Článek
Když se řekne Skotsko, většina lidí si představí mlhu, déšť bičující vřesoviště a zádumčivé horaly v kiltech. Málokoho by napadlo balit si do batohu sluneční brýle a těšit se na tyrkysové moře a pláže s bělostným pískem.
Přesně to vás ale čeká, když se rozhodnete obětovat trochu toho pohodlí a vydáte se na ostrov Iona. Není to výlet pro lenochy, ale pokud máte v sobě alespoň špetku objevitelského ducha, tahle cesta na samotný okraj skotského světa vás naprosto dostane.
A mimochodem, zrovna mně se podařilo vyhrát ve skotské meteorologické loterii první cenu. Celý výlet se obešel bez deště, na teploměru svítilo naprosto luxusních 15 stupňů a hladina moře byla klidná jako zrcadlo. Což je s trochou nadsázky, jak vám potvrdí každý místní, úkaz zhruba stejně vzácný jako lochnesská příšera.
Dva trajekty a lehce strastiplná cesta za klidem
Dostat se na Ionu není jen tak. Není to místo, kam byste si odskočili na odpolední kávu. I když, může být, pokud vám nevadí omezený čas.
Vaše cesta začíná v přístavním městě Oban, odkud musíte naskočit na první velký trajekt. Ten vás po klidné plavbě, bez děsivých vln, které z některých turistů mohou dělat zelené a mlčící sochy, vyklopí na ostrově Mull.
Tím to ale nekončí. Následuje zhruba hodinová, dechberoucí jízda napříč Mullem, kde se silnice klikatí pod strmými štíty hor a vy si připadáte jako v Pánu prstenů. Teprve na samém západním cípu Mullu, v přístavu Fionnphort, přesednete na druhý, o poznání menší trajekt. Mimochodem u tohoto přístavu můžete najít i skotský náhorní skot, jak si užívá písečnou pláž a chladí se v moři.
Ale zpět k tomu o poznání menšímu druhému trajektu. Ten vás po kratičké, asi desetiminutové plavbě přes úžinu konečně doručí na posvátnou půdu ostrova Iona. Je to logistická piplačka, ale ten pocit, když vystoupíte, za to zkrátka stojí.
Karibik na konci světa (jen trochu chladnější)
Když se vydáte po úzkých cestičkách pryč od přístavu, narazíte na něco, co zkrátka nedává smysl. Ostrov Iona má bezesporu jedny z nejkrásnějších pláží v Evropě. Písek je tu neuvěřitelně jemný a bílý, voda hraje všemi odstíny tyrkysové a smaragdové barvy. Z dálky to vypadá jako vystřižené z katalogu na dovolenou v Karibiku.
Je tu jen jeden drobný háček. Z oné karibské iluze vás spolehlivě vytrhne moment, kdy si sundáte boty a zkusíte do té lákavé vody strčit palec. Teplota vody totiž naprosto dokonale koresponduje s oněmi příjemnými 15 stupni na souši.
Je to osvěžení určené primárně pro tuleně a skotské otužilce. A já coby milovník chladného počasí to uvítal také. Pro každého to tedy není.
Vy si ale můžete sednout do dun, poslouchat šumění moře a kochat se naprosto fantastickým výhledem zpět na majestátní kopce a hory sousedního ostrova Mull. Je to výhled, který se nikdy neomrzí.
Irský princ a zrození duchovního srdce Skotska
Když se nabažíte pláží a výhledů a vyrazíte k hlavnímu opatství, začnete šlapat po místech, kde se doslova překreslovala mapa středověké Evropy. Všechno to začalo v roce 563, kdy k břehům ostrova přirazila malá loďka.
V ní seděl svatý Kolumba se dvanácti mnichy. Původně irský princ a charismatický vůdce odešel do exilu s cílem obrátit na víru pohanské kmeny. Aby ho to netáhlo zpět, zakopal prý po připlutí a zjištění, že z ostrova nejde vidět rodné Irsko, svou loď do písku.
Z malé osady se postupně stalo ohromné epicentrum vzdělanosti, odkud se křesťanství rozlilo do celého Skotska i severní Anglie. Zdejší mniši byli literární elitou své doby. Právě oni zde podle všeho začali tvořit Knihu z Kellsu, jeden z nejbohatěji ilustrovaných rukopisů na světě.
