Nejtěžší jsou výjezdy k dětem I Záchranář Luboš Bouček

Zdravotnická záchranná služba Plzeňského kraje. Tato slova v médiích čtete až nepříjemně často a vlastně vaší hlavou nejspíš profrčí tak rychle jako houkající záchranka. Podobně to alespoň já tedy určitě mám. Jenže pak se člověk zamyslí, kdo to vlastně v té záchrance sedí, kdo je celou službu připravený zachraňovat životy. A přesně tahle myšlenka stála za tím, že jsem do WESTcastu pozval Luboše Boučka.

Právě Luboš Bouček totiž nejen, že ví, o čem tato práce je, neboť je zkušeným záchranářem. Zároveň je inspektorem provozu a také tiskovým mluvčím krajské záchranky, takže o své práci umí i krásně vyprávět.

Co jsem se od něj dozvěděl? V první řadě mě zajímalo, jak se k práci záchranáře dostal, jak moc je tato práce o adrenalinu a stresu, jak s takovým stresem pracovat a co je na práci záchranáře to vůbec nejtěžší.

Zatímco záchranářem se Luboš Bouček stal (s nadsázkou) tak trochu náhodou, náhodně a ledabyle se stresem, kterého je v této práci dost a dost, rozhodně nepracuje. Přímo při zásahu na něj ale není čas. „Každý s ním pracujeme jinak. Mně pomáhá se k tomu, co jsme zažili během výjezdu, vracet při návratu na základnu nebo po cestě domů,“ říká Luboš Bouček a dodává, že práci si ale domů rozhodně nebere. Zážitky ze služby opouští, jakmile vsune klíč do zámku od bytu.

A co je na práci záchranáře vůbec nejhorší? „Nejnáročnější jsou výjezdy k dětským pacientům a pak samozřejmě události s hromadným postižením osob,“ vysvětluje Luboš Bouček. K těm má blízko i proto, že funguje právě i jako inspektor provozu. Jakmile se do takové situace dostane, je právě on tím, kdo celý zásah koordinuje. To bývá často mnohem důležitější, než samotné ošetřování lidí.

A o čem Luboš Bouček ve WESTcastu mluvil dál? O tom, proč a jak lidé zneužívají záchranku a jestli lidé, které do nemocnice přiveze záchranka, čekají v čekárně. Zajímá vás víc? Pak si určitě nejnovější WESTcast pusťte.

zdroje: