Článek
Peklo zamrzlo, situace je vážná. Respektive takto, jinak to zřejmě ani být nemůže, když už i Andrej Babiš, který se neustále snažil mluvit o míru a vyhýbal se slovům o válce, přiznal, že ze strany Ruska čelíme hybridní válce.
Kdyby situace vážná nebyla, tak by současný premiér České republiky něco takového nikdy neprohlásil, aby si náhodou neudělal škraloup u části svých voličů. Na druhou stranu můžeme hledat útěchu v tom, že situace ještě není natolik vážná, aby s tím Babišova vláda reálně něco dělala a rozhodla se třeba ještě více investovat do obrany.
A co je skvělá zpráva? Že na rozdíl od prezidentské debaty s Petrem Pavlem, kdy Babiš prohlásil, že by nepomohl Polsku v případě, že by bylo napadeno, už má nyní v tomto ohledu více jasno a našim sousedům slíbil pomoc. Toho si musíme vážit, protože, jak vidíme na Slovensku, není to samozřejmost.
Slovenský premiér Robert Fico totiž tvrdí, že kvůli „nějakému článku 5“ nechce zatahovat svou zemi do války. Zatímco český prezident Petr Pavel našel odvahu se proti podobnému vyjádření ohradit, Babiš tak neučinil. Jen odmítl Ficova slova komentovat.
Nic proti panu premiérovi, ovšem takové počínání působí poměrně pokrytecky. Vždyť v podstatě na jednu stranu přiznává, že na nás útočí nepřátelská mocnost, a na straně druhé odmítá kritizovat nejbližšího zahraničního partnera za to, že by nás klidně hodil přes palubu, kdybychom byli napadeni.
Marketingový státník a lekce z historie
Ale proč Babiš strká před Ficem raději hlavu do písku? Stačí si uvědomit, jak funguje jeho politický kompas. Jeho postoje nevycházejí z toho, že by měl nějaké morální hodnoty a že by mu reálně záleželo na bezpečnosti České republiky.
Řídí se hlavně tím, co se mu hodí marketingově. Vychází z průzkumů veřejného mínění. A není to poprvé, co něco takového sledujeme.
Stačí si vzpomenout na rok 2021 a rozuzlení kauzy Vrbětice, kdy ruští agenti vyhodili do povětří český muniční sklad a zabili dva české občany. Jak na to reagoval Babiš jako premiér? Nejprve prohlásil, že se jednalo o pouhý útok na zboží, ne o akt státního terorismu. Svůj názor ovšem časem přehodnotil.
Aktuálně se jedná víceméně o stejný scénář, byť nepěkně schizofrenní.
Bezpečnost jako položka v rozpočtu PR
Někdy může být hra na dvě strany k užitku, v tomto případě je ale nebezpečná. Hybridní válka totiž není žádná sranda. Je to reálná hrozba, která vyžaduje činy, ne jen slova, která nic neznamenají.
Pokud premiér přiznává, že čelíme agresi, ale nehodlá s tím nic pořádně dělat, je to zpráva nejen pro občany, ale i pro spojence. Proč by nás měli bránit, když to neděláme ani my sami?
Přiznání hybridní války je tedy hezké gesto, ale bez reálného navýšení obranných kapacit a bez pevného postavení se vůči těm, kteří NATO zevnitř rozkládají (že, pane Fico), jde jen o prázdné fráze.
Nezbývá než doufat, že Rusko neschopnosti, zbabělosti a slabosti naší vlády nevyužije. Její přístup k obraně je totiž prakticky totožný, jako kdyby posílala do Kremlu pozvánky s tím, že pro Rusy máme otevřené dveře.
Jako kdyby nestačilo, jak Rusové ovládají náš informační prostor a jak snadno se tu šíří dezinformace a ruská propaganda.
Pokud vám mé texty dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politických absurdit a sdílíte můj názor, že polovičatá přiznání nás před skutečnou hrozbou neochrání, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádné růžové kostýmky pro politiky ani dezinformační tisk. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu s argumenty v ruce mohli téhle politické flexibilitě čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
