Hlavní obsah
Automobily a doprava

Autonomní auta: Kdo má sedět ve vězení, když software zabije člověka?

Foto: Alexander Migl/Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0

Tesla

Když autonomní systém způsobí smrtelnou nehodu, odpověď nemůže znít „nikdo“. Jenže vězení není pro algoritmus. Rozhodovat bude, kdo měl kontrolu, co věděl a zda šlo o selhání řidiče, výrobce, nebo dozoru.

Článek

Nejprve si přiznejme, kdo vlastně řídí

Největší zmatek kolem autonomních aut vzniká tím, že se do jednoho pytle hází obyčejní asistenti, podmíněná automatizace a skutečně samořídicí vůz. Adaptivní tempomat s udržováním v pruhu není robotický šofér. U úrovně SAE 2 pořád řídí člověk, jen mu auto pomáhá. Když se něco stane, těžko se vymlouvá na software, pokud měl řidič držet volant a sledovat provoz.

Jiná situace začíná u úrovně SAE 3. Tam už systém v přesně vymezených podmínkách skutečně přebírá řízení. Česká pravidla od roku 2026 počítají s vozidly s podmíněnou automatizací a Ministerstvo dopravy výslovně rozlišuje, že u SAE 2 odpovídá řidič, zatímco u SAE 3 může v aktivním režimu řídit systém. Jakmile ale auto vyzve člověka k převzetí a ten nereaguje, odpovědnost se vrací k němu.

To je zásadní. Neptáme se tedy jen, kdo seděl za volantem. Ptáme se, zda v okamžiku nehody řídil člověk, nebo schválený automatizovaný systém, zda fungoval ve své povolené oblasti a zda řidič ignoroval výzvu k převzetí.

Algoritmus do vězení neposadíte

Volání po tom, aby „software šel sedět“, je pochopitelné jen jako emoce. Trestní právo nezná vězeňskou celu pro kód. Pokud někdo zemře, musí se hledat konkrétní lidské nebo firemní selhání: vývojář, který vědomě obešel bezpečnostní pravidla, manažer, který pustil nehotový systém do provozu, provozovatel, který ignoroval varování, nebo řidič, který měl převzít řízení a neudělal to.

U smrtelné nehody se proto nebude rozhodovat podle marketingového sloganu na palubní desce, ale podle důkazů. Co auto slibovalo? V jakém režimu jelo? Věděl výrobce o chybě? Byla aktualizace povinná? Byla nehoda předvídatelná? A měl člověk reálnou možnost zasáhnout? Bez těchto otázek by se vina jen přesunula na nejpohodlnější terč.

Evropské technické předpisy už s tím počítají. Předpis OSN pro automatizované vedení v pruhu říká, že aktivovaný systém ALKS má vykonávat jízdní úkol místo řidiče, ale zároveň klade odpovědnost za bezpečnost systému během životnosti vozidla na výrobce žádajícího o schválení. Text je dostupný v předpisu UN Regulation No. 157.

Data rozhodnou víc než výmluvy

Autonomní auto musí umět po nehodě říct, co se stalo. Ne ve smyslu kamery pro bulvár, ale technického záznamu: byl systém aktivní, kdy požádal o převzetí, jaká byla rychlost, co viděly senzory, zda řidič reagoval. Bez toho by každá nehoda skončila hádkou mezi výrobcem, majitelem a pojišťovnou.

Proto se u automatizované jízdy řeší datové úložiště. UNECE popisuje systém DSSAD jako zařízení nebo funkci, která u vozidel s automatizací úrovně 3, 4 a 5 ukládá důležité bezpečnostní události během automatizované jízdy, aby bylo jasné, jak spolu řidič a systém v klíčovém okamžiku interagovali. Přehled uvádí UNECE.

Tady se láme důvěra veřejnosti. Řidiči nechtějí být nepřetržitě sledovaní. Zároveň ale nemůžeme chtít autonomní auta bez záznamu odpovědnosti. Pokud software zabije člověka, společnost má právo vědět, zda chyboval systém, člověk, servis nebo výrobce. Soukromí nesmí být záminkou pro neprůhlednost.

Odpovědnost musí být stejně moderní jako auto

Evropa už posouvá i pravidla pro vadné výrobky. Nová směrnice o odpovědnosti za vadné výrobky výslovně počítá se softwarem jako s produktem a vztahuje se i na chyby spojené s aktualizacemi či digitálními službami. To je důležité, protože auto budoucnosti nebude jen mechanický stroj s volantem, ale pohyblivý počítač napojený na servery. Text směrnice je v EUR-Lexu.

Tím se ale nevyřeší všechno. Náhrada škody je jedna věc, vězení druhá. Firma může platit, svolávat auta, nést odpovědnost za vadný produkt a čelit sankcím. Do vězení ale může jít jen konkrétní člověk, pokud se prokáže zavinění podle trestního práva. To je správně. Jinak bychom trestali nehodu bez viníka, nebo naopak nechali vážné manažerské selhání schované za slovem „algoritmus“.

Autonomní auta mohou jednou zachránit víc životů, než kolik jich vezmou. Jenže první smrtelné chyby budou právně i lidsky brutální. Spravedlivá odpověď proto nezní „vždy řidič“ ani „vždy automobilka“. Zní: kdo měl v dané chvíli povinnost zabránit nehodě a kdo ji porušil.

Pokud řídil člověk, odpovídá člověk. Pokud řídil schválený systém a selhal kvůli vadě, musí nést následky výrobce a lidé za ním. A pokud se všichni budou tvářit, že za volantem vlastně nebyl nikdo, autonomní doprava ztratí důvěru dřív, než ji vůbec stihne získat.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz