Článek
Příběh falešné oběti
Na sociálních sítích lze najít osoby, které se prezentují jako oběti domácího násilí, sdílejí svůj údajný příběh, budují komunitu a nabízejí cestu k sebepoznání. Tato cesta ovšem vede k placeným konzultacím, které stojí 1 200 Kč za hodinu.
Jejich vyprávění má ale jednu podstatnou trhlinu. Ne vždy jsou podložená skutečností.
Jeden z takových případů se týká ženy, která od roku 2019 veřejně obviňuje svého bývalého partnera z domácího násilí. Žádná veřejná platforma přitom nikdy nedala prostor k vyjádření druhé straně. A přestože ona sama tvrdí, že čelila týrání, soudy nepravomocně rozhodly o střídavé péči. Jinými slovy – její verze událostí nemá jasnou oporu v rozhodnutí soudu.
To by samo o sobě ještě nebylo tak výjimečné. Každý má právo na svůj pohled na věc. Skutečný problém je ale v tom, že její příběh generuje peníze.
Jak se z oběti stane výdělečný model
Podnikatelský model takových lidí stojí na manipulaci. V podcastových epizodách a YouTube videích oslovují ženy, které se cítí ztracené. Ukazují jim, že prošli utrpením a dokázali se z něj vymanit. Že právě oni jsou ti, kteří mohou pomoci. A tato pomoc? Není zadarmo.
Klientky si mohou koupit individuální coaching nebo mentoringové programy. Částka 1 200 Kč za hodinu není nijak neobvyklá v oblasti osobního rozvoje, ale zásadní je kontext. Pokud někdo záměrně vykreslí svůj životní příběh tak, aby vzbuzoval soucit a důvěru, a následně tuto důvěru přetaví v obchod, jde o etický problém. A ten se netýká jen klientek těchto „mentorů“.
Když pomoc míří nesprávným směrem
Dalším alarmujícím faktem je, že tyto osoby získávají podporu neziskových organizací. Jsou vnímány jako oběti a je jim poskytováno právní zastoupení v rodinném sporu. Právní služby financované z darů nebo veřejných rozpočtů by měly pomáhat skutečným obětem.
Jenomže – kdo kontroluje, zda jsou tito lidé skutečně oběťmi?
Neziskové organizace často podporují osoby, které se prezentují jako oběti, aniž by prováděly hlubší ověření jejich tvrzení. V tomto případě financovaly advokáta v opatrovnickém řízení, přestože soudní rozhodnutí už nyní zpochybňuje věrohodnost příběhu.
Tohle je jádro problému. Pokud neexistují důsledné audity využití prostředků a pokud se neověřují příběhy, může docházet k tomu, že se peníze určené skutečným obětem přesouvají k lidem, kteří se za oběti pouze vydávají.
Co s tím?
Podpora žen v krizových situacích je nezbytná, ale musí být doprovázena důslednější kontrolou. Neziskové organizace by měly zavést mechanismy, které umožní ověřování tvrzení příjemců podpory.
A veřejnost? Ta by měla být opatrnější při konzumaci příběhů na sociálních sítích. Ne každý, kdo se prezentuje jako oběť, jí skutečně je. A ne každý, kdo nabízí pomoc, ji dělá nezištně.
Skutečné oběti domácího násilí si zaslouží naši podporu. Neměly by ale zůstat ve stínu těch, kteří si z jejich osudu udělali podnikání.
