Článek
Paříž, srpen 1911. V Louvru vládne ticho pondělního rána. Galerie jsou zavřené, jen pár zaměstnanců se loudá chodbami. Nikdo si nevšimne muže v bílém plášti, který se tváří, že sem patří. Vincenzo Peruggia, drobný italský sklenář, kráčí přímo k obrazu, který ještě není světovou ikonou – k Mona Lise.
Jedním pohybem sejme rám, odstraní ochranné sklo a plátno schová pod svůj plášť. Vychází ven, jako by odnášel jen další kus práce. Ironií osudu mu cestou dokonce jeden opravář podrží dveře. Nikdo netuší, že právě asistuje při největší umělecké loupeži století
Pátrání a skandál
Druhý den Louvre otevírá. Návštěvníci se zastavují před prázdným místem na zdi. Nejprve si myslí, že obraz byl odnesen na fotografování. Teprve po hodinách se spustí poplach. Paříž je v šoku, noviny šílí. Policie vyslýchá stovky lidí, dokonce i básníka Apollinaira a mladého Picassa. Ale Mona Lisa je pryč – jako by se vypařila.
Obraz pod postelí
Mezitím Peruggia žije svůj dvojí život. Přes den pracuje, večer se vrací do svého malého bytu. Tam, pod postelí, leží kufr s dvojitým dnem – a v něm Mona Lisa. Dva roky ji ukrývá, občas ji vytáhne, aby se na ni podíval. Věří, že jednou bude považován za vlastence, který „vrátil“ Leonardovo dílo do Itálie.
Osudná nabídka
Rok 1913. Peruggia už nevydrží. Kontaktuje florentského obchodníka Alfreda Gerii a nabízí mu obraz. „Mám ji,“ šeptá, „pravou Monu Lisu.“ Gerii předstírá zájem, ale okamžitě přivolává policii. Když Peruggia přichází s kufrem, past sklapne. Mona Lisa je konečně nalezena.
Návrat legendy
Obraz je slavnostně vystaven ve Florencii, lidé se tlačí, aby spatřili „ztracenou dámu“. Poté se vrací zpět do Louvru, kde už nikdy nebude obyčejným obrazem. Krádež z ní udělala nejznámější portrét na světě. Peruggia dostává jen mírný trest – a v Itálii je dokonce oslavován jako hrdina.
A tak se z obyčejného plátna stala legenda. Ne díky Leonardovu štětci, ale díky drzosti jednoho muže, který ji na dva roky ukryl pod svou postel. A tak se z obyčejného plátna stala legenda.
