Pokrytec Ovečkin. Z bezpečí mluví o míru, měl by to říct Putinovi a navštívit Ukrajinu

Politika do sportu nepatří. To slýchám prakticky pokaždé, když se ve fotbale či v jakémkoliv jiném sportu objeví v podstatě jakákoliv podpora lidských práv a náznaky boje proti rasismu, homofobii a nenávistnému chování obecně.

Neustále taky někde narážím, a věřím, že nejsem sám, že by ruští sportovci neměli být trestaní za to, co dělá Rusko na Ukrajině. Prý s tím nemají nic společného. A pak přijde na scénu jeden z těch nejslavnějších, Alexandr Ovečkin, který všem lidem, kteří se Rusů zastávají, značně komplikuje jakékoliv další diskuse a připraví je o argumenty.

V Rusku slouží sport vyloženě k propagandě. A že to někdo nechce vidět a omlouvá to? Prosím. Je to ale pěkně pokrytecké. Podobně jako to, co nyní udělal zmíněný Ovečkin. Na druhou stranu, u ruského hokejisty to není překvapení.

O jeho střeleckých kvalitách v hokeji pochybovat nelze, o jeho morálce však ano. Ovečkin nikdy nevystupoval proti ruskému režimu či Vladimiru Putinovi. Naopak. Vždyť na Instagramu má dodnes profilovou fotografii, na níž je právě s ruským diktátorem.

Od doby, co Rusko rozpoutalo válku na Ukrajině, se ani jednou nepostavil na stranu napadené země. Po začátku invaze akorát tvrdil, že doufá, že válka brzy skončí. Nijak se nevyhranil ani proti Putinovi, byť tu příležitost dostal. Ale nechtěl se vyjadřovat k politice. Alespoň něco, když už nic.

Jenže něco se asi změnilo. V týdnu se totiž objevil po boku ministra zahraničních věcí Ruské federace Sergeje Lavrova, který mimochodem vyhrožuje Evropě. Stalo se tak v kampani strany Jednotné Rusko, s níž je spojen Vladimir Putin. Na druhou stranu je potřeba připomenout, že Ovečkin se objevil v politické kampani Putina i v roce 2018.

Proč na tohle odpůrci Ukrajiny nic neříkají a proč jim tohle míchání sportu do politiky a naopak nevadí? Odpověď kéž si každý najde sám.

Z účasti Ovečkina v kampani je velké mezinárodní téma. Neustále se čeká na to, kdo se k ní jak vyjádří. A sám hokejista už promluvil. Možná by však bylo lepší, kdyby neříkal nic.

Alibisticky totiž prohlásil, že je Rus a že stojí za svou zemí. Prý je pro mír a lásku a doufá, že ve světě nezáleží na tom, kým je. K tomu vyjádřil naději, že všichni chápou, že všichni chtějí mír.

Co na to říct? Stojí za Ruskem, ale chce mír. Jak může myslet slova o míru vážně, když stojí za zemí, která napadla suverénní sousední stát? Že je Rus? Pěkné, ale ani všichni Němci nestáli při druhé světové válce za režimem Adolfa Hitlera.

Proč Ovečkin neřekne Lavrovovi nebo Putinovi, že chce mír a aby bylo všechno v pořádku? To se mu o míru mluví snadno, když je sám ve Washingtonu, daleko od války.

Možná by mohl vyrazit podívat se na Ukrajinu a strávit tam nějaký čas, aby viděl, jak země, za kterou stojí, tvoří mír a připravuje o životy nevinné lidi, spousty dětí nevyjímaje.

Otázkou je, jestli by mu to otevřelo oči. A jestli o to vůbec stojí. Celé je to každopádně k zamyšlení.

Na celé situaci je špatně mnoho věcí. Jednou z nich však bezesporu je, že si Alexandr Ovečkin poklidně užívá status legendy, podporuje si diktátora a dělá reklamu ruskému režimu mimo jiné už tím, že atakuje střelecký rekord jedinečného Waynea Gretzkyho.

NHL situaci vůbec neřeší. Jako kdyby žádný problém neexistoval. Bylo by zajímavé sledovat, jestli by podobně beztrestně mohl hrát někdo, kdo by podporoval už zmíněného Hitlera.

Už nejde jen o sport. Ovečkin si to vybral v podstatě sám. Zúčastnil se kampaně, do té politiky se sám zapojil. K tomu se pořád hrdě prezentuje na sociálních sítích onou fotografií s Putinem. Ale hlavně nechme chudáky Rusy hrát, že ano. Však oni za nic nemohou.

Ovečkinova představa o míru a lásce se zřejmě omezuje jen na to, aby mu nikdo z tribun nepískal do ucha a aby mohl v klidu a v luxusu dohrát svou americkou kariéru na dekadentním Západě, zatímco jeho země páchá zlo u sousedů. To nemá s touhou po míru společného vůbec nic. Je to jen arogantní výsmech všem obětem a plivnutí do tváře těm, kteří na rozdíl od něj opravdu trpí.

Pokud vám mé texty dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání absurdit a sdílíte můj názor, že sport a politika se v podání ruských sportovců oddělit zkrátka nedají, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že z ní nebudu sponzorovat žádné hokejové dresy ani volební kampaně diktátorů. Půjde čistě na silnou kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu s argumenty v ruce mohli téhle pokrytecké naivitě čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!