Krutá ironie osudu. Rusko děsilo laboratořemi na Ukrajině a bojovými komáry, teď mu možná unikl mor

Rusko coby země neomezených možností a zejména neomezené fantazie? I tak by se dalo o agresorovi, který páchá zvěrstva na Ukrajině, mluvit. Ostatně není tajemstvím ani novinkou, že Rusové vedou kromě války na Ukrajině ještě informační válku prakticky proti celému Západu.

A v téhle informační válce se meze nekladou. Asi stačí připomenout jen některé z těch velkých perel, které z Kremlu vzešly. Začít můžeme třeba tím, jak údajně Ukrajina chtěla útočit za pomoci komárů nakažených západonilskou horečkou a malárií za pomoci amerických spojenců.

Přitom Rusko podle ukrajinských expertů posílá na frontu vojáky nakažené HIV, tuberkulózou nebo hepatitidou.

Ale dál k pohádkám z Kremlu. Vzpomínáte na to, jak se šířily dezinformace o údajných amerických biolaboratořích na Ukrajině, v nichž se měly vyrábět biologické zbraně schopné napadat lidi, zvířata i zemědělské plodiny?

Dezinformace však Rusové šířili ještě před invazí na Ukrajinu. Ostatně každý, kdo zažil pandemii koronaviru, se musel s některou setkat. Vždyť i Evropská unie tehdy obvinila Rusko z šíření dezinformací.

Z ruských trollích farem se tehdy do veřejného prostoru dostávaly například „zprávy“ o tom, že koronavirus je dílem člověka.

Cíl dezinformačních kampaní byl jasný. Vyvolat nedůvěru v instituce, zasít chaos a vykreslit Západ i v očích jeho občanů jako peklo na zemi.

Teď ovšem zpět do současnosti. Víte, jak funguje běžná projekce? Příklad z reálného života může být takový, že chronický lhář od ostatních lidí očekává lež. Zkrátka to, co děláte, čekáte od ostatních. A teď se zdá, že některé z ruských dezinformací zřejmě byly jen jinou formou projekce a že Rusové obviňovali Západ z toho, co sami dělají.

Důvod je prostý. Do světa se totiž dostala zpráva, že v Rusku mohl uniknout mor. A co Kreml nechtěl, stalo se tak v protimorovém výzkumném ústavu v Irkutské oblasti. Jedna pracovnice měla zemřít poté, co při práci rozbila zkumavku s bakterií způsobující plicní mor.

Jak najednou vypadá v tomto světle ta dezinformace o biolaboratořích na Ukrajině? Samozřejmě Rusko z ničeho neobviňujeme, ovšem je to zajímavá shoda náhod a téměř až ironie osudu.

Zatím však stále čekáme na potvrzení, co se vlastně stalo. Rusko popírá, že by šlo o mor. Situaci už každopádně sleduje celý svět. Američané prosí o otevřené sdílení přesných informací, na informace čeká i česká hygienická služba.

Sice je hezké, že Rusko tvrdí, že se nejednalo o mor, jenže už od roku 2022 posloucháme z Kremlu slova o tom, že invaze na Ukrajinu není válkou, nýbrž jen speciální operací.

Na klidu nepřidává ani fakt, jak Rusové k situaci přistupují. Podle Seznam Zpráv dokonce úřady některé informace tutlají.

Ať je situace jakákoliv, a doufejme, že se výskyt moru nepotvrdí, to, že se o úniku moru na Sibiři dozvídáme jen po troškách, pokoutně a s velkým zpožděním, pochopitelně nikoho obeznámeného s ruskou historií nepřekvapí.

Zatloukat, mlžit a obelhávat vlastní občany i celý svět je v Moskvě hluboce zakořeněná státní doktrína.

V tomto ohledu se ostatně nabízí nejedna paralela. Co třeba rok 1979 a slavný sverdlovský incident, alias „biologický Černobyl“? Z vojenské laboratoře, kde se vyvíjely biologické zbraně, uniklo několik kilogramů antraxových spór.

Sověti poté dlouho tvrdili, že za epidemií stálo nakažené maso. Pravda vyšla na povrch až po pádu Sovětského svazu.

A když už jsme zmínili Černobyl, tak se musíme zastavit i u něj. Sověti totiž nikoho o výbuchu v roce 1986 neinformovali. Přiznali ho až pod tlakem ze strany Švédska.

A kdybychom šli mnohem dál do historie, konkrétně do roku 1957, šla by zmínit i takzvaná Kyštymská katastrofa, dodnes třetí nejhorší jaderná katastrofa v dějinách, o níž téměř celý svět nevěděl dlouhé tři dekády.

Jistě, lze namítat, že Rusko není Sovětský svaz, jenomže v některých věcech takový rozdíl není, což se ostatně projevuje na zmíněné informační válce a také „informování“ o invazi na Ukrajině.

Vždyť pár dní před útokem na Ukrajinu taky Vladimir Putin všechny přesvědčoval, že nic takového rozhodně neplánuje.

Pokud tedy stát s takovou historií tvrdí, že je vše pod kontrolou a nic se neděje, je namístě obezřetnost. Obzvlášť když víme, jak se Rusko snaží tvářit jako neomylné impérium. Kredit důvěry byl dávno vyčerpán.

Můžeme jen doufat, že se onen irkutský incident ukáže pouze jako planý poplach, případně lokální zvládnutá nehoda.

Směrem do světa je to ale zajímavá zpráva. Země, která roky hystericky obviňuje Západ z vývoje biologických zbraní, možná nedokáže bezpečně uhlídat ani vlastní zkumavky. V kombinaci s chronickou potřebou při selhání zatloukat je to děsivější hrozba než všichni ti „nakažení komáři“ dohromady.

Ironie osudu holt občas bodá velmi přesně.

Pokud vám mé texty dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politických absurdit i ruského pokrytectví a sdílíte můj názor, že veřejný prostor si zaslouží fakta a ne dezinformace o bojových komárech, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádné výzkumné ústavy na Sibiři. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu s argumenty v ruce mohli téhle propagandě čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!