Článek
Protože chci
Před časem mne pobouřila televizní reklama firmy, jejímž novým ústředním heslem se stalo heslo – PROTOŹE CHCI. Chlapík s jízdním kolem vstupuje do posluchárny plné studentů, kteří poslouchají výklad. Tím výuku bezohledně naruší. Jeho příjezd očekává studentka, která si zásilku objednala. Ta od něj dodané s uspokojením a úsměvem převezme, rozbalí a slastně se zakousne do burgru z pytlíku. Ve vzduchu visí otazník, co se to děje? Dívka z reklamy odpovídá – protože chci. A k mému údivu všichni tleskají.
Z podvědomí mi hned naskočil obrázek umíněného děcka, které se v obchodě dožaduje čehosi, co mu maminka odmítá zakoupit. Křičí, brečí a dupe – JÁ CHCI! Přišlo mi, že jde vlastně o podsunutý návod, jak se chovat v dnešním světě, jak je třeba na nic nedbat a jít tvrdě za svým.
Přihlásila jsem se ke službám té firmy jen proto, abych je upozornila, že takto postavená reklama hraničí s dobrými mravy a že by se mohla snadno stát návodem, zejména pro málo zkušené. Tiskové oddělení mi obratem odpovědělo, že ho mrzí, že jsem reklamu nepochopila. Vzhledem k tomu, že se reklama několik dalších dnů neobjevila, domnívala jsem se, že se přece jen někdo zamyslel. Ale nezamyslel. Objevila se nová verze – chlapík nahlíží do dámské sauny, zaregistruje objednavatelku, vejde a předá žádané. Ostatní dámy žasnou, jen ta, které se splnilo přání, se blazeovaně pouští do pojídání nudlí z krabičky.
Tak nevím, jsem blázen, nebo jsem už tak stará, že mi na úctě a ohledu k ostatním ještě záleží?