Vikingské masakry a středověký boom
Klášterní idyla a bohatství pochopitelně nezůstaly bez povšimnutí. Na konci 8. století se na horizontu objevily vikingské lodě. Následovalo několik krutých nájezdů.
Při tom nejhorším v roce 806 pobili Seveřané 68 mnichů v zátoce, která dodnes nese temné jméno Martyrs' Bay (Záliv mučedníků). Klášter byl načas opuštěn, ale duchovní status ostrova nikdy nezanikl.
Ve 13. století se Iona dočkala obrovského boomu pod taktovkou mocného klanu MacDonaldů (Pánů ostrovů). Ti zde nechali vybudovat rozsáhlé kamenné komplexy, jejichž majestátnost můžeme obdivovat dodnes:
- Ženský klášter (The Nunnery): Hned u vesnice narazíte na překrásné ruiny augustiniánského kláštera z roku 1203. Růžová žula je porostlá mechem a květinami a je to jedno z nejmalebnějších a nejlépe dochovaných středověkých ženských sídel v Británii.
- Monumentální opatství (Iona Abbey): Postavili ho benediktini na místě Kolumbových původních cel. Během skotské reformace v roce 1560 bylo ale drasticky poničeno, mniši vyhnáni a budovy ponechány napospas živlům. Ze stovek slavných keltských křížů, kterých tu prý stálo až 360, zbyly po řádění reformátorů sotva tři. Opatství pak po staletí chátralo, než ho ve 20. století doslova z trosek geniálně a citlivě zrekonstruovala komunita dobrovolníků (Iona Community). Dnes znovu slouží svému účelu.
- Kříž svatého Martina: Jeden z oněch vzácných přeživších křížů stojí před opatstvím. I přes 1200 let bičování slaným ostrovním větrem jsou na tomto masivním žulovém monolitu stále zřetelné biblické výjevy a keltské propletence.
- Hřbitov králů (Reilig Odhráin): Vedle nejstarší dochované budovy ostrova (románské kaple sv. Orana z 12. století) se nachází místo, ze kterého sálá nefalšovaný respekt. Na tomto malém kousku půdy je podle kronik pohřbeno 48 skotských králů, 8 norských a 4 irští vládci. Právě sem se vozili panovníci na svou poslední cestu. A ano, leží tu i skutečný král Duncan po boku svého vraha Macbetha, se kterým si tolik vyhrál Shakespeare.
Moravská stopa tam, kde byste ji nečekali
Celý ostrov Iona je neuvěřitelně malebný. Žije tu jen něco málo přes sto stálých obyvatel. Všude se pasou ovce, zídky jsou poskládané z hrubého kamene a čas tu plyne tak nějak pomaleji, v rytmu příjezdů a odjezdů trajektu. Auta téměř nepotkáte, ostrůvek se ostatně dá projít celý pěšky za jeden den.
Zkrátka absolutní romantika a idyla. Jen klid, nevyzpytatelné skotské počasí, milí lidé, otevřená kavárnička a skalnaté kopce s krásnými výhledy na Atlantik i Isle of Mull.
A právě když se nacházíte v nejhlubším rozjímání nad historií, obdivujete keltské kříže a nasáváte tu prastarou mystickou atmosféru, dojde k dokonalému protnutí světů. Zpoza kamenné zídky se ozve charakteristické rachocení a proti vám se po úzké silničce vyřítí červený Zetor.
Je to moment, který vás naprosto odzbrojí. Na místě, kde se korunovali skotští králové a tvořily se dějiny Evropy, orá pole brněnský traktor. Je to přesně ten druh funkční absurdity, který cestování dělá tak nezapomenutelným.
Iona je zkrátka ostrov, který vyžaduje trochu námahy, ale odmění se vám měrou vrchovatou. Nabídne vám historii, karibské pláže, klid, o kterém se vám ve velkoměstě ani nezdá, a jako bonus vědomí, že česká naftová stopa spolehlivě dorazila i na ty nejposvátnější břehy Skotska.
Objevovat místa, kde se potkává tyrkysové moře s hřbitovy skotských králů a s brněnským Zetorem, je zkrátka radost. Pokud vás mé cestovatelské reportáže baví a rádi se se mnou vydáváte tam, kam už běžné katalogy nedosáhnou, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup kiltu ani na export náhradních dílů pro traktory do Skotska, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli tyto krásné absurdity světa objevovat i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
