Článek
Tak můžeme slavit! Konečně se děti budou bavit mezi sebou, konečně zase můžou utužit kolektiv pěknou rvačkou, zahrát si čáru o kapesné nebo rozbít nějaký zbytečný kus nábytku. Zdá se, že trochu přeháním, ale vlastně ani moc ne. To všechno jsme dělali my v době, kdy žádné mobily nebyly. A ti z nás, co měli walkmany a digihry, dělali v podstatě to samé, co dnešní děti.
Místo abychom řešili to, co má škola opravdu dělat – tedy připravovat děti na reálný život –, budeme je teď vychovávat. Mobil je přece zlý, ošklivá věc, a proto do školy nepatří!
Naše zaostalé školství, které učí jak za Marie Terezie (všechno nazpaměť), si doteď neporadilo s Googlem, respektive internetem, a za dveřmi už klepe umělá inteligence. Moje nejmladší dcera právě opustila tento základní povinný ústav, takže mám dost jasnou představu o tom, co se ve škole učilo – a hlavně jak.
Hlavním problémem nášeho školství jsou učitelé. Ti, co svou výuku nezvládají, neumí si ve třídě zajistit respekt a nejsou schopni děti pro studium nadchnout. Zní to jako fráze, ale opravdu dobrých učitelů bych na naší škole napočítal na prstech jedné ruky dělníka z pily.
Celý kolektiv – a ryba smrdí od hlavy, včetně vedení školy – běžně porušuje svůj vlastní školní řád (např. známkují úkoly nebo je zadávají do Teams). Pokud se ve škole objeví problém (šikana, násilí, drogy, alkohol, krádeže), zamete se pod koberec. Přece si nebudeme kazit statistiky! Výsledkem je šikana už na prvním stupni a na druhém se s cigaretami a drogami kšeftuje jak na běžícím pásu. Když žák ohlásí šikanu, dostane vynadáno, že přehání. Agresorům se zas vysvětlí, že je jejich spolužák „psychicky nemocný“, ať si ho nevšímají, a vyváznou s třídní důtkou.
A když naštvaný rodič podá podnět na inspekci? Inspekce se hlásí dopředu. U nás v Kamenici se to stalo a co se událo během týdne před jejím příjezdem, byla čistá komedie:
- Jedna učitelka narychlo odešla (neměla potřebné vzdělání).
- Školní jídelna začala vařit poživatelná jídla a kuchařky najednou nosily čepičky.
- Z počítačů se narychlo mazal nelegální software.
Jenže inspekce stejně drží basu se školou. Prošla třídy a vyzpovídala žáky, ale do zprávy napsala úplný opak. Jeden z učitelů běžně fungoval tak, že rozdal úkoly a sám hrál na mobilu hry. Žáci to inspekci potvrdili. Výsledek ve zprávě? Podezření se nepotvrdilo.
Socialistické učení, zdroj: Chatgpt
Prý ztrácíme minimálně jednu generaci. Telefony ve třídě za to ale nemohou. Připomíná mi to spící rytíře v hoře Blaník, kteří čekají na pořádný rozkaz, zatímco Svatý Václav řeší, proč Češi pojmenovali houbu Václavka. Jak by řekl Rytíř Veverka z Bitýšky, Rozkaz na houby.
Děti opustí školu a všechno to, co nesměly dělat o pětiminutových přestávkách, dohánějí celé odpoledne. Zákazem se tak jen škola zbavila odpovědnosti.
Já už to řešit nemusím, ale byl bych zásadně proti tomu, aby moje dítě nemohlo mít mobil. Mnohem víc než hrozba je to pomocník. Dcera měla nainstalovaný Family Link, takže jsem měl přehled, kde je – a myslím, že jí to jednou doslova zachránilo život. Mobil pomáhá i aplikacemi jako „Nepanikař“, nebo si díky němu dítě přivolá pomoc atd…
Na učitele bych v krizové situaci nespoléhal. Nemají zájem pomáhat, někteří dokonce škodí. Suplující učitelka odmítla pustit dceru na záchod. O přestávce už nestihla na záchod doběhnout a musela se převléknout do věcí na tělocvik. Když jsem to řešil se zástupkyní ředitelky, vysmála se mi do očí, že „to přece nebylo tak hrozné“.
Mimochodem, dnes už u nás škola funguje hlavně online, nemáme papírové žákovské knížky. Pokud chce dítě vědět, jakou má známku, musí se podívat… kam? Na mobil.
Místo abychom děti učili pracovat s novými technologiemi a připravovali je na budoucnost, budeme jim je zakazovat a tvářit se, že je to něco fuj. Místo opravdové reformy si páni konšelé otevřeli TikTok, zhrozili se a udělali plošný zákaz. Pokud si učitel nevšimne, že dvě holky ve třídě během hodiny živě streamují a povídají si s chatem, není to chyba telefonu, ale učitele.
Než zakazovat mobily ve školách, dává větší smysl zakázat dětem sociální sítě – třeba až od 15 nebo 18 let.
A u školní reformy? Nemusíme vymýšlet kolo. Inspirujme se v zahraničí. Například v Kanadě jsou děti ve škole od 9:00 do 15:30, všechnu práci si udělají tam, přestávky tráví venku a důraz se klade na skupinovou práci, projekty, kritické myšlení a inkluzi.
