Článek
Kariérní právník
Budoucí představitel justičních zločinů se narodil 28.10. 1910 v Českých Budějovicích, kde později vystudoval i gymnázium. Na vysokoškolská studia se přesunul na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1934 s dobrým prospěchem odpromoval. Po absolutoriu se vrátil do rodných Českých Budějovic, kde začal svou pracovní kariéru při Krajském soudu, přičemž odtud směřoval na tamější státní zastupitelství. Konec druhé republiky a protektorát byl pro Urválka ve znamení řešení nejrůznějších běžných zločinů, přičemž v roce 1944 ho protektorátní režim poslal do smaltovny jako dělníka, posléze jako úředníka.
V předválečném období se Urválek začal taktéž politicky aktivizovat, byl členem sociální demokracie. Ve vítězném roce 1945 vstoupil do KSČ a nejprve působil jako státní zástupce na jihočeském státním zastupitelství, poté v pozicích veřejného žalobce a vedoucího veřejné žaloby při mimořádném lidovém soudu v Českých Budějovicích - to vše mezi lety 1945 - 1948. Po převratu v únoru 1948, se stal předsedou Akčního výboru Národní fronty u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Jeho zásadní kariérní role však měla teprve přijít.
Fanatický prokurátor
Převrat v roce 1948 a skutečná transformace na jeden ze satelitů SSSR, měla za následek konstrukci politických procesů a vražd, které měly jediný cíl - vystrašit potenciální odpůrce režimu. Předzvěstí monstrprocesu s Miladou Horákovou se stala justiční vražda nestraníků (Vratislava Polesného, Vratislava Jandy, Josefa Charváta, Emanuela Čančíka, Květoslava Prokeše a Jaroslava Borkovce), kteří měli údajně plánovat květnové protikomunistické povstání. Vše bylo vykonstruováno a posvěceno Kremlem a především jeho vyslanými poradci. V tomto případě se jednalo o Lichačeva a Makarova, kteří poprvé použili techniky „připravených scénářů výpovědí“ a „režijních knih soudních líčení“.
Přesto Kreml žádal o výraznější demonstraci politické moci a především výraznější představitele na lavici obžalovaných. Nakonec byla vybrána poslankyně národně socialistické strany Milada Horáková a osm dalších funkcionářů této strany. Dále dva představitelé sociální demokracie, dva funkcionáři strany lidové a jeden obviněný z trockismu (ideologie a směr, který se profiloval jako protiváha stalinismu, dle jeho kritika Lva Trockiho - pozn. autora).
Josef Urválek mezitím „poctivě“ pracoval na své kariéře v novém režimu. Nejprve v roce 1949 stanul do čela krajské prokuratory v Českých Budějovicích a začal být také pravidelně povoláván jako zástupce státní prokuratory, k prvním politickým procesům té doby.
Marný boj jedné ženy
Milada Horáková a 12 dalších obviněných, stanulo před soudem 31.5. 1950. Procesu předsedal JUDr. Karel Drulák, v roli prokurátorů se objevili zkušení Juraj Vieska, Josef Urválek a mladičká, tzv. dělnická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. Té bylo v době procesu pouhých 28 let a byla čerstvou absolventkou dvouleté Právnické školy pracujících. Co do fanatismu a přesvědčení pro totalitní režim, nezůstala oproti svým zkušenějším a starším kolegům pozadu.
Žaloba všechny předvolané obvinila z neexistujícího pokusu o puč proti komunistickému režimu, který je vedený pod kuratelou USA, Francie, Velké Británie a Francie. Obžalování prý měli kalkulovat s případným rizikem globálního konfliktu a vědomě i fakticky oslabovat ČSR. Komunistický režim se pečlivě připravoval, ať předem připravenými scénáři, protokoly, velmi senzitivně vybraným obecenstvem, ale i mohutnou mediální kampaní. Ta v rámci svých celostátních aktivit mimo jiné žádala, aby občané poskytli vlastní rezoluce a odsouzení, těchto „podvratných pučistů“. Ještě během samotného procesu byly do soudní síně přinášeny koše s tisíci rezolucemi, které mnohdy žádaly i ty nejvyšší tresty a to ze všech možných koutů země a orgánů, jako např. závodních výborů KSČ, výborů milicí KSČ, ale i úřadů a obcí. Těchto rezolucí bylo napočítáno na 6300 ks. Samotný Josef Urválek se vyjadřoval plamenně a následujícím způsobem:
„Tisíce projevů, které došly tomuto soudu ze všech vrstev tohoto národa vyjadřují nesmírný hněv našeho pracujícího lidu nad hanebnou činností žalovaných…“
Dalším prvkem, který přispíval ke všeobecnému zfanatizování prostých občanů, bylo každodenní vysílání procesu v rozhlasu. Komunisté pevně drželi v rukou sdělovací prostředky a naplno je ke své zlovůli využívali. Byť se někteří z obžalovaných snažili absurdním obviněním vzdorovat, jednalo se o marný boj. V konečném verdiktu soudu, byly uloženy čtyři tresty smrti pro M. Horákovou, Z. Kalandru, Jana Buchala a O. Pecla, čtyři doživotní tresty pro A. Kleinerovou, J. Nestávala, Jiří Hejdu a František Přeučila a pro zbytek se tresty pohybovaly v rozmezí 15 - 28 let těžkého žaláře.
