Článek
Nové materiály o Gemini 8 nepřepisují krizi, ale konečně jí dávají lidskou tvář. Z triumfu, který 16. března 1966 posunul kosmické lety dál, během pár desítek minut zbyl boj o kontrolu. A právě ten dnes nové snímky vracejí z technického záznamu zpět mezi lidi.
Triumf se rozpadl během několika desítek minut
Triumf trval krátce. Podle NASA posádka 16. března 1966 zvládla první docking, tedy spojení dvou kosmických těles ve vesmíru, po 6 hodinách a 33 minutách letu.
Jenže asi o 27 minut později se loď prudce roztočila. Malá tryska, tedy motor pro změnu orientace nebo pohybu, zůstala po elektrickém zkratu otevřená a Gemini 8 začala ztrácet stabilitu.
Právě tady leží důležitá korekce. Nové materiály nepřinášejí nové vysvětlení poruchy, ale podle AP ukazují návrat, vyzvednutí a první minuty po záchraně Neila Armstronga a Davida Scotta.
Novinka tedy neleží v technice, nýbrž v obrazech toho, co následovalo po ní.
Když jsem nové snímky porovnal s historickými souhrny NASA, vyšel z toho střízlivý závěr. Fotografie historii nepřepisují. NASA i po letech u Gemini VIII dál uvádí, že katastrofu spustil elektrický zkrat v trysce číslo 8, ne nějaké nově objevené tajemství. O to víc ale vyniká jiná otázka: co přesně posádku donutilo misi okamžitě utnout?
Záchrana posádky znamenala konec celé expedice
Rozhodla záchrana. Podle NASA Armstrong s Scottem vypnuli systém OAMS a Armstrong použil návratové trysky RCS, aby rotaci zastavil.
Tím ale spálil asi 75 procent paliva tohoto systému. V tu chvíli už nešlo o pokračování letu, nýbrž o nutnost dostat loď dolů.
Cena za klid byla vysoká. NASA připomíná, že předčasné použití RCS podle bezpečnostních pravidel znamenalo povinnost přistát při nejbližší příležitosti.
Z plánované mise se tak stal nouzový splashdown, tedy neplánované přistání do moře v záložní oblasti. Posádka loď zachránila, ale zároveň tím sama zpečetila konec celé expedice.
To nejdůležitější pak začalo až po přistání
A právě tady nové fotografie konečně zabírají. Aftermath, tedy to, co následovalo bezprostředně po krizové události, na nich nepůsobí jako poznámka pod čarou.
Popisky a výběr záběrů popsané AP ukazují unavené astronauty po splashdownu na palubě USS Leonard F. Mason, průchod kolem lidí na Okinawě, Armstrongovo mávání vojákům na břehu i kapsli Gemini 8 zvedanou k transportu na Naha Air Base. NASA k vyzvednutí dodává, že lodní lékař označil oba muže za unavené, ale zdravé.
Původ snímků jejich novost jen potvrzuje. Jak uvádí AP, fotografie pořídil Ron McQueeney a muzeu nesoucímu Armstrongovo jméno je darovala jeho vdova.
Když jsem procházel, co ty záběry skutečně zachycují, neviděl jsem senzaci o závadě na orbitě. Viděl jsem konkrétní lidskou úlevu po okamžiku, který misi zlomil. A vedle ní ještě víc vyniká, o co všechno Gemini 8 přišla.
Mise přišla o víc než o plánovaný program
Plán byl mnohem větší. NASA u Gemini VIII připomíná třídenní misi s rendezvous, tedy přiblížením lodě k cíli tak, aby mohlo dojít ke spojení, se čtyřmi dockingovými testy a Scottovým výstupem do volného prostoru.
Místo toho přišel splashdown po 10 hodinách, 41 minutách a 26 sekundách v západním Pacifiku a návrat přes Okinawu. Brutálnější kontrast mezi plánem a realitou si tahle mise sotva mohla připravit.
Právě v tom ale leží její skutečná váha. NASA označuje program Gemini za výcvikové pole pro Apollo a první docking patřil k technologiím, bez nichž by pozdější měsíční lety nedávaly smysl.
Gemini 8 navíc agentuře vnutila zkušenost s řešením problému v reálném čase. Když jsem ten oblouk četl od triumfu k nouzovému návratu, působila mise méně jako odbočka a víc jako tvrdá zkouška systému i lidí.
A stejně tvrdě prověřila i Armstronga. AP cituje historika Roberta Poolea, podle něhož právě klid během Gemini 8 patřil mezi důvody, proč Armstrong později dostal velení Apolla 11; nejde o interní dokument NASA, ale o střízlivou expertní interpretaci. Přesnější obraz slavného jména tak nezačíná na Měsíci. Armstronga nezačala definovat až legenda Apollo 11, ale porucha, která mu na Gemini 8 málem sebrala první velké vítězství.
