Článek
Voda, oxid uhličitý a jiné plyny mají, díky své struktuře, schopnost pohlcovat infračervené, tepelné záření. Pohlcené záření dodá molekulám energii, která se projeví zrychleným pohybem molekul a vibracemi a deformacemi vazeb v molekule. Molekuly jsou tak zvaně excitované. Při svém pohyby se excitované molekuly srážejí s ostatními molekulami ve vzduchu a předávají jim část své energie a vzduch se ohřeje. Molekuly tzv. „skleníkových plynů“ tedy převádějí infračervené záření na ohřev ovzduší.
Největší podíl vzduchu tvoří, v objemových procentech, dusík 78,08 %, kyslík 20,94 %, a argon 0,93 % a koncentrace ostatních vzácných plynů, helia, neonu, kryptonu a xenonu jsou zanedbatelné. Oxidu uhličitého je 0,0417 %, metanu nepatrných 0,00019 % a oxidu dusného zanedbatelných 0,000003 %. Nedílnou součástí vzduchu je však i proměnlivé množství vody, až 4 %, a svojí koncentrací se tak voda řadí na třetí místo za dusík a kyslík.
V našem mírném klimatickém pásmu je při teplotě 20 °C a relativní vlhkosti 70 % asi 10 g vody v 1 m3 vzduchu. To odpovídá 12 litrům vodní páry. Při koncentraci oxidu uhličitého 0,0417 obj % je v 1 m3 vzduchu 0,4 litru plynu. Snadno zjistíme, že vody je 30× více než CO2! A v tropech to může být až 80× více. Platí obecně, že mají-li dva činitelé obdobný účinek, pak účinnější je ten, kterého je více. Z toho plyne, že voda musí být při zadržování tepla v atmosféře účinnější než CO2. Poměr 30:1 představuje 100:3,3, tj. asi 3 %. Budeme-li předpokládat, že CO2 je dvakrát efektivnější než voda, pak se poměr změní na 100:6,6, tj. 6,6 %. Použitím jednoduché úvahy, „selským rozumem“, musíme dospět k závěru, že podíl CO2 na zadržování tepla v atmosféře je nejvýše 10 % ve srovnání s vodou. Experimentální důkaz tohoto tvrzení byl proveden změřením infračerveného spektra vzduchu a vyhodnocením podílu CO2 a vody na absorpci IČ záření. Voda pohltila 92% záření a CO2 8%. Absorpce jinými plyny, metanem a oxidem dusným, nebyly pozorovány vůbec.
Podívejme se na problém z jiné strany. V tropech jsou běžné denní teploty 32 – 33 °C a noční obvykle kolem 28 °C (vlastní zkušenost). V mírném pásmu za vrcholného léta jsou mnohdy denní teploty srovnatelné s teplotami tropickými, 30 – 32 °C, noční teploty však klesají na 15 – 18 °C a jen výjimečně jsou 20 °C („tropická noc“). A na poušti denní teploty dosahují až 50 °C ale v noci klesají téměř k nule. Co je toho příčinnou? Jak to, že v tropech dochází k masívní retenci tepla atmosférou, zatím co na poušti ne? Protože jsme neustále přesvědčováni, jak oxid uhličitý je zodpovědný za oteplování, podívejme se na problém z hlediska oxidu uhličitého. Aby byl za tento dramatický rozdíl zodpovědný, musí platit: buď je v tropech koncentrace CO2 asi 50× větší než na poušti nebo je jeho schopnost zadržovat teplo v tropech 50× větší. Koncentrace CO2 jsou celosvětové v podstatě stejné a je jen jeden oxid uhličitý a proto obě úvahy jsou nesmyslné. Musí tedy existovat jiný činitel, který může za tento rozdíl. A jediným relevantním činitelem, který přichází v úvahu je voda.
Běžná relativní vlhkost v tropech je 85 – 90 %, v mírném pásu 60 - 70 % a na poušti měně než 5 %. V tropech při relativní vlhkosti 90 % a teplotě 30 °C je v 1m3 vzduchu asi 25 g vody, zatímco na poušti při 40 °C a relativní vlhkosti 5 % jen asi 2,5 g, tedy 10× méně. V tropech tedy zadržuje teplo voda a na poušti, kde voda téměř není, pouze oxid uhličitý. A poněvadž je oxidu uhličitého v ovzduší jen malé množství, je jeho retence tepla nevýznamná (i když relativně může být mnohem účinnější než voda). Rozhoduje množství. Je to voda, co zadržuje teplo v atmosféře a ne oxid uhličitý. Voda v atmosféře zadržuje nejen teplo vyzařované v noci zemským povrchem, ale i ve dne teplo přicházející ze Slunce: pobyt na přímém slunci v tropech je snesitelně než u nás za vrcholného léta v poledne.
Najde se politik, který sebere odvahu a zvolá: Král je nahý?
Journal of Scientific Exploration, Vol. 21, No. 4, pp. 723-749, 2007
