Článek
Ve Španělsku bojují s ohněm i osli, jen úplně jinak, než čekáte. Nevbíhají do plamenů. Týdny a měsíce před sezonou vyrážejí do terénu a ukusují to, z čeho se pak požár živí. Teprve když člověk přidá čísla loňské sezony, přestane to znít jako kuriozita.
Nehasí oheň, berou mu palivo
Titulek nelže. V Doñaně, Tivisse i Allarizu nasazují osly ne k hašení, ale k prevenci: spásají suchý podrost, tedy nižší vegetaci pod stromy, ještě dlouho před prvními letními požáry. Právě tak jejich roli popisují Tivissa Donkeys Firefighters i obec Allariz.
Kontrast je tvrdý. Podle Společného výzkumného centra Evropské komise byl rok 2025 nejničivější sezonou v historii záznamů a souhrny nad daty EFFIS mluví u Španělska o 393 079 shořelých hektarech a více než 130 velkých požárech. EFFIS přitom sám upozorňuje, že jeho metodika se může lišit od národních statistik, takže tahle čísla neříkají, že osli mění bilanci celé země.
Na první pohled jsem měl stejnou reakci jako spousta čtenářů: roztomilý content. Jenže právě to by minulo princip. Požár se krmí vegetačním palivem, tedy trávou, keři a suchým porostem, a osli ho ubírají dřív, než se z něj stane problém. Nejde o náhradu hasičů ani o řešení pro celé Španělsko, a proto má smysl podívat se na jeden konkrétní provoz zblízka.
Když jsem si ověřoval, jestli Doñana není osamělý výstřelek, vyšla mi jiná odpověď. Podobné modely fungují i jinde: pilot v katalánské Tivisse navázal na ekologické čištění podrostu a Allariz už dřív zapojil osly s GPS do rozšiřování pastvy v chráněné krajině. Doñana tedy nepůsobí jako virální kuriozita, ale jako jedna z více variant stejného nápadu.
V Doñaně z nápadu vznikl pevný režim
V Doñaně ten nápad dostal pevný režim. Projekt El Burrito Feliz podle 20minutos a Euronews pracuje s 18 osly, kteří od března do listopadu tráví v terénu zhruba sedm hodin denně. Lidé je přesouvají do mobilních oplocenek a nechávají je vyjíst vybrané úseky, takže nevzniká volné toulání, ale řízená údržba. Výsledek připomíná protipožární pás, tedy pruh s menším množstvím hořlavého materiálu.
Právě detail vody ukazuje, že nejde o pohlednici. Dobrovolnice kolektivu Mujeres por Doñana ji zvířatům vozí i tam, kam se technika nedostane, a dělají to v území, které UNESCO popisuje jako mimořádně cenné pro ptáky i iberského rysa.
Provozovatelé projektu mu připisují velmi dobré výsledky, ale poctivější pointa zní jinak: tichá prevence má v takovém místě mimořádnou cenu. A právě tady už nestačí jen terénní dojem, protože další odpověď musí dodat širší data.
Širší data osly potvrzují, ale jen s limity
Ta existují. Soubor 68 středomořských pastevních intervencí ze 47 studií potvrzuje, že domácí býložravci umějí s prevencí požárů pomáhat a snižovat biomasu, tedy rostlinnou hmotu, která může při suchu sloužit jako palivo. Zároveň ale kreslí limity: dlouhodobý efekt pastvy slábne a příliš intenzivní zásahy škodí biodiverzitě. Funguje tedy řízení, ne pouhá přítomnost zvířat.
Důležitý je i rozdíl mezi druhy. Autoři v časopisu Animals ukázali, že osli lépe berou jemné palivo, zatímco kozy účinněji ukusují dřevnatější a pyrofytické druhy vegetace. Přeloženo bez žargonu: osel a koza nedělají v krajině stejnou práci, ale mohou se doplňovat.
Po pročtení zdrojů mi proto vychází jediné přesné čtení titulku. Ve Španělsku osli úspěšně snižují lokální riziko požáru, pokud člověk pastvu plánuje a kontroluje; nenahrazují hasiče, techniku ani jiné typy zvířat. Přesně to v 20minutos říká i Luis Manuel Bejarano. Nejpodivnější na tom nakonec není, že proti ohni nastupují osli, ale že tu nejdůležitější práci odvedou dávno před první sirénou.
Zdroje: Joint Research Centre – 2025 was EU’s most destructive wildfire season on record, EFFIS – Rapid Damage Assessment, 20minutos – Burros bomberos, el arma secreta contra el fuego, Tivissa Donkeys Firefighters – Bienvenidos, Concello de Allariz – Os burros en Allariz levan gps, Global Ecology and Conservation – The use of domestic herbivores for ecosystem management in Mediterranean landscapes, Animals – Preference by Donkeys and Goats among Five Mediterranean Forest Species: Implications for Reducing Fire Hazard
