Článek
Ano, letadlo opravdu snědl, jen ne tak, jak si většina lidí myslí. Nešlo o jednorázový šok pro publikum, ale o dlouhé porcování konkrétního stroje na malé kusy. Právě tenhle rozdíl rozhoduje o tom, jestli příběh zní jako hoax, nebo jako zdokumentovaná bizarnost.
Letadlo nespolkl naráz
Guinness to uvádí natvrdo. V profilu Guinness World Records stojí, že mezi lety 1978 a 1980 po částech snědl malou Cessnu 150, tedy celokovový dvoumístný lehký letoun podle AOPA. Titulek tak nestojí na mlhavé legendě, ale na přesně pojmenovaném stroji.
Postup zněl skoro strojově. Podle téhož profilu Guinnessu kov řezal elektrickou pilou na malé díly, polykal je bez žvýkání a zapíjel minerálním olejem i velkým množstvím vody. Bez téhle mechaniky by příběh působil smyšleně, s ní začne působit mnohem hůř.
Trvalo mu to dva roky. Když jsem si v guinnessovském textu srovnal roky 1978 až 1980, vyšel z toho spíš dlouhý rozebíraný projekt než jeden efektní večer. A právě ve chvíli, kdy člověk přijme, že nešlo o trik ani o jednorázové číslo, začne být zajímavé, co všechno následovalo dál.
Cessna byla jen položka v delším seznamu
Letadlo rozhodně nevybočilo. Guinnessův titul Strangest diet připisuje Lotitovi 18 jízdních kol, 15 supermarketových vozíků, sedm televizorů, šest lustrů, dvě postele, lyže, počítač i rakev, zatímco profil Guinnessu mluví o více než devíti tunách kovu za život a připomíná i mosaznou plaketu, kterou od Guinnessu dostal a pak snědl. Po tomhle výčtu začne Cessna působit spíš jako položka v dlouhém katalogu extrému.
Rekord tím ztrácí legendu. Když jsem prošel pravidla Guinness World Records, narazil jsem na jasný odstup od nevhodných a nebezpečných výkonů i od rekordů založených na nadměrné konzumaci jídla, a archivní titul Strangest diet navíc dnes visí jako neaktivní. Stačí si znovu vybavit pilu, kovová sousta, olej a vodu a celé to rázem nepůsobí jako atrakce, ale jako nepříjemně konkrétní zásah do vlastního těla.
Za rekordem zůstává hlavně riziko
Nejabsurdnější detail míří jinam. Guinness uvádí, že banány a vejce natvrdo mu dělaly nevolnost, pálení žáhy a další zažívací potíže, i když kov a sklo polykal dlouhé roky. MedlinePlus pro pojídání nejedlých látek používá název pica, tedy porucha příjmu potravy, a právě tím se fascinace začne měnit v mrazení.
Obdiv k „železnému žaludku“ kulhá. Cleveland Clinic u picy popisuje rizika jako otravu, zácpu nebo neprůchodnost tenkého i tlustého střeva a MedlinePlus připomíná i bolesti břicha, nevolnost, nadýmání a bezoár, nestravitelnou masu zachycenou v těle. Když tohle čtu, nezůstává mi v hlavě rekord, ale cena, kterou podobná podívaná může chtít.
Lékaři přitom nepotvrdili žádnou superschopnost. Guinness cituje jeho dlouholetého lékaře Dr. Morzola, podle něhož se nenašlo platné medicínské vysvětlení a biopsie i krevní testy ukazovaly organismus jako u běžného člověka. Z Lotita tak nevyrostl komiksový mutant, ale extrémní a dodnes nevysvětlená výjimka.
Příběh se uzavřel 25. června 2007. Tentýž text Guinnessu uvádí, že Michel Lotito zemřel přirozenou smrtí a že vazba mezi jeho dietou a úmrtím zůstává nejasná. Jestli na tom něco skutečně děsí, pak ne snědené letadlo, ale naše ochota proměnit sebedestrukci v aplaus.
