Článek
Největší akce roku
Kromě svého standardního zaměstnání jsem poměrně čilý člověk, a proto jsem se snažil najít vedlejší zdroj příjmů, který by mne zároveň bavil i nabil. Začal jsem se tedy věnovat minipivovarům, protože pivo pro mne vždy znamenalo radost z dobré chuti a zároveň koníček. Od obchodu a e-shopu jsem se nakonec přesunul i k akcím venkovním, které se pořádají na jaře i v létě a Mostecká slavnost města měla být zakončením celé sezony v polovině září. Celá akce byla prezentována jako monstrózní, pro tisíce až desetitisíce lidí. Co jsem ovšem nečekal, je, že vstoupí do hry počasí, a plány se tak budou měnit. Nebo jsem si to aspoň myslel. Ačkoliv byla téměř celá země v meteorologické pohotovosti, vláda apelovala na zrušení všech víkendových akcí v termínu 13.-14. září, odvážní mostečtí konšelé řekli ne - my se počasí nezalekneme. Rozhodnutí tedy bylo na prodejcích, buď budeme riskovat smluvní pokuty, ušlý zisk a materiál, nebo riskneme počasí. No nakonec jsem se rozhodl, že na akci pojedu. Netušil jsem ovšem, jaká katastrofa na mne čeká.
Na místě nás pomalu ani nenechali vyložit věci a už nás s autem lifrovali na vzdálené parkoviště kdesi za kostelem, kde jsme mohli svá vozidla nechat. Kdybychom nedej bože něco zapomněli, tak v ruchu slavností by trvalo možná desítky minut, než by člověk došel tam a zase zpět. No nic, stánek jsme v nepřízni počasí postavili a čekali jsme na první zákazníky. V tu dobu ještě pozitivní, protože stánek stál, piva byla naražená a chutnala perfektně. Počasí se ovšem stále zhoršovalo, a i když se poskrovnu začali objevovat první návštěvníci, na žádný super kšeft to nevypadalo. Standardně mám ozkoušené, že v takovém počasí lidé úplně nepreferují pivo, ale např. grog nebo svařák, který na místě taktéž byl. Suma sumárum, začínalo to vypadat na skutečný průšvih. To jsem ale nevěděl, že ta pravá pohroma mě teprve ještě čeká. Ve večerních hodinách, když přestala hrát jedna z kapel a konečně bylo slyšet i vlastního slova (byli jsme poměrně blízko jednomu z pódií), tak jsem najednou za stánkem slyšel jakýsi rachot. Rychle jsem vyběhl a slyšel jsem jen dětské mumlání v úleku a jak někdo rychle běží pryč. Když jsem se podíval, zjistil jsem, že máme za stánkem z pod plachty vytažené krabice s vratnými kelímky a téměř z poloviny vybrakované. Konečný součet byl 478 ukradených kelímků, při ceně 50 Kč zálohy za kelímek. Nechci ani psát celkovou škodu, protože je mi z toho vždy fyzicky nevolno. Obecně tyto vratné kelímky považuji pro prodejce za skutečné zlo, protože vás do nich nutí pořadatel (sám jsem na jiných akcích používal své nevratné a něco takového tam samozřejmě nehrozí), přebíráte za ně odpovědnost a díky nacenění, se pak stávají ceninou lákající ke krádeži. V případě umělohmotných kelímků naprosto absurdní. A pokud by vás napadl argument, že na akci nemusím jezdit, pokud nesouhlasím s podmínkami, tak jen málokdo si dnes může dovolit odmítat lukrativní akce, když se jedná o vlastní byznys. Ale k tomuto se ještě v dalších řádcích vrátím, nejprve dokončím celý úděsný příběh.
