
Zajímavostí přitom je, že vztah k islámu se podobně jako v mnoha dalších věcech v Koránu postupně vyvíjel. Zatímco v ranných fázích jej pouze omezoval, ve finálních verších jej označil za dílo satanovo. Protože platí, že novější verše nahrazují v Koránu ty zjevené dříve, neměli by se pravověrní muslimové alkoholu striktně vyhýbat.
Budhismus a hinduismus vnímají alkohol jako překážku
Dva velké asijské náboženské směry usilují o duchovní očistu a alkohol vnímají, jako překážku, která stejně jako další omamné látky zatemňuje mysl.
Liší se postoj k mnichům, kteří mají pití alkoholu zakázáno a laikům u nichž se toleruje sklenka vína či piva, pokud nezpůsobí ztrátu kontroly. Z tohoto důvodu se nejvíce negativně nahlíží na tvrdý alkohol, protože vede nejrychleji k neuváženému chování a nahlíží se na něj jako na nejvíce znečišťující.
Podle šintoismu alkohol sbližuje s bohy
Rozdílný přístup nabízí japonský šintoismus, který na alkohol a zejména saké nahlíží jako na posvátný dar, jeho popíjení sbližuje lidi a božstva.
Saké bývá rituálně obětováno v chrámech a hromadně konzumováno během svateb a festivalů. Ani k pivu a západním destilátům nemá šintoismus náboženské výhrady a nahlíží na ně jako na povolené světské požitky.
Židé mají pití vína někdy povinné
Židé mají k pití alkoholu velmi specifický vztah, kdy v mnoha případech je jeho konzumace přímo náboženským příkazem (micva). Zároveň však platí židovské právo halacha, které klade přísný nárok na původ a způsob výroby alkoholu.
Na výrobu vína, tak musí dle striktních pravidel od drcení hroznů po uzavření lahví dohlížet věřící židé. O svátku Pesach je pak náboženskou povinností vypít 4 poháry vína. Připouští se, ale možnost nahradit je 100% košer hroznovou šťávou. Rituálně se víno pije i šabatu, na svatbách či při obřízce.
Většina běžných piv je považována za košér, protože voda, slad i chmel jsou obecně povolené suroviny. To platí i o čisté whiskey, ale pokud zraje v sudech po sherry nebo portském víně, odmítají ji někteří ortodoxní pít kvůli nejasnému původu vína. Brandy, která se pálí z vína pak musí splňovat stejně striktní požadavky jako víno samotné.
Přestože je tedy alkohol všeobecně v judaismu povolen, je důsledně varováno před opilstvím, které člověka podle věřících ponižuje. Výjimkou je ovšem svátek Purim, kdy tradice s trochou nadsázky říká, že by se měl během něho člověk radovat natolik, aby „nerozlišil mezi požehnaným Mordechajem a prokletým Hamanem.“
