Článek
Dvoukilometrová věž v Rijádu není fáma, ale ani rozestavěná realita. Zdroje mluví o reálně řešeném projektu pro saúdský PIF, tedy státní investiční fond, jenže ještě na jaře 2025 veřejně chyběl potvrzený start stavby i finální podoba návrhu. Právě to rozhoduje, jak tenhle rekord číst.
Na papíře už míří výš než cokoli předtím
Tvrdé kotvy existují.
MEED popsal zvažovanou věž vysokou asi 2 000 metrů pro PIF na severu Rijádu a Council on Vertical Urbanism, který se dnes sám označuje za dřívější CTBUH, psal o PMC tendru pro navrhovanou Rise Tower. Foster + Partners, světově známé britské architektonické studio, se v projektu objevuje, ale slovník zdrojů drží plánovací fázi: projekt, návrh, tendr.
Měřítko přesto zarazí. Podle oficiálních údajů Burdž Chalífy měří dnešní rekordman 828 metrů, takže dvoukilometrový plán by přidal 1 172 metrů navíc.
A když vezmu výšku Sněžky 1 603 metrů z analýzy Správy KRNAP, vychází další tvrdé srovnání: věž by ji přesáhla o 397 metrů.
Nejstřízlivější detail leží jinde. Council on Vertical Urbanism spojuje projekt s developmentem North Pole a zmiňuje odhad 5 miliard dolarů až po finalizaci návrhu, tedy v přepočtu redakce podle kurzu ČNB asi 106,7 miliardy korun.
Když jsem zároveň prošel veřejná čísla PIF za rok 2024 a veřejnou stránku Foster + Partners pro Rijád, našel jsem potvrzení dceřiné firmy Tower District Real Estate Development Company, ale ne veřejně potvrzený start stavby ani finální podobu věže. A právě tady začíná těžší otázka: co by se v takové výšce vůbec dalo normálně provozovat?
Ve dvou kilometrech už nejde jen o fasádu
Už kilometr bolí. Peter A. Weismantle v International Journal of High-Rise Buildings s vazbou na CTBUH uvádí, že expresní cesta observatořním výtahem v Jeddah Tower přes více než 640 metrů potrvá i při 9 m/s déle než minutu a půl.
A když KONE mluví o rychlosti až 10 m/s, potvrzuje tím hlavně jediné: problém nezačíná u fasády, ale u samotného přesunu lidí.
Vítr ten tlak ještě zvedá. Buildings popisuje sway sensors, tedy čidla, která hlídají pohyb a vibrace ve výtahových šachtách. Když se budova ve větru příliš rozkmitá, výtahy mohou zpomalit nebo dočasně zastavit.
To není katastrofický scénář, ale normálně popsané provozní omezení.
U dvou kilometrů už mluvíme o jiné kategorii domu. CTBUH označuje jako megatall každou budovu nad 600 metrů, takže dvoukilometrový koncept by dnešní hranici nepřekročil symbolicky, ale víc než trojnásobně.
Tím roste význam sky lobby, tedy přestupního patra, kde lidé mění výtahy jako v dopravním uzlu, protože jeden výtah prostě neobslouží všechno pohodlně a rychle.
Tlak se navíc chová proti budově. ASHRAE upozorňuje, že u supervysokých a megatall staveb musí projektanti dělit šachty a řešit více neutrálních rovin kvůli stack effectu, tedy tlakovému proudění vzduchu v budově, které s výškou sílí.
A CTBUH při evakuaci ultravysokých budov pracuje s chráněnými transferovými a refuge úrovněmi zhruba po 20 až 25 patrech i s chráněnými lobby pro výtahovou evakuaci. Když jsem ty technické podklady skládal vedle sebe, vyšla mi jednoduchá věc: dva kilometry připomínají spíš vertikální město než obyčejný mrakodrap. A pak už dává smysl ptát se, proč o takový symbol Rijád vůbec stojí.
Rijád tím neprodává jen rekord, ale i vliv
Smysl neleží jen ve výšce. MEED spojuje Rise Tower s developmentem North Pole na severu Rijádu a podle PIF zapadá Expo 2030 Riyadh Company do lokální realitní strategie i cílů Saudi Vision 2030.
K tomu BIE potvrdil Rijád jako hostitele Expo 2030 v termínu od 1. října 2030 do 31. března 2031. Tenhle projekt tak vysílá hlavně politický i byznysový signál o ambici města.
Nejčastější omyl ale vzniká mnohem dřív. Jarní zdroje popisují u Rise Tower hlavně PMC tendr pro věž a okolní distrikt, ne oznámení hlavního stavebního startu, jak ukazuje Council on Vertical Urbanism i Global Construction Review.
Když jsem ty dokumenty četl po sobě, ten rozdíl bil do očí: tendr řeší přípravu a řízení projektu, ne hotový rozběh stavby.
Verdikt proto zní střízlivě. Saúdská Arábie opravdu řeší projekt, který by posunul hranici výškových staveb do dosud nezkoušené zóny, jenže veřejná realita zatím končí u plánů, soutěží a ambice udělat z Rijádu výkladní skříň Vision 2030. Největší riziko téhle věže dnes neleží v betonu ani ve větru, ale v tom, že jí lidé uvěří dřív, než vůbec začne růst.
