Článek
Na co Jane Austen zemřela? Dopisy napovídají, jistotu ale dodnes nemáme. Nejčastěji dnes zaznívá lupus, tedy autoimunitní nemoc, která může zasáhnout klouby, kůži i další orgány a často probíhá ve vlnách. Jenže právě slovo nejčastěji tady rozhoduje víc než samotná diagnóza.
Lupus dnes vede, jistota ale pořád chybí
Studie z roku 2021 v časopise Lupus po revizi dostupných dopisů spojila zmínky o „rheumatismu“, obličejových kožních lézích, horečkách a výrazném kolísání obtíží se systémovým lupusem erythematodes. Když jsem ten text porovnal s biografickou stránkou Jane Austen’s House, vyšel z toho jasný posun. Lupus dnes vede, přesná příčina smrti ale známá není.
Poslední dny nespadly do jediné přímky. Záznam The Winchester Verses uvádí, že 15. července 1817 ještě ve Winchesteru napsala báseň, zatímco Jane Austen’s House klade její smrt na 18. července. Ten kontrast nepůsobí jako ozdoba do životopisu. Spíš ukazuje stav, který se dokázal krátce zvednout, než znovu klesl.
A tady narážím na brzdu. Podle online výstavy My dear Cassandra a přehledu Morgan Library se z několika tisíc dopisů dochovalo asi 161 dopisů a Cassandra po sestřině smrti část korespondence zničila nebo krátila. Spor o diagnózu tak od začátku stojí na malém a děravém archivu. Jenže bez krátké osy posledních měsíců a bez pochopení dopisů ten náskok lupusu nedává smysl.
Několik červencových dnů mění celé čtení případu
Nemoc začala dřív. Stránka Jane Austen’s House uvádí zhoršování zdraví už v roce 1816, v dubnu 1817 ji nemoc poutala na lůžko a 24. května odjela s Cassandrou do Winchesteru za léčbou u Dr. Lyforda. Winchester College Heritage i Winchester College ji umisťují do domu na No. 8 College Street, kde 18. července zemřela. Pohřeb následoval 24. července podle téhož biografického přehledu.
Když jsem si tu osu srovnal, poslední verše přestaly působit jako drobná kuriozita. Popis The Winchester Verses potvrzuje vznik textu 15. července, tedy uprostřed winchesterské léčby a tři dny před smrtí. Sama báseň nic medicínsky nedokazuje. V kombinaci s hodnocením „marked fluctuation“ ve studii Sanders a Graham v časopise Lupus ale podporuje představu průběhu, který kolísal ve vlnách.
Alternativy existují, ale sedí hůř
Právě tady lupus získává náskok. Addisonova choroba, porucha nadledvin spojená mimo jiné s únavou, hubnutím a tmavnutím kůže, podle autorů studie v časopise Lupus sedí hůř, protože Austenová popisuje spíš přechodné a různobarevné změny v obličeji než trvalé celotělové tmavnutí.
Hodgkinův lymfom, nádorové onemocnění mízního systému typicky spojené se zduřelými uzlinami, horečkami a únavou, zase naráží na chybějící zmínky o zvětšených uzlinách a nevysvětluje současně artritidu i kožní léze podle téhož přehledu na PubMedu.
Starší text z roku 2013 přitom mluvil o „high possibility“ Hodgkinovy choroby, takže nejde o spor, který by někdo dávno uzavřel. Jde o retrospektivní diagnózu, tedy pokus určit nemoc zpětně podle historických popisů místo přímého vyšetření. Proto dnes lupus zní přesvědčivěji než Addison i lymfom, ale stále jen nepřímo. A právě tady přichází brzda: čím přesvědčivěji si stopy sedají, tím víc svádějí k přehnané jistotě.
Nejsilnější teorie naráží na děravý archiv
Nejsilnější hypotéza klame tělem. Letter to Cassandra Austen z online expozice Morgan Library ukazuje i fyzicky vystřižené pasáže a přehled Morgan Library připomíná, že přežilo jen asi 161 dopisů. Když čtu tyto fragmenty, nečtu kompletní zdravotní záznam. Čtu torzo, které snadno vypadá jistěji, než opravdu je.
To říkají i samotné instituce, z nichž dnešní debata vychází. Text na webu Jane Austen’s House připomíná, že bez možnosti pacientku vyšetřit nemůže vzniknout pevná diagnóza, a stránka Jane Austen’s House dál uvádí, že přesnou příčinu smrti neznáme. Stejný tón drží i National Geographic, který mluví o přetrvávající lékařské záhadě.
Můj verdikt je proto střízlivý a právě tím silnější. Dopisy dnes umějí seřadit teorie tak, že lupus stojí před Addisonovou chorobou i Hodgkinovým lymfomem, ale neumějí nahradit přímou zdravotní dokumentaci. Indicie jsou silné. Rozsudek z nich ale nevytáhne nikdo poctivě. Kdo dnes tvrdí, že už přesně ví, na co Jane Austen zemřela, čte její dopisy sebejistěji, než si ty dopisy zaslouží.
