„Nezajímá mě to a neřeším to.“ Babiš ukázal, jak vypadá absolutní pohrdání vlastním státem

Evropská komise zastavuje proplácení části evropských dotací pro Agrofert a oficiálně konstatovala, že se Andrej Babiš nachází v potenciálním střetu zájmů. A co na to úřadující premiér? Že ho to „nezajímá a neřeší to“.

Když si to přeložíme do běžné mluvy, tak předseda vlády suverénního státu ignoruje zásadní verdikt nejvyššího evropského orgánu, který může Českou republiku stát nejen miliardy korun, ale také obrovskou mezinárodní ostudu.

Evidentně jsme se dostali do bodu, kdy vrcholná politika v podání nejvyšších státních činitelů připomíná spíš trucování na pískovišti než odpovědnou správu věcí veřejných. Ale to vlastně není od nástupu Babišovy vlády žádná novinka.

Když se oprostíme od technických detailů svěřenských fondů, auditů a byrokratických kliček samotného střetu zájmů, musíme se zastavit u toho Babišova arogantního postoje.

Být funkce premiéra nějaká brigáda v korporátu, z níž by se dalo odcházet v půlce směny, ideálně podle nálady, bez nějakých následků a zodpovědnosti, protože vás třeba zrovna naštval šéf a nechcete s ním nic řešit, tak prosím, ať ho nic nezajímá a ať nic neřeší.

Jenže se jedná o pozici, která má hlavní a vlastně jediný úkol. Hájit zájmy státu, chránit jeho mezinárodní pověst a dbát na jeho prosperitu.

Jakmile Evropská komise řeší problém, který se přímo dotýká důvěryhodnosti České republiky, tak premiér, ať už je to kdokoliv a v jakékoliv situaci, jednoduše nesmí říct, že ho to nezajímá.

Předseda vlády není nějaká popová hvězdička, která si může zrušit koncert nebo rozhovor s novináři, protože se zrovna špatně vyspala. Je to nejvyšší exekutivní úředník placený z našich daní. Nese zodpovědnost za náš stát. Nemůže si za naše peníze dělat, co se mu zachce. I když si to pravděpodobně myslí.

Možná si někteří pamatují to slavné heslo „řídit stát jako firmu“, s nímž Babiš do politiky přišel. A jak se zdá, tak se premiér chová jako neomylný majitel firmy s názvem Česká republika. A tak nějak si asi myslí, že když před problémem zavře oči a zakřičí, že se ho netýká, tak problém magicky zmizí.

Asi se tomu nejde divit. Možná je Babiš zvyklý na to, že mu všichni podřízení vše odkývou. Jenže Evropská komise není jeho zaměstnancem a Česká republika není divize Agrofertu.

Důsledky neřešení problémů ve finále neponese sám Babiš, ale my všichni. Pokud Evropská unie dotační kohoutky trvale zavře, je tu riziko, že tyto chybějící miliardy nakonec zalepí český státní rozpočet, tedy peněženky nás všech. A to by mělo zajímat jak premiéra, tak i každého občana.

To absolutně nejhorší na celé kauze je vzkaz, který premiér vysílá směrem dolů. K běžným občanům. Jak může stát po lidech vymáhat dodržování zákonů, placení daní a respekt k úřadům, když nic takového nedělá ani sám Andrej Babiš, který se chová jako uražený puberťák?

Vždyť státní aparát dokáže zakleknout na drobného živnostníka třeba i kvůli malé chybě v kontrolním hlášení, případně zasáhnout vůči nějakému podniku kvůli banální zpožděné platbě. Ale jakmile jde o mezinárodní reputaci a obří evropské dotace, tak zkrátka premiér nemá čas se čímkoliv zabývat.

Jen to sami zkuste. Až přijde obsílka z finančního úřadu, případně budete muset řešit daňové přiznání. Hoďte vše za hlavu s omluvou, že vás to nezajímá a neřešíte to.

Zkuste třeba policistovi při běžné silniční kontrole nebo úředníkovi na přepážce říct, že vás neznamenají. Aspoň bude sranda, ne?

Pokud se může premiér chovat tak, že dává veřejně najevo, že pro něj pravidla a mezinárodní instituce nic nezajímají, legitimizuje tím právní i morální anarchii. Zcela otevřeně vychovává národ k tomu, že pravidla platí jen pro ty, kteří nemají dost peněz, moci a drzosti na to, aby je mohli ignorovat.

Babiš a spol. tu zkrátka vytváří toxické prostředí, kde si ti nahoře evidentně myslí, že si mohou dělat, co se jim zachce, zatímco ti dole musí přesně na korunu platit účty. I za jejich přešlapy.

Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání politické arogance a sdílíte můj názor, že státník má svůj stát řídit a chránit, nikoliv nad ním okázale ohrnovat nos, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádné svěřenské fondy, dotace pro holdingy ani krizové PR manažery, kteří podobné arogantní výmluvy formulují. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu s argumenty v ruce mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!