Článek
V létě chceme stihnout všechno.
Výlet. Koupání. Zámek. Zmrzlinu. Ještě jednu zastávku cestou. A pokud možno být do večera zase někde úplně jinde.
Podzim na Vysočině funguje jinak.
Ráno bývá chladnější, nad loukami se drží mlha a lesní cesty jsou najednou téměř prázdné. Krajina se zbarví do odstínů, které vydrží jen několik týdnů, a místa, kolem kterých bychom v létě možná jen projeli, nás přimějí zastavit.
Podzim tady není obdobím mezi létem a zimou.
Je to možná nejlepší čas zpomalit.
K vodě, i když už není na koupání
Dalešická přehrada má v létě jasnou roli. Voda, lodě, koupání.
Na podzim se ale promění.
Barevné lesy nad údolím řeky Jihlavy se odrážejí na hladině a krajina kolem přehrady najednou působí mnohem klidněji. Místo rušných letních zastávek přicházejí výhledy, ticho a cesty, po kterých se dá jít vlastním tempem.
Stačí dobré boty, termoska a pár hodin času.
Podobných míst má Vysočina spoustu. Rybníky, říční údolí i lesní cesty jsou na podzim jiné než v létě. Ne nutně krásnější. Jen klidnější.
A někdy je právě to důvod vyrazit.
Vzhůru. Podzim přeje výhledům
Když se vzduch ochladí a obloha vyčistí, přichází období dalekých výhledů.
Na Třebíčsku se nabízí rozhledna na Pekelném kopci. Na Pelhřimovsku zase Křemešník s rozhlednou Pípalkou. Výstup nahoru má na podzim jednu velkou výhodu – krajina pod vámi nehraje jen jednou barvou.
Zelená pomalu ustupuje žluté, oranžové a hnědé. Mezi nimi vystupují vesnice, kostelní věže, rybníky a pásy lesů.
A nikam není potřeba spěchat.
Hrady bez letních davů
Podzim má jednu praktickou výhodu, o které se příliš nemluví.
Klid.
Na zříceninu Rokštejna můžete přijít údolím říčky Brtnice. Zubštejn na Žďársku zase nabídne spojení historie s výhledem do okolní krajiny. A Štamberk na Telčsku přidává kamenné moře, lesy a trochu tajemna.
V létě je cílem často samotná památka.
Na podzim začne být stejně důležitá cesta k ní.
Šustění listí pod nohama. Chladnější vzduch. Vůně lesa. A chvíle, kdy zjistíte, že už deset minut nikoho nepotkáváte.
Když chcete podzim vidět trochu jinak
Nemusíte ale vždycky vyrážet hluboko do přírody.
V Havlíčkově Brodě se po revitalizaci znovu otevřel park Budoucnost. Okolí rybníku Obora nabízí prostor pro klidnou procházku a nově tu najdete také poeziomat. Místo obyčejné cesty parkem si tak můžete podzim spojit s poezií.
Na Vysočině se dá vyrazit také za uměním přímo do krajiny. U Žďáru nad Sázavou a v jeho okolí jsou rozeseté originální sochy Michala Olšiaka. Na Lipnicku zase čekají v zatopených lomech monumentální reliéfy Národního památníku odposlechu.
Galerie tentokrát nemá stěny.
Má stromy.
A když prší?
Podzim bez deště by vlastně nebyl podzimem.
Na Vysočině ale není nutné výlet rušit. Jen se přesune pod střechu.
Můžete se ponořit do příběhů Muzea nové generace ve Žďáře nad Sázavou, sejít do jihlavského podzemí, objevovat rekordy a kuriozity v Pelhřimově nebo si dopřát několik hodin v bazénu či wellness.
V Jihlavě se navíc na začátku letošního podzimu rozšířil Vodní ráj o nový Saunový svět s několika druhy saun, parní kabinou, ochlazovacími bazénky a relaxačním zázemím.
Najednou ani déšť nevypadá jako špatná zpráva.
Podzim, který nikam nespěchá
Možná právě proto Vysočině tohle období sluší.
Nemusíte honit nejlepší počasí. Nemusíte stihnout všechno. Nemusíte mít ani přesný plán.
Stačí vybrat směr.
Jednou to bude přehrada. Podruhé rozhledna. Jindy historické město, kavárna nebo cesta lesem, jejíž jméno jste ještě ráno vůbec neznali.
Podzimní Vysočina totiž není o tom, kolik toho za jeden den stihnete.
Je spíš o tom, že na chvíli nemusíte stíhat vůbec nic.
Zpomal. Na Vysočině.
