Erich Hudec - zapomenutý a temný příběh jednoho z nejvýznamnějších českých vědců

Tento příběh začíná u Ericha Hudce, který se narodil 19. června 1901 v Berlíně. Syn Tomáše Hudce a Marie Hudcové byl absolventem Berlínské univerzity v oboru elektrotechniky a velmi brzy se začal profilovat jako slibný vědec a průkopník tohoto oboru. Nalezl zalíbení v radiotelegrafii, konkrétně v pulsní radiotelegrafii a přenosům informací na velké vzdálenosti. Díky svým novým průlomovým poznatkům především ve zdokonalení televizního přenosu pomocí kontrolovaných pilových kmitů a katodové lampy, byl v roce 1936 přizván ke vskutku nebývalé události a kompetenci - a to zodpovědnosti za přenos fotografií z olympiády v Berlíně, do Ameriky a Japonska. Díky tomuto úspěchu se mu otevřela nová pole bádání, především v rámci telegrafního vysílání vysílačkou s mnohem menším výkonem, než bylo obvyklé, což vyvolalo enormní zájem především vojenského námořnictva. Není vyloučeno a je naopak vysoce pravděpodobné, že v této době začaly vznikat jeho první patenty.

Během druhé světové války byl nucen pracovat pro nacisty a po náletech v Berlíně, bylo jeho pracoviště přesunuto na vysílací stanici Tehov. Zde ke konci války zabránil krveprolití mezi odbojovou skupinou a německou posádkou a zasadil se tak i o to, že tato vysílací stanice, která patřila k nejvýznamnějším na území protektorátu, nebyla zničena.

Po válce se Erich s rodinou nejprve přestěhoval do Brázdovy vily v Říčanech, kde působil již v předválečném období. Zde se ovšem stal trnem v oku několika redaktorům a přispěvatelům Rudého Práva, kteří ho obvinili, že se v této vile stýkal s vysokými nacisty, dokonce ho zde prý měl navštívit i tehdejší nástupce Reinharda Heydricha, říšský protektor K.H. Frank. Jak moc byla tato obvinění oprávněná se dnes již nedozvíme, nicméně historici se spíše shodují na pomlouvačné kampani proti významnému vědci. Ovšem na základě tohoto článku bylo Erichu Hudcovi nabídnuto bydlení v Boskovicích, kde měla kořeny jeho rodina, a to konkrétně na zámku Kunštát. Zde měl Erich Hudec dostatečně prostoru jak pro svou rodinu, tak i pro svůj výzkum. Hovoří se dokonce o několika místnostech v rámci zámku, kde svůj výzkum prováděl. Státní aparát si uvědomoval vědcovu důležitost, a proto když z jeho strany přišla žádost o půjčku na další pokračování vědeckého výzkumu, národní výbor v Boskovicích výjimku odhlasoval. Ne ovšem jednomyslně. Silným odpůrcem se stal Rudolf Barák, pozdější ministr vnitra. Ten ovšem neměl pozici ani kompetenci, aby žádost o půjčku zastavil a byl ostatními členy národního výboru přehlasován. Rudolf Barák byl později z pozice ministra vnitra sesazen a obviněn z rozsáhlé majetkové trestné činnosti. Ta později i nepřímo ukázala na jeho pravděpodobné zapojení v tragédii na zámku Kunštát.

Ačkoliv se Erichu Hudci podařilo získat půjčku na svůj výzkum a své patenty, začal se obávat nejenom o svou práci, ale také o svou bezpečnost. Začal tedy plánovat exil v zahraničí, kde vyjednával o prodeji a uplatnění svých vědeckých poznatků. Snad dílem nešťastného osudu vycestoval Hudec o Vánocích roku 1947 do Švýcarska, kde měl vést svá patentová řízení. Jeho rodina zůstala na zámku v Kunštátu, což se jí také stalo osudnou. Po převratu v únoru 1948 se Hudec již do vlasti nevrátil a plánoval přesun své rodiny. K tomu mělo dojít právě 9. června 1948. Hildegarde Hudcová se již několik dní před útěkem svěřila příbuznému Ericha Hudce, že je připravena a že má i případné prostředky které by pokryly skrývání její, i jejího syna. Bála se o svůj život. Ten vyhasl v noci z 8. června na 9. června, kdy bylo její bezvládné tělo nalezeno na nádvoří zámku. Vyšetřovatele z Brna, kteří byli jako první na místě, zaujalo především to, že zranění Hildegarde Hudcové neodpovídalo pádu, stejně jako na fotce z místa činu je jasně vidět, že má v ruce stržený břečťan, který lemoval zeď zámku u okna. Tedy držela se ho až do poslední chvíle. Taktéž na sobě neměla jedinou známku krve, která by se jistě po tak brutální vraždě jejího syna na jejím oblečení či těle objevila. Ten byl totiž brutálně a několika ranami ubit sekerou. Stejně tak teorii STB o vraždě a následné sebevraždě neodpovídají sbalené kufry v místnostech zámku. Vše odpovídalo tomu, že se matka se synem stali v předvečer útěku, obětmi brutálního zločinu. Neméně zarážejícím faktem, a tím se obratem vracím k části, kde Hildegarde Hudcová mluví o svých financích pro případné skrývání, je výpověď příbuzných Ericha Hudce. Ti totiž byli účastni kořistní výstavky v Blansku, jejímž tématem byla právě trestná majetková činnost Rudolfa Baráka - tedy co všechno lidu a občanům odcizil a zpronevěřil. Zde poznali identickou briliantovou soupravu Hildegarde Hudcové, kterou chtěla prodat a použít na financování skrývání a útěku.

STB ovšem i přes všechna tato fakta, vyšetřovací verzi kriminalistů z Brna shodila ze stolu, a uzavřela případ takto - matka zabila svého syna a spáchala sebevraždu.

Erich Hudec se po této tragédii, která se stala jeho rodině, již do Čech nikdy nevrátil. Dlouho se také nedařilo najít zmínky o jeho dalším působení, až se v roce 2017 Vítu Urválkovi podařilo najít záznamy o Erichu Hudcovi v Kansas City. Registroval zde mnoho ze svých patentů, některé z nich byly utajeny a s velkou pravděpodobností využívány vojenskými složkami. Jako celý jeho život, tak i jeho smrt je opředena tajemstvím. Zemřel 12. prosince 1972 ve své vile v Berlíně. Koroner ovšem zapsal toto datum jen proto, protože nedokázal určit přesné datum úmrtí. Mrtvý se totiž Erich Hudec nacházel ve vile pravděpodobně delší dobu. Zda i zde byla jeho smrt zapříčiněna jinými vlivy se dnes již nedozvíme, ale případnou účast tehdejšího režimu vyloučit nemůžeme. A to bohužel ke všem smutným okolnostem a faktům, které příběh Ericha Hudce obsahuje.

Doufejme, že se jednoho dne podaří očistit Hildegarde Hudcovou, a tak aspoň částečně přinést zadostiučinění rodině, kterou potkal takto krutý a nemilosrdný osud.

Zdroj: Stream - Po stopách brutální vraždy špičkového vědce, která měla zůstat navždy utajena, Reprofoto FTV Prima Očima Josefa Klímy, Wikipedia.