I přes intervenci mnoha světoznámých osob ve prospěch obžalovaných, především Milady Horákové (Ta odmítla žádat o milost, to za ni nakonec učinil advokát a její dcera - pozn. autora), mezi kterými byl Albert Einstein, Winston Churchill či Eleanor Rooseveltová, byl Klement Gottwald neoblomný. Poprava proběhla 27. 6. 1950. Těsně před svou smrtí napsala Milada Horáková dopis rodině, ve kterém uvedla:
„Je to zvláštní shoda okolností; když se měla narodit Jana, udělala jí místo na světě naše máma. Teď dělám tu výměnu životů zase já. (…) Jdu s hlavou vztyčenou – musí se umět i prohrát. To není hanba. I nepřítel nepozbyde úcty, je-li pravdivý a čestný. V boji se padá, a co je jiného život než boj.“
Kat zůstal nepotrestán
Josef Urválek pokračoval ve své kariéře státního prokurátora a vedle procesu s Miladou Horákovou vešel do historického povědomí také monstrprocesem Rudolf Slánský a spol. v roce 1952. Ten byl co do společenského významu a povědomí snad ještě více medializovaný a eskalovaný. A to z důvodu, že Rudolf Stránský byl sesazený generální tajemník KSČ a v konečném verdiktu bylo 11 rozsudků smrti z celkově 14 obžalovaných. Významným indikátorem taktéž bylo, že většina z obžalovaných bylo židovského původu, což souviselo s tehdejší proarabskou a antisionistickou politikou SSSR.
V roce 1953, byl za své „zásluhy“ jmenován předsedou československého Nejvyššího soudu. Zde vydržel až do roku 1963, kdy ani on neušel pozornosti reformních komunistů i rehabilitovaných politických vězňů. Pod největší tlak se dostal na jaře 1968, kdy samotná komunistická strana začala zkoumat jeho konání v procesech 50. let. Urválek ovšem trpěl naprosto nulovou sebereflexí svého konání. Vše sváděl na tehdejší vyšetřovatele státní bezpečnosti a především na Klementa Gottwalda. Poskytl dokonce rozhovor Rudému právu, kde se ke kritice vyjádřil následujícím způsobem:
„Co tedy, proboha, po mně chcete, abych udělal? Vy si myslíte, že si mám sáhnout na život? Ne, nemohu a nebudu skákat z petřínské věže, to není možné. Kdybych to, pane redaktore, udělal, vzal bych na sebe celou vinu, potvrdil bych svou vinu a já ji necítím, tu má někdo jiný. V tom je rozpornost celé situace tehdejších let i dneška.“
Tlak pražského jara ovšem ustal se srpnovou okupací vojsky Varšavské smlouvy, a Urválek tak poměrně v klidu dožil ve Vědecko-výzkumném ústavu kriminalistiky Generální prokuratury, kde se věnoval kriminalitě mládeže a kam byl na pohodlné místo uklizen v roce 1963. Zemřel za podivných okolností v roce 1979. Historický konsensus se shoduje na sebevraždě, nicméně podrobnosti známy nejsou, uvádí např. historik Oldřich Tůma.
Zajímavostí je, že prokurátoři z procesu Horáková a spol , Urválek a Vieska, se spravedlnosti nedožili. Té se dožila pouze prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, která dostala trest odnětí za svobody, za spoluúčast na justiční vraždě v délce trvání šesti let. Následně byla ale na konci roku 2010 propuštěna, na základě milosti prezidenta Václava Klause. I ona do své smrti nepřestávala tvrdit, že o vině obžalovaných neměla absolutně žádné pochybnosti.
Milada Horáková a další oběti justičních zločinů, byli naplno rehabilitováni až v roce 1990. Milada Horáková získala in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Oceněna byla také mezinárodně a to americkou Nadací pro vybudování washingtonského památníku obětem zločinů komunismu, Medailí svobody.
Pamětní deska Milady Horákové, na jejím rodném domě na Vinohradech
Zdroje:
https://www.politickeprocesy.cz/cs/osoba/urvalek-josef-6aVF6p
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Urv%C3%A1lek
https://www.ustrcr.cz/uvod/skupina-vyzkumu/dr-horakova-milada-a-spol/
https://www.prf.cuni.cz/sites/default/files/uploads/files/PROCES%20SE%20SKUPINOU%20MILADY%20HOR%C3%81KOV%C3%89_0.pdf
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/odklizen-do-ustavu-jak-se-justicni-kat-urvalek-sesel-v-praci-s-valkovou-86077
https://cs.wikipedia.org/wiki/Milada_Hor%C3%A1kov%C3%A1
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/portret-ludmila-brozova-polednova-milada-horakova-proces-komunisticky-rezim_2006050717_onz
