Článek
Kosa na kámen
Pátek odpoledne, člověk si hvízdá a jde na nákup do svého oblíbeného supermarketu. Vybere co je potřeba, tuhle pomazánka, tuhle nějaké to pivko na večerní pohodičku. Nakonec pobrukuje a skončí u kasy. Tahle konkrétní prodejna nemá samoobslužné kasy, které i přes jejich neuživatelské fungování preferuji a tak jsem nakonec nucen vystát frontu. Jak říká můj kamarád, „zascrolluju“ na telefon, když tu periferně vidím zrychlený pohyb a když zvednu oči od displeje, tak důchodce, muž tak mezi 70-75 lety plnou parou bere svůj košík a vráží s ním do dětských košíků dětí před ním. Děti mají štěstí, že stojí od košíků dále u své matky, a tak nakonec vražené košíky zastavují tak 10 cm před nimi. Chvíli přemýšlím, jestli to co jsem vlastně viděl, je opravdu realita či ne. Rozumějte, určitě tohle není první příklad „košíkového“ střetu v supermarketu, ale asi by mě nikdy nenapadlo, že to udělá dospělý člověk vůči malému dítěti. O to víc silou, se kterou by jim mohl nakonec i ublížit. Nakonec se z menší letargie a šoku a říkám pánovi, aby se uklidnil. Ten všimnuv si mých hodně přes 100 kg, bere zpátečku a zkouší na mě vystřelit svůj neprůstřelný argument: „mají tu přece rodiče ne?“ a na to mu odpovídám: „a to znamená, že se nemůžete chovat normálně?“ a tím naše krátká přestřelka ve stylu spaghetti westernů Sergia Leoneho končí.
Zparchantělá generace
Nakonec, když to vezmeme širší optikou, nejde jen o tuhle jednu konkrétní situaci. Jde o princip. Jde o princip chování generace, která si myslí, že má nárok na vše. Začalo to s bolševikem, který si tuto generaci vychovával ve stylu „když budete držet pysk, budete mít svoje jisté a stát se o vše zásadní postará“. Jistě, lidé dostudovali střední školu nebo učiliště a okamžitě nastoupili na pozice a za peníze, ze kterých se dalo rozumně vyžít. Jak říkává můj děd, směnař z velína - „dokud jsme nezačali stavět chatu, tak jsme nevěděli co s penězi, to byla skvělá doba.“ Jojo, kde je těm „skvělým dobám“ dnes konec. Přišla tržní ekonomika a tato za socialismu pracující generace se přesunula do důchodového věku. Jejich zvyky ale přišly s nimi. Mám přece na vše nárok, vždyť jsem si to odpracoval! Slyšel jsem mnohokrát. Koneckonců takto argumentují i mnozí politici. Co na tom, že tito lidé si to „odpracovali“ za totality, což se s tržní ekonomikou nedá absolutně porovnávat. Nehledě na to, jaké dědictví tu zanechali. Princip „mám na vše nárok“ tu ovšem zůstal a v naší společnosti bují a roste dál. Bude trvat ještě mnoho generací, než místo „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“, budeme říkat něco ve stylu „budeme makat a budeme se mít lépe“. Doufejme, že se kapitalistické místo nárokové společnosti nakonec dočkáme.
