Článek
Už dlouho jsem přemýšlel o investování, ale nevěděl jsem, kde začít. Četl jsem články, poslouchal podcasty, ale všechno se zdálo příliš složité. Když jsem narazil na reklamu brokera, který sliboval „hotová řešení“ a komplexní podporu, rozhodl jsem se to zkusit. Zdálo se to jako ideální start – někdo ti pomáhá, posílá signály, a ty sám nemusíš nic vymýšlet.
Začátek byl klidný. Příjem sice nebyl rychlý, ale byl. Signály přicházely, i když zřídka. A pak mě to začalo svrbět – chtěl jsem víc, a hlavně rychleji. Rozhodl jsem se jednat sám. Udělal jsem pár obchodů – hned stop-lossy. Chtěl jsem pokrýt ztráty, zvýšil objem – a dostal se do ztráty. Pak to šlo jako ve filmu: tilt, bezesné noci, podrážděnost, vztek. U jedné pozice byla plovoucí ztráta obrovská, nevěděl jsem, co dělat. Zoufalý jsem odhodil hrdost a obrátil se na konzultanta z Alphafin. Řekněme, že z mého „výtvoru“ byl dost v šoku. Mluvil podrážděně, ale nakonec pomohl. Společně jsme pozici alespoň uzavřeli na nule.
Z investic jsem odešel s mínusem, i když jsem mohl být v solidním plusu. Jasně, mrzí mě to, ale byla to pro mě důležitá lekce. Víte, co jsem si uvědomil? Investování není jen kliknutí na tlačítko „koupit“ nebo „prodat“. Je to o povaze, chladné hlavě, trpělivosti a sebekontrole. Vždycky jsem si myslel, že jsem disciplinovaný a rozumný člověk, ale realita mě vyvedla z omylu. Stačilo, aby se trh otočil proti mně – a hned panika. Potily se mi ruce, srdce bušilo jak splašené, myšlenky se motaly, ruce se třásly. Někdy mi bylo z nervů až špatně.
Ten stres jsem cítil doslova fyzicky, obzvlášť když účet šel do mínusu. Hrozný pocit bezmoci a strachu, že o všechno přijdu. Dnes mám obrovský respekt k lidem, kteří spravují miliony, neztrácí klid a zvládají tržní výkyvy s rozvahou. To opravdu není jen práce s čísly, ale hlavně s vlastní hlavou.
Uvědomil jsem si, že tohle zatím není pro mě. Je mi líp, když mám peníze v bance, chodím do práce a něco si spořím. Neříkám, že se k investování nikdy nevrátím, ale teď mi takhle vyhovuje víc
