Hlavní obsah

Co by, kdyby nevznikla časová pásma? V Tokiu by nový rok začínal dopoledne

Foto: Ilustrace vytvořená pomocí AI - ChatGPT

Stejný údaj na hodinách v New Yorku, Londýně a Tokiu, pokaždé v jiné části dne. Menší železniční motiv připomíná historické sjednocování času.

Na letišti byste nemuseli přetáčet hodinky a začátek přenosu by měl všude stejné číslo. Svět s jediným společným časem vypadá pohodlně. Dokud si nezkusíte domluvit schůzku nebo určit, který pracovní den právě skončil.

Článek

Na letence stojí odlet ve 13 hodin, přílet v 21 hodin. Osmihodinový let, jednoduché počítání. Po přistání ukazuje telefon totéž co před odletem nastavené hodinky. Také nádražní hodiny, hotelová recepce a televize mají stejný čas.

Teprve při rezervaci večeře trochu zaváháte. V kolik se tady vlastně večeří?

V našem světě vám místní hodiny dávají alespoň přibližnou představu o tom, v jaké části dne jste se ocitli. Ve světě bez časových pásem by tuto službu mohl převzít seznam otevíracích dob. Čas by se četl snáz, život kolem něj byste se museli naučit znovu.

Den, kdy železnice přestavily hodiny

Osmnáctého listopadu 1883 se severoamerické železnice přeorientovaly na soustavu standardních časových pásem. Předtím existovaly stovky místních časů a samotné železnice pracovaly přibližně s padesáti regionálními časovými standardy. Rostoucí síť potřebovala jednodušší pravidla pro jízdní řády a přestupy. Synchronizing Time

Datum tedy označuje významný severoamerický krok. Zavádění společného času mělo delší historii. V Británii železnice používaly greenwichský čas už předtím a v roce 1880 získal postavení zákonného časového standardu. Home of GMT

Kdyby americká dohoda v listopadu 1883 ztroskotala, tlak na sjednocení by pokračoval. Pro výrazně jiný dnešní svět proto potřebujeme další přiznaný předpoklad. Pásmový model se dlouhodobě neprosadí a doprava s mezinárodním obchodem postupně dají přednost jedinému společnému času. Ten se časem ujme také v běžném životě.

Od této chvíle sledujeme alternativu. Za základ společných hodin zvolme Greenwich. Dnešní technickou obdobou takového společného základu je UTC, koordinovaný světový čas, vůči němuž se určují místní časové posuny. V našem příběhu by podle společného základu šly i hodinky na každé ruce. aa.usno.navy.mil

Letenka by přestala být početní úlohou

Největší radost by měli lidé, kteří pravidelně cestují.

Časy odletu a příletu by se daly přímo porovnávat. Při přestupu byste snadno poznali, kolik času zbývá do dalšího spoje. Na cestě přes oceán by odpadlo zjišťování, které hodiny právě ukazuje telefon a zda se už přepnul do místního času.

Podobně by se zjednodušily termíny internetových přenosů. Když by koncert začínal ve dvacet hodin, byl by to tentýž okamžik v Praze, New Yorku i Tokiu. Pořadatel by mohl vytisknout jednu hodinu začátku na plakáty pro celý svět.

Rozdíl mezi denním světlem a tmou by ovšem dál určoval, kdo si přenos pustí u snídaně a kdo kvůli němu zůstane vzhůru.

Cestovatel by proto po příletu sledoval jiné údaje než dnes. Zajímalo by ho, v kolik otevírají obchody, kdy jezdí první ranní vlak a které hodiny hotel považuje za dobu nočního klidu. Průvodce by vedle památek uváděl také stručný návod na místní den.

Schůzka v osm by pořád mohla někoho probudit

Společný čas by z pracovních pozvánek odstranil přepočty. Odesílatel napíše osm hodin a všichni vědí, kdy se připojit.

Vzápětí by ale musel zjistit, zda je to pro ostatní rozumná doba.

Při společném čase odpovídajícím UTC by osm hodin znamenalo v Londýně zimní ráno, v New Yorku hlubokou noc a v Tokiu pozdní odpoledne. Současný japonský čas je totiž proti UTC posunutý o devět hodin, newyorský standardní čas o pět hodin opačným směrem. nict.go.jp

Firemní kalendáře by tak potřebovaly přehled místních pracovních dob. U kolegy byste viděli, kdy obvykle pracuje, a podle toho vybírali společný termín. Čísla by byla stejná, dostupnost lidí různá.

Stejně by se přizpůsobily školy, ordinace nebo divadla. Rozvrhy by následovaly místní střídání světla a tmy. V některých zemích by děti běžně vyrážely do školy v hodinách, které nám dnes připadají jako čas na poslední kontrolu ledničky před spaním.

Lidé narození do takového systému by na tom nic zvláštního neviděli. Podivně by jim naopak znělo naše přesvědčení, že snídaně patří přibližně k sedmé a oběd ke dvanácté.

Nový rok mezi snídaní a obědem

Největší nezvyk by přineslo datum.

Představme si, že celý svět používá také společný přechod do dalšího kalendářního dne při údaji 00:00. V Tokiu by k němu docházelo v části dne odpovídající dnešní deváté hodině ranní. Nový rok by tam začínal dopoledne.

Silvestrovský odpočet by se mohl stát ranním televizním programem. Slavnostní večer by lidé pořádali předem a při samotném příchodu nového roku by už někdo cestoval domů. Ohňostroje by si nejspíš nechali na tmu, i kdyby jejich datum nesedělo přesně s okamžikem změny letopočtu.

Praktičtější potíže by vznikaly každý týden. Školní vyučování od 23:30 do 05:00 by zasahovalo do dvou kalendářních dat, přestože by probíhalo během jediného místního dne. Firmy by potřebovaly pravidla, k jakému pracovnímu dni přiřadit směnu a jak počítat její návaznost na volno.

Podobné situace známe už dnes z nočních směn. V našem alternativním světě by se na některých místech staly běžnou součástí denního provozu.

A obyčejné „přijdu zítra ráno“ by potřebovalo trochu pozornosti. Mluvčí by mohl myslet příští probuzení, zatímco kalendář by během následující snídaně právě přepínal datum.

Hodinky by měly méně práce. My trochu víc

Svět s jediným časem by mohl dobře fungovat. Cestování, mezinárodní přenosy a přesné sjednávání okamžiků by byly v některých ohledech přehlednější. Člověk by se mohl podívat na zahraniční výsledkovou tabuli a rovnou vědět, kolik času od události uplynulo.

Za tuto výhodu bychom zaplatili ztrátou důvěrně známé vazby mezi číslem na hodinách a částí dne. Při cestě do zahraničí bychom se učili místní rozvrh. Při domlouvání hovoru bychom místo časového posunu zjišťovali, kdy druhý člověk vstává a pracuje. A někde by bylo potřeba oddělovat kalendářní datum od běžného dne mezi probuzením a usnutím.

Rozhodnutí železnic z roku 1883 tak připomíná docela zajímavý kompromis. Pásma pomohla sjednotit čas, přitom zachovala alespoň přibližnou představu, co od rána, poledne a večera čekat.

V naší alternativě bychom získali jednodušší hodiny a složitější otázku, co se podle nich právě hodí dělat.

Vyhovoval by vám jeden čas pro celý svět, i kdybyste na dovolené museli znovu zjišťovat obvyklou dobu oběda? A slavili byste nový rok přesně při změně data, nebo raději během místního večera?

Použité zdroje

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz