Článek
Ve Švejkovi zní směšně, ve skutečnosti šlo o mazání na bolest. Hned na začátku románu si Švejk podle digitálního vydání Osudů dobrého vojáka Švejka v Městské knihovně v Praze maže revmatická kolena opodeldokem. Tohle slovo tedy nevzniklo jako literární žert.
Za podivným slovem stálo obyčejné mazání
Opodeldoc mířil zvenčí. Podle rakouského lékopisu Pharmacopoea Austriaca z roku 1820 se uváděl jako Linimentum saponato camphoratum, synonymně Opodeldoc, a receptura pracovala s bílým mýdlem, alkoholem, rozmarýnovým olejem, amoniakem a kafrem, tedy aromatickou látkou známou z mazání.
Historické lékařské a farmaceutické prameny ho spojovaly s revmatickými bolestmi, výrony, pohmožděninami i ztuhlostí. Jakmile se tahle směs přestane schovávat za zvláštní jméno, začne dávat smysl i její dlouhý život.
Název je starší, než působí. Frühneuhochdeutsches Wörterbuch v hesle opodeldoch dokládá výskyt už pro roky 1527, 1528 a 1530 v léčebném kontextu. Když jsem si tyhle staré odkazy prošel, vyšlo z nich hlavně jedno: opodeldoc nebyl jednorázový výstřelek, ale slovo, které se v léčivé praxi udrželo.
A právě proto stojí za to přeložit si ho z historické mlhy do obyčejné lékárenské řeči. Zmatek dělá hlavně latina. SÚKL překládá slovo linimentum prostě jako mazání. Tím padá první iluze: opodeldoc nebyl tajemný elixír, ale léková forma určená k potírání.
Já v tom vidím hlavní důvod, proč dnes starý název působí mnohem záhadněji, než ve skutečnosti byl.
Tajemný název měl překvapivě úřední život
Technický popis zní střízlivě. Pavel Drábek v České a slovenské farmacii popisuje opodeldoc jako rosolovitý mýdlový roztok s amoniakem, kafrem a silicemi, tedy vonnými rostlinnými oleji; stejnou linii drží i materiály Farmaceutické fakulty Masarykovy univerzity. Žádná magie.
Spíš přesně pojmenovaný lékárnický přípravek, který se v odborné řeči popisoval věcně, ne legendou. A tím se otevírá nejdůležitější otázka: jak oficiální postavení tenhle prostředek vlastně měl?
Měl ho překvapivě pevné. Rakouský lékopis Pharmacopoea Austriaca z roku 1820 vede položku LINIMENTUM SAPONATO CAMPHORATUM jako Opodeldoc a Pavel Drábek uvádí, že přípravek zůstal i v dalších rakouských lékopisech a přešel do československých; materiály Masarykovy univerzity ho zmiňují také v ČsL 3.
Lékopis je oficiální kniha s předpisy a normami pro léčiva, takže tady nejde o lidovou pověru, ale o normované mazání. Právě to je pro mě na celém příběhu nejzajímavější: tajemně znějící slovo stálo ve skutečnosti uvnitř velmi úřední a přesné lékárnické tradice. Jenže historická oficiálnost ještě neříká, co si z něj smíme odnést dnes.
Historie je zajímavá, návod pro dnešek z ní není
První mýtus se týká jména. Sekundární přehledy připouštějí, že etymologie není uzavřená, a často opakovaný botanický výklad z částí slov jako opoponax, bdellium a aristolochia zůstává jen teorií, jak ukazuje i souhrnné etymologické heslo k opodeldoku. Právě tahle neshoda je podstatná.
Hezká legenda tedy existuje, jistotu ale nemá. To je drobnost jen do chvíle, než se z legend začne odvíjet dnešní důvěra ve staré recepty.
Druhý mýtus je důležitější. Evropská léková agentura uvádí, že druhy rodu Aristolochia obsahují aristolochové kyseliny závažně škodící ledvinám a nesou mutagenní i karcinogenní riziko; varování přidává také National Cancer Institute.
Zdroje zároveň připomínají, že veřejně dohledané rakouské a československé lékopisné receptury opodeldoku standardní aristolochii nedokládají. Já z toho čtu prostý závěr: historicky zmiňované složky typu aristolochie dnes fungují spíš jako výstraha a nostalgie po starých směsích nesmí znít jako návod ani doporučení.
Opodeldoc tedy nebyl směšná rekvizita ze Švejka, ale skutečné a oficiálně vedené mazání na místní potíže. Právě proto si zaslouží poctivý odstup: historii ano, domácí renesanci ne. Nejpodivnější na něm nakonec není jeho jméno, ale to, jak snadno z respektované lékárenské věci uděláme romantickou vzpomínku, i když patří bezpečněji do archivu než do koupelnové skříňky.
Zdroje: Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, SÚKL – linimentum, Frühneuhochdeutsches Wörterbuch – opodeldoch, Pharmacopoea Austriaca, editio tertia (1820), Naše léčivé přípravky v polovině 19. století II. část – galenické přípravky, EMA – Public statement on risks associated with herbal products containing Aristolochia species, NCI – Aristolochic Acids
