Článek
Radar u krajnice nehledejte. Tohle funguje jinak
Češi mířící v létě autem do Itálie mají většinou dobře nastudované dálniční poplatky, trasu přes Rakousko a cenu kávy na autogrillu. Jenže méně často řeší věc, která může dovolenou prodražit až po návratu domů: italský systém Tutor.
Na rozdíl od klasického radaru neměří rychlost v jednom bodě. Podle vysvětlení Autostrade per l’Italia sleduje čas, za který auto projede mezi dvěma portály na vymezeném úseku dálnice. Z toho vypočítá průměrnou rychlost. Pokud je vyšší než povolený limit, problém je na světě.
To je pro spoustu českých řidičů past. U nás jsou lidé zvyklí zpomalit před radarem, kolem krabičky projet slušně a pak se zase rozjet. V Itálii tahle taktika moc nepomůže. Když mezi dvěma branami jedete většinu času rychleji, krátké přibrzdění u portálu vaši průměrnou rychlost nespasí.
A právě v tom je Tutor nepříjemně účinný. Netrestá okamžitý výkyv, ale styl jízdy na celém úseku. Jinými slovy: pokud si z dálnice uděláte dlouhou rychlostní vložku, systém to pozná.
Limit 130 km/h neplatí vždycky
Italská dálnice svádí k rychlé jízdě. Je široká, často přehledná a na dlouhých úsecích působí bezpečně. Jenže základní limit 130 km/h není automatické právo jet pořád 140 podle tachometru a doufat, že se to nějak ztratí.
Italský Automobile Club d’Italia v přehledu článku 142 silničního zákona uvádí běžný dálniční limit 130 km/h. Při dešti nebo jiných srážkách ale maximální rychlost na dálnici klesá na 110 km/h. A na některých úsecích mohou platit nižší limity kvůli dopravě, tunelům, pracím na silnici nebo místní úpravě.
To je zásadní detail. Řidič, který jede „italských 130“ za každého počasí, může být v dešti reálně o 20 km/h nad limitem. A pokud jede v úseku s Tutorem, nejde jen o jednu nešťastnou chvíli. Systém počítá průměr.
Polizia di Stato navíc upozorňuje na provoz modernizovaných systémů SICVe, SICVe-PM a Tutor 3.0, které mají zefektivnit kontrolu průměrné rychlosti na dálničních úsecích. Pro řidiče je podstatné hlavně jedno: nejde o dekoraci nad silnicí. Portály skutečně pracují.
Pokuta může dorazit až domů
Další omyl zní: když mě v Itálii nikdo nezastavil, nic se nestalo. Stalo se. Automatické systémy posílají přestupky dál a zahraniční registrační značka už dávno není neviditelný plášť.
Evropská komise při posilování pravidel pro přeshraniční vymáhání dopravních přestupků připomněla, že cílem je bránit situaci, kdy řidiči unikají pokutám jen proto, že se po přestupku vrátí do své země. Rychlost patří mezi typické delikty, u nichž si státy údaje vyměňují.
To znamená, že obálka může přijít s odstupem. A u půjčeného auta se do hry přidává ještě autopůjčovna, která si často účtuje administrativní poplatek za předání údajů policii. Řidič pak neplatí jen pokutu, ale i vlastní nepozornost v kancelářské režii cizí firmy.
Výše sankcí závisí na tom, o kolik byl limit překročen. Italský článek 142 počítá u překročení o více než 10 a nejvýše 40 km/h s pokutou v řádu stovek eur. U vyšších překročení částky rostou a mohou přijít i další postihy. Dovolená se tak může po návratu připomenout velmi nepříjemným způsobem.
Nejlepší obrana je nudná jízda
Na systému Tutor je nejzrádnější, že netrestá jen piráty, kteří proletí kolem ostatních dvojnásobnou rychlostí. Umí nachytat i řidiče, který „jen trochu pospíchá“ desítky kilometrů v kuse. Tachometrových 145 až 150 km/h může v české hlavě působit jako drobná rezerva. Na italské dálnici s měřením průměru už to může být drahý zvyk.
Nejrozumnější rada proto nezní hrdinsky. Držet skutečný limit, sledovat značky, brát vážně déšť a nespoléhat na to, že navigace vždy přesně ví, kde Tutor začíná a končí. Navigace může pomoct, ale odpovědnost pořád sedí za volantem.
Itálie je pro české řidiče krásná destinace, ale špatné místo pro improvizaci s rychlostí. Dálnice k moři svádí k tomu, že člověk chce mít cestu rychle za sebou. Jenže Tutor počítá chladně. Bez emocí, bez debat a bez ohledu na to, že v kufru vezete nafukovací lehátko a děti už se ptají, kdy tam budete.
Kdo chce dojet k moři bez drahé vzpomínky ve schránce, měl by v Itálii zapomenout na české radarové triky. Mezi branami se totiž nehraje na to, jak jste jeli právě kolem kamery. Hraje se na to, jak jste jeli celou dobu.
