Článek
Celoživotně jsem fanoušek sportu. Ostatně jsem spoustu sportů sám hrával a dodnes hrávám. K tomu mě práce kolem sportu živí. Nicméně vášeň pro některé sporty se zkrátka z člověka postupem času může vytrácet.
Například fotbal je pro mě už občas těžké sledovat. Člověk v něm vidí spoustu simulací či hereckých etud, fair play jako by se z něj pomalu vytrácela. Už jsem zaslechl názory, že to je dobou a změnou společnosti. Kdyby tomu tak ale bylo, tak by to šlo podobným směrem i v jiných sportech, což se ale neděje.
Proto pro mě bylo velmi příjemným oživením konečně vidět na vlastní oči zápas v shinty. Věděl jsem, že ten sport existuje. Ale vůbec jsem netušil, jak se hraje, jaká jsou pravidla a jak je či není populární.
Z cesty na hory nečekané pozvání na sportovní zápas v shinty
Ani jsem se aktivně nezajímal o to, kdy se hraje. Neměl jsem potřebu to naživo vidět a vyhledávat. Nedávno se mi ale při toulkách Skotskem poštěstilo jeden zápas navštívit a byla z toho láska ještě předtím, než se vůbec začalo hrát.
Když jsem jel do městečka Aviemore, seděl vedle mě v autobuse mladý Skot, který zrovna sledoval sestřih jednoho zápasu shinty. Ptal jsem se ho, jestli je velký fanoušek. Rovnou mi odpověděl, že dokonce hraje a že míří z koleje z Aberdeenu do své rodné vesnice Newtonmore a že jeho tým čeká poslední zápas v sezoně.
Byl pátek, hrálo se v sobotu. Řekl mi, kde najdu hřiště a v kolik se hraje. A když prý budu chtít, můžu se přijít podívat. Sice jsem v obklopení nádherných skotských hor v národním parku Cairngorms měl v plánu sbírání vrcholů, ale na druhou stranu jsem si řekl, že je to jedinečná příležitost zažít něco ryze skotského.
Co je to shinty? Dvoutisíciletý sport, kde se hraje pořádným kusem dřeva
Za zmínku stojí, že shinty je prý zhruba 2000 let starou hrou, která má kořeny ve Skotsku a Irsku. Jeho pravidla se formovala na konci 19. století. Kdybych ho někomu měl popsat? Hraje se se zvláštními „hokejkami“ z pořádného kusu dřeva. Na trávě, s míčkem.
Brány jsou poměrně velké. Na pohled větší než v malé kopané. Sport připomíná kombinaci hokeje s lakrosem, nicméně způsob, jakým se míčky odpalují, nemá daleko od golfových úderů. Ostatně ve Skotsku golf vznikl. A vysoká hůl? To tu asi neexistuje. Brankáři nesmí míček chytat do ruky, oba týmy mají na hrací ploše 12 hráčů.
Stejně jako ve fotbale se hraje 90 minut. Vyhrává ten, kdo dá více gólů. Abyste si zápas užili, více pravidel prakticky nebylo třeba znát.
Skotské derby, skopový koláč a poločasová loterie
Tak jo. Je sobota. Ráno jsem vyrazil na kratší výlet, abych se stihl do oběda vrátit a abych před startem duelu ve 14:00 stihl přesun z hostelu v Aviemore do Newtonmoru. Jednalo se o zápas B-týmů. A co víc, šlo o derby dvou sousedních obcí. Domácí přivítali na své půdě sousední Kingussie, které mimochodem ovládlo nejvyšší skotskou soutěž.
Autobus jsem stihl, cestou na hřiště se kochám okolními kopci a horami. V takových kulisách hrát? To může být těžké. I když jsem v Newtonmoru nebyl poprvé. Jakmile dojdu na hřiště, hned mě přivítá pán, který koordinuje parkoviště, a přeje mi, ať si užiju zápas.
Začíná rozcvička, tak se jdu podívat na „tribunu“. Zjistil jsem, že je možné si koupit občerstvení, ať už slavný scotch pie (skopový koláč s mletým masem), klobásy, pivo, čaj, brambůrky… K tomu přímo v místě, kde lze zakoupit občerstvení, můžete vidět trofej, která se předá vítězi tohoto zápasu. Hrálo se totiž o první místo.
Nechyběla ani vitrína s trofejemi, které už Newtonmore v shinty vyhrál. Dokonce se dočtete, že přímo jeden bývalý hráč shinty z Newtonmoru byl mezi prvními 50 sportovci, kteří se dostali do skotské sportovní síně slávy. Jednoduše wow!
Od začátku vnímáte, jakou tradici tu ten sport má. I když šlo o zápas B-týmů, navštívilo ho přes 100 lidí. Lístek stál každého jednu libru. A zajímavost? V polovině se losovala čísla lístků a pakliže jste měli kliku a je tam číslo vaší vstupenky, vyhrajete až 50 % ze sumy, která se vybrala na vstupném. Já tu kliku bohužel neměl, ale příliš mě to netrápilo.
Mimochodem, když hrají A-týmy, nastupuje se na hřiště údajně i s dudákem. To, že jsem tohle nezažil, mě upřímně mrzelo trochu více než to, že jsem nezvítězil v loterii.
Ale už k zápasu. Panovala rodinná a příjemná atmosféra. Kolem hřiště byli lidé všech věkových kategorií. A já se jen těšil, co mě čeká. Překvapilo mě ovšem, jak špatně čitelná pro mě ta hra vlastně je. Jelikož jsem nikdy neviděl ani zápas, nedokázal jsem predikovat, z čeho vlastně může padnout gól.
Překvapivá tvrdost, zlomené hokejky a žádní simulanti
Asi předem zmíním, že Newtonmore vyhrál 4:1 a získal titul. Gólů jsem měl vidět pět, ale reálně jsem viděl jen tři, protože jsem dvakrát nečekal, že branka může padnout. Kombinační hra jako ve fotbale či v hokeji se zdá být jako nadlidský úkol.
Prim hrály sprinty a fyzické souboje. A nutno říci, že právě těch soubojů bylo habaděj. Když u sebe bylo několik hráčů, mohli jsme vidět prakticky golfové nápřahy k odpálení míčku. Nezřídka se stávalo, že to zkrátka někdo schytal do nohy. Hodněkrát někdo musel ustát i ránu míčkem z bezprostřední blízkosti. Au!

Dokonce jsem měl čest vidět, jak byl jeden z hráčů Kingussie ve špatný čas na špatném místě, naběhl přímo do odpalu a soupeř o něj zlomil svou „hokejku“. Ano, asi pět sekund se držel za místo, kam to schytal. Jenže pak se to snažil rozběhat a povedlo se mu to.
Z řad fanoušků se často ozývalo pomyslné oddechnutí, že někdo nedostal hokejkou přes jakoukoliv část těla. Inu, nic pro simulanty a slabší povahy. Zaujalo mě, že se řešilo sekání přes „hokejku“ jako faul, ale přetažení někoho přes nohy při odpalu občas prošlo.
A celkově tedy faulů nebylo ani 10. Tolik k tvrdosti hry. Prostě musíte něco vydržet. Neuvěřitelný kontrast oproti jiným sportům, kde hráči berou miliony. Vlastně to pro mě bylo příjemné překvapení. Stejně tak mě překvapilo i to, jak jsem se pro hru nadchl.
Zřejmě to bylo právě tím, o jak fyzicky náročný sport se jedná. A navzdory tvrdosti nedošlo k žádným vyhroceným momentům, třebaže by se daly někdy chápat. Bylo zkrátka příjemné vidět lásku ke sportu, který má daleko k mainstreamu, velké sportovní výkony i fair play. Takové velké osvěžení.
Bavil jsem se celých 90 minut, i když to pro mě byla velká neznámá. Místy jsem se ale přistihl při tom, jak se místo sledování zápasu kochám okolními kopci, které občas mizely v mlze.
Zážitek, který téměř nic nestojí
V dnešní uspěchané době se i my, kteří rádi cestujeme, často honíme za tím, ať stihneme vidět co nejvíce míst.
V tomto případě jsem se ale rozhodl, že kromě vidění co nejvíce míst chci zkrátka zažít i něco opravdu ryzího a autentického, přičemž to vlastně až na tu jednu libru a dvě libry za čaj nic nestálo. Jistě, ještě tedy dopravu, ale mám na co vzpomínat.
Užil jsem si tak objevování nového sportu, který určitě budu ještě někdy chtít vidět. K tomu jsem si popovídal s místními na vesnici, s nimiž bych se jen tak někde nepotkal. Je zkrátka jiné potkat lidi z vesnic na Skotské vysočině nebo z větších měst, ať už z kterýchkoliv částí Skotska.
Místní navíc rádi poradili s chápáním pravidel, byli ochotní vysvětlovat prakticky cokoliv.
K tomu tedy byla docela sranda poslouchat, jak spolu hráči nahlas se svým skotským akcentem komunikují. Jako milovník skotských akcentů jsem si tedy užil tenhle zážitek naplno.
Pokud vás baví nejen mé rýpání do politiky, ale i tyto cestovatelské a sportovní odbočky za zážitky, které v běžných průvodcích nenajdete, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádné přeplacené fotbalisty. Půjde čistě na silnou kávu, třeba i na nějaký ten skotský koláč, ale hlavně na udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli objevovat další netradiční zákoutí i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!






