Článek
Když jsem se se svým budoucím manželem seznámila,nikdy bych netušila, že to bude na 13 let.
Byla jsem s kamarádkou Lenkou na pivku. Bylo mi krásných 21 let. Život před sebou. Střídala jsem partnery kvůli sexu, užívala si života, prostě jsem žila bezstarostný život. Lenka se mi přiznala, že jí čeká rande. Ještě dneska večer. Chtěla jsem poznat toho muže, protože Lenka se mi jen tak nechlubí. Souhlasila, že můžu jít s ní, že nás seznámí, já si udělám svůj obrázek a pak jí dám vědět,jestli se k sobě vůbec hodí a nebo jestli jí nevodí za nos,jako ti předešlí muži.
Přišli jsme do restaurace, už seděl na baru. Když Lenku uviděl, usmál se na ni. Když jsme s Lenkou přišli blíže k baru, Lenka nás seznámila. Představil se jako Roman. Stiskl mi ruku, usmál se a mírně začervenal. Řekl, ať si sedneme ke stolu. To, že ti dva měli mít rande nějak vypustil z hlavy. Věnoval se jen mě. Ptal se,jak dlouho se s Lenkou známe a jestli pracujeme spolu. Prostě ze mě nespustil oči a hltal každé moje slovo. Je pravda, že mi byl také sympatický,tak jako já evidentně jemu. Všichni tři jsme se dobře bavili a když už jsem se chystala k odchodu,tak mě chtěl Roman doprovodit. Souhlasila jsem.
Lenka byla sice naštvaná, že jsem jí přebrala její rande,ale po nějaké době mi odpustila.
S Romanem jsme randili asi 3 měsíce, když mě požádal o ruku. Byla jsem v šoku. Zaprvé jsem byla odpůrce svateb a zadruhé jsme se znali tak krátce. Odmítla jsem ho. Byl smutný,ale chápal, že je opravdu brzy se brát, když se ještě pořádně neznáme.
Během dalšího půl roku jsem se seznámila s jeho maminkou,bratry a prarodiči. Skvěle jsme si všichni rozuměli. Jeho maminka byla hodná, vtipná, skvěle jsme se doplňovali. I já Romana seznámila se svou mámou,bratrem, babičkou a dědou. Moje mamka v něm viděla snílka. Říkala, že asi nebude špatný muž,ale ať si něj dávám pozor, že se jí nějak nezdá. V té době jsme řešili, že se k sobě nastěhujeme. Akorát já bydlela u své mámy a Roman mi tvrdil, že má pronajatý byt. Moje máma chtěla vědět vše o jeho pronajatém bytě, protože se jí to nezdálo. Byla na určené adrese,kterou jí Roman řekl a dozvěděla se, že ho na té adrese nikdo nezná a že nikdo z toho domu nepronajímá byty.
Když jsem na Romana udeřila, proč si vymýšlí, řekl, že se musel přesvědčit, jestli nejsem na peníze. Proto lhal. Ve skutečnosti bydlel u své mámy. Já se mu také přiznala, že vlastním chalupu kousek od města,ale že v ní bydlí můj děda a já mu tam jezdím vypomáhat. Zaleskly se mu oči. Když jsem se ho zeptala,co se děje,tak řekl, že si vždy přál mít dům se zahradou.
Druhý den jsme se vydali za dědou. Roman si prohlédl chalupu i přilehlou zahradu. Byl nadšený a už plánoval,kdy se můžeme k mému dědovi nastěhovat. Děda s tím problém neměl,tak jsme se všichni tři dohodli a do měsíce jsme bydleli. Do půl roku jsme se s Romanem vzali. Svatbu jsme měli malou a skromnou, šetřili jsme, že si opravíme dům. Po svatbě jsme si chtěli zažádat o novomanželskou půjčku,ale bylo nám v bance řečeno, že se již neposkytují. Tak jsme si zažádali společně o velkou půjčku bez ručení nemovitosti,ale s tím, že si budeme navzájem ručit. Dům potřeboval novou střechu, elektřinu,rozvody vody,rozvody topení a kompletně přestavět. Je střeše jsme se ještě nedostali, když jsem si vzala další půjčku. Roman mi tehdy tvrdil, že to vše zvládneme splácet. Stále se na střechu nedostalo,ale hlavně, že jsme měli nové mobily,auto a oblečení. Roman mě řekl, že by to chtělo ještě půjčku,abychom se konečně pustili do střechy a krovů, které se začali rozpadávat. Vzala jsem si tedy další půjčku a pak ještě jednu. Najednou jsem v tom začala lítat a občas jsme nějakou z půjček nezaplatili. Pak už to šlo ráz na ráz. Přišla jsem o práci, děda se odstěhoval,chodila jedna obálka se zeleným pruhem za druhou. Nezbývalo nic jiného, než dům prodat a vyplatit půjčky.
Realitní kancelář chtěla dům odkoupit s tím, že se uhradí půjčka, která už můj dům stihla zastavit. Trvalo to 3 měsíce a pak mi realitka řekla, že dokud nebudou mít stoprocentně zájemce, že dům nemůžou odkoupit. Roman dělal, že žádný problém neexistuje, že je to jen a jen moje věc. Však skoro všechny půjčky byli na mě napsané. Dům se nakonec podařilo prodat,ale dost pod cenou. Nešlo vyplatit všechny půjčky. Hledala jsem nové bydlení, jelikož Roman nechal už vše na mě. Našla jsem garsonku, kterou jsme si mohli dovolit. Přestěhovali jsme se tedy zpátky do města. Ale i tak nás nezaplacené půjčky dostihli. Jediné,co jsme ještě mohli udělat je, že jsme se oddlužili.
Oddlužení trvalo 5 let. Pět dlouhých let jsem žila v bytě, který mi nepatřil, žila od výplaty k výplatě a poslouchala na slovo svého manžela, protože on mě živil,on platil byt,on vydělával více než já. Po oddlužení jsem na něj sehrála s kamarádkou divadlo, že někoho mám. Podal žádost o rozvod. Odstěhoval se ke své mámě a já zůstala v garsonce. Nikdy se mi neomluvil. Nikdy neřekl, že jsme nepřemýšleli nad důsledky půjček, díky kterým jsem přišla o dům a zklamala tím svou rodinu. Samozřejmě nejvíce dědu. Časem jsem zjistila, že se děda odstěhoval, protože na něj byl Roman hrubý a několikrát do něj i strčil. Byl hrubý i na mě,ale nikomu jsem to nikdy neřekla.
Občas kolem „svého“ domu projedu autem. Je opravený a má novou střechu. Teď už vím, že chybama se člověk učí,ale největší mou chybou bylo věřit, že dokážeme splácet tolik půjček.