Víkendová pohroma dokonána
Samozřejmě jsem ihned po zjištění zalarmoval pořadatele, který měl pochopení ve stylu „měl jste si to hlídat“, a tak jsem věc ihned nahlásil na policii. Byl jsem převezen na obvodní oddělení a po výslechu a protokolu jsem byl opět odvezen zpět. To už se večer přiblížil k nočním hodinám a mimo pár vytočených piv, jsem pak slyšel od ostatních prodejců cosi o „skupině Romů“, kteří se mé kelímky snaží prodat do různých stánků. Městská policie na místě stejně jako bezpečnostní služba jakkoliv nereagovali. Večer jsme tedy zakončili více než nepřívětivě a ráno, když jsme přijeli na místo, tak jsme zjistili, že nám stánek zničil noční vítr, ačkoliv byl na každé noze zatížen 50 l sudem. To už byla ovšem jen labutí píseň celé tragédie. Nakonec, zhruba hodinu po příjezdu na místo, v sobotu dopoledne, CELOU AKCI ZRUŠILI. Dodnes nerozumím tomu, proč jako většina dalších akcí po celé republice, nebyla tato akce zrušena už v pátek, a mohlo se tak zabránit ztrátám obchodníků, stejně jako podobným událostem. Komu není rady, tomu není pomoci. Když přicházím vrátit zbytek kelímků, paní ekonomka se zdá rozumná - „až projdeme celou situaci, uděláme finální součet, ozveme se Vám a situaci nějak vyřešíme.“
Tak si nakonec říkám, třeba budou rozumní a nějak to dopadne. Po několika týdnech přichází bez jakékoliv jiné komunikační odezvy faktura na téměř 30 tisíc korun. Volám paní ekonomce a ptám se: „Dobrý den, říkala jste, že situaci nějak vyřešíme a dostal jsem pouze fakturu na uhrazení celé částky za všechny kelímky“, ještě klidně povídám. „No jo, ééé, nóóó, my jsme nevěděli jak kelímky v celém oběhu dohledat, nic jsme nenašli, takže vám nemůžeme pomoct,“ říká paní ekonomka. Zbytek konverzace se nese v duchu proč bych to měl platit, když mi kelímky vnutili a byl jsem okraden a částka 50 Kč rozhodně není cena nového kelímku na uhrazení škody. „Nákupní cena za kelímek je sice samozřejmě nižší, ale my je prodáváme na akcích za 50 Kč,“ uzavírá o své pravdě přesvědčená ekonomka. Podtrženo sečteno, město nakoupí kelímek třeba za 10 -15 Kč v ohromném objemu na podobné akce, ale dává ho prodejcům a návštěvníkům za svou amortizovanou cenu. Když se jich takhle pár stovek ztratí a musí to zaplatit prodejce, je to pěkných pár desítek tisíc do foroty. Žádná záloha na případný nákup nového kelímku, ale bohapustá lichva.
Desetitisícové poučení
Abych to neprotahoval, tak i po několika komunikacích přes právní zástupce si vedení města Mostu stálo za tím, že se o případnou částku 26 tisíc korun (což byla finální suma po odečtení mrzké tržby a větší části nájmu) bude i soudit. Žádný kompromis. Ne, že bych já či můj právní zástupce nebyl přesvědčený o tom, že bychom případnou sumu nestáhli minimálně na pořízení kelímků za nákupní cenu (přece jen náhrada škody je zakoupení nového, ne to, za co si město amortizuje se ziskem a dává k "pronájmu"), ale nakonec jsem se rozhodl, že částku zaplatím. Ta představa, že budu z Plzně jezdit do Mostu na soudní stání, s nejistým výsledkem a výdaji na právní zastoupení, byla děsivá.
Tato situace ještě leží na obvodním oddělení PČR v Mostě a vzhledem k částce, jako trestný čin. Samozřejmě bez výsledku. Určitě můžete namítat, že jsem si měl na kelímky dávat větší pozor a přistupovat k tomu jako k cenině a částečně budete mít pravdu. Ale druhá věc je, že jsem byl do kelímků donucen, a dokonce smluvně vázán k tomu, abych nepoužil jiné, a to pod částkou 25 000 Kč pokuty! V situaci, kdy je celá země je pod výstrahami kvůli počasí, vláda ČR apeluje na zrušení akce a vy akci necháte, a pak ještě člověku co ho na vaší akci okradou vyhrožujete soudem, to už musíte mít žaludek. Navíc mi v jednom e-mailu dali výraz „zmizelé“ kelímky do uvozovek tak, jako by naznačovali, že jsem z Plzně s místními Romy provedl spiknutí za účelem vlastního obohacení. Směšné je na tom to, že dokonce i stánkaři za organizátory chodili a na situaci, kdy se jim snaží tito lidé vrátit kelímky do stánku, upozorňovali. Neudělali nic. A je tak z toho jedno velké poučení - V Čechách si vše hlídat jako oko v hlavě a nejednat s městem Most. Howgh.
Zdroj:
https://vlada.gov.cz/cz/media-centrum/tiskove-konference/tiskova-konference-k-hrozbe-extremnich-srazek-a-povodni–11–zari-2024-215386/
