Hlavní obsah

Kdy se změní přístup k Rusku? Je čas skončit s ústupky a řešit, co s ním bude po invazi na Ukrajinu

Foto: Global Panorama / Flickr / CC BY-SA 2.0

KOMENTÁŘ: Už od února 2022 trvá ruská invaze na Ukrajinu a mír je v nedohlednu. A co je nejhorší? Že napadená země je v kleštích, musíme poslouchat nesmyslné požadavky režimu Vladimira Putina a prakticky vůbec se neřeší, co bude s Ruskem po válce.

Článek

Soudě dle toho, jak je nemalá část české populace alergická na žlutou a modrou barvu, se lze domnívat, že neustálé poslouchání o invazi Ruska na Ukrajinu společnost vyčerpává.

Nemůžu se divit, také mě to unavuje. A frustruje. A teď si představme, jak na tom asi musejí být Ukrajinci, kteří museli opustit své domovy, případně je stále brání. A frustrace Ukrajinců musí být o to větší, že ani po téměř pěti letech se nezdá, že by měl nastat mír.

Místo toho, aby svět napadené zemi čím dál více pomáhal, sledujeme spíše mírný opak. Aby toho nebylo málo, tak kvůli administrativě amerického prezidenta Donalda Trumpa zřejmě Rusko nabralo o něco větší sebevědomí a klade si nesmyslné požadavky.

Rusko jasně ukázalo, že mu nejde pouze o Ukrajinu

Stačí se podívat na to, co žádalo v Abú Zabí. Rusové chtějí zákaz dalšího rozšiřování NATO a ukončení jakékoliv vojenské aktivity na Ukrajině, ve východní Evropě, na jižním Kavkaze a ve střední Asii.

K tomu se dožadují stažení základen a jednotek NATO do podoby z roku 1997, vystoupení Finska z NATO, ukončení mechanismů NATO pro sdílení jaderných zbraní, úplného zastavení západní vojenské pomoci Ukrajině, zákazu využívání jaderných arzenálů Francie a Británie či zisku okupovaných ukrajinských území a celého Donbasu.

Navrch si určují, že by se mělo Moldavsko přetvořit na federativní republiku.

Jak někdo může nevidět, že tady už opravdu nejde pouze o Ukrajinu? Ukrajina je navíc suverénní zemí. Rusko nemělo žádné právo ji napadnout. O tom ale třeba jindy.

Rusko neustále ukazuje, že nemá zájem ukončit svou invazi a stáhnout se. Nebylo by tedy od věci konečně se přestat zajímat, co chce Rusko. Ideální by bylo přemýšlet, co je vhodné pro Evropu a celý svět. A možná také zvážit, co bude s Ruskem a jak ho přimět k ukončení jeho zvěrstev.

Proč Rusům nenabídnout jejich vlastní medicínu?

Můžeme se bavit o tom, že Rusové své požadavky přestřelují o mnoho procent, aby dosáhli 100 % toho, co chtějí. Možné to je. Ale po takovémhle chování přece nelze nadále k jednáním přistupovat v rukavičkách.

Nechci válku. Nikdo z nás ji nechce. Jen Rusko. Jenomže je evidentní, že Vladimir Putin své nechutné choutky jen tak neukojí. Roste mu sebevědomí i drzost. Možná bychom tedy měli jako Evropa žádat, aby Rusové nejen opustili Ukrajinu, ale aby rovnou platili válečné reparace, vrátili unesené děti.

A tím bychom rozhodně neměli končit. Když si Rusové žádají, aby proběhly na Ukrajině volby, proč bychom neměli chtít totéž? Není tajemstvím, že v Rusku žádná demokracie nefunguje a že Putin zkrátka je diktátor. Žádejme volby, na jejichž férovost se bude skutečně dohlížet.

Ano, můžeme se bavit o tom, jaká je ruská společnost a zda by to k něčemu bylo, ale když už Rusko zkouší diktovat jiným státům, co mají dělat, proč mu nedat ochutnat vlastní medicínu? Třeba by tam konečně pochopili, jak nesmyslně se chovají.

I kdyby totiž bylo Rusům vyhověno, nelze jim věřit, že skutečně přestane. Naopak. Ostatně Adolf Hitler také chtěl stále víc. Ta podobnost není náhodná.

Co s Ruskem po válce? Japonsko jako ideální příklad, ale…

Zřejmě to je i tím, že do konce ruské invaze je to ještě daleko a že dosud nikdo nepřiměl Rusko k jakýmkoliv ústupům, ovšem je zarážející, že nikdo neřeší, jak dojít k tomu, aby tenhle režim invazivní choutky konečně přešly.

Když se podíváme do historie a trochu se inspirujeme, měl bych jeden skvělý příklad, jak naložit s poraženým agresorem. Stačí vzpomenout na Japonsko po druhé světové válce.

Američané tehdy zemi po bezpodmínečné kapitulaci dočasně spravovali. Pomohli Japonsku vybudovat demokratické instituce, zbavili ho imperiálních choutek a udělali z něj prosperující mocnost.

Bylo by skvělé, kdyby k tomu nebylo potřeba atomovek, ale historii nezměníme. Jako příklad je to ovšem jinak ideální. I kvůli tomu, že od některých expertů dodnes slyšíme, jak se na Rusko po zániku Sovětského svazu Západ vykašlal a promarnil příležitost změnit ruskou společnost jednou provždy. Proč to tedy nenapravit, byť s obrovským zpožděním?

Jenže to má dva obrovské háčky. Tím prvním je, že Rusko není ostrovní stát, který lze vojensky obsadit a donutit k podpisu kapitulace.

Je to prakticky rozpadající se benzinka s tisíci jadernými hlavicemi. Ke změně bude muset dojít zevnitř, což je ovšem při současném nastavení ruské společnosti běh na hodně dlouhou trať.

A druhý háček? A také o poznání smutnější? Dnešní role Spojených států amerických. Aby se mohl japonský scénář opakovat, potřeboval by svobodný svět silného a konzistentního lídra. A ruku na srdce, dokážete si představit, že by se tohoto úkolu s plnou vážností a zodpovědností ujala současná americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa?

Stát, jehož administrativa označuje označuje Putina za člověka s humanitárním cítěním a vzdává mu čest, by tuto roli rozhodně dostat neměl.

Evropa se zkrátka musí probudit. Nemůžeme čekat, až nás zachrání a spasí zámořský spojenec. Stejně tak nelze doufat, že se Rusko po nějakém kompromisním míru samo od sebe změní v mírumilovného souseda. Ta představa je bohužel naivní, i kdybychom si to moc přáli.

Chceme-li trvalý mír, je potřeba začít řešit, jak k němu Rusko donutit. Nestačí jen analyzovat, co dalšího si zrovna Putinův režim usmyslel ukrást.

Doufejme, že jednoho dne, ideálně co nejdříve, válka skončí. Stejně tak si přejme, aby se vše obešlo bez konfliktů a obětí.

Pokud vám mé texty dávají smysl a baví vás toto pravidelné rozkrývání politické a mezinárodní slepoty, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádné mírové ústupky diktátorům. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu s argumenty v ruce mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!

Dočetli jste až sem? Podpořte autora libovolnou částkou.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz