Článek
Každý měsíc vypukne nová válka, planeta hoří a ekonomiky se během několika týdnů otřásají kvůli událostem na druhém konci světa. Jsme první generace, která vidí civilizační transformaci v reálném čase, přesto nás pořád řídí instituce navržené pro svět 19. století.
A tím nemyslím procedury nebo zákony. Mluvím o myšlení. O způsobu, jak se v České republice dělá politika: pomalu, reaktivně, v uzavřených strukturách, kde se rozhoduje spíš podle tradice než podle dat. Zatímco venku probíhá technologická renesance, některým poslancům nedokážete vysvětlit, jak funguje dotykový telefon.
Politika, která se bojí reality
Když se podívám na české parlamentní prostředí, vidím tři zásadní problémy:
- Zacyklený konflikt místo spolupráce. Většina politických debat se smrskla na věčné přestřelky mezi konzervativci, kteří se zoufale snaží zastavit čas, a populisty, kteří slibují zkratky bez jakéhokoli reálného řešení. Mezitím prostor pro racionální a vizionářskou politiku mizí mezi výkřiky „zlatých starých časů“ a „rychlých spásných receptů“.
- Absence skutečné soutěže myšlenek. Sněmovna je aréna PR triků, ne marketplace of ideas. Opozice neexistuje jako strážce kvality, ale jako reflexní anti-verze koalice.
- Demografická monokultura. Drtivá většina poslanců jsou muži vyššího věku a podle toho vypadají i priority. Nemluvím o věku jako o vadě, ale jako o faktu: dnešní Sněmovna nereflektuje skutečné složení společnosti. Nerozhodují v ní mladí lidé, kteří budou snášet dopady klimatických změn. Nerozhodují v ní rodiče malých dětí, kteří řeší nedostatek školek. Nerozhodují v ní ani lidé z digitálních a kreativních profesí, které dnes táhnou ekonomiku. Rozhodují v ní hlavně ti, kteří už změnu nepotřebují, ale jen kontrolu nad tím, aby se nestala bez nich.
A proto říkám: Sněmovnu je potřeba vyhodit do vzduchu. Je načase zbourat zastaralé způsoby myšlení, pustit do veřejného prostoru nové nápady a zapojit do rozhodování celou společnost.
Proč kandiduji za Volt
Volt díky svému evropskému přesahu není vězněm zkostnatělé české politiky a nebojí se moderních a ambiciózních myšlenek. Je to jediný politický projekt, který chápe Evropu jako prostor pro pokrok a spolupráci, ne jako hrozbu. Nechceme do parlamentu přinést jen další barvu na pult ideologického trhu, ale zcela novou funkčnost. Politiku založenou na spolupráci, poznatcích a sdíleném evropském know-how.
Nepotřebujeme revoluci v ulicích. Potřebujeme revoluci v hlavách.
Tenhle článek není výzva k násilí. Je to výzva k odvaze.
Odvaze vpustit do politiky lidi, kteří nechodí na jednání proto, aby se hádali, ale aby něco vybudovali.
Odvaze přestat čekat, že to někdo vyřeší za nás. Protože politika není vzdálený svět mocných. Je to prostor, který buď obsadí ti, kteří chtějí sloužit, nebo ti, kterým jde jen o sebe.
Odvaze přiznat, že budoucnost nebude čekat, až se staré struktury rozhodnou ji pustit dovnitř.
Poslanecká sněmovna nemusí lehnout popelem. Stačí, když konečně vzplane myšlenkami.
A já tam chci být s těmi, kdo ten plamen zapálí.
