Článek
Blinkr není totéž co výstražná světla
Stačí špatný titulek a české řidičské diskuse začnou hořet. Jedni nadávají, že stát už chce zakazovat i blinkry. Druzí se smějí, že půlka národa neumí číst zákon. Pravda je méně dramatická, ale pro běžné ježdění důležitější: nejde o klasické směrovky, kterými řidič ukazuje odbočení nebo změnu pruhu. Jde hlavně o výstražná světla, tedy současné blikání všech směrovek.
Zákon o silničním provozu mluví u znamení o změně směru jízdy jasně. Řidič je dává směrovými světly, případně rukou, pokud vozidlo směrovkami vybavené není nebo mají poruchu. Při změně pruhu, odbočování nebo vyjíždění z kruhového objezdu tedy blinkry dál používat musí.
Tady se nic neruší. Žádný zákaz běžných blinkrů nepřišel.
Zmatek vzniká kolem výstražných světel. Ta řidiči v praxi používají na kdeco: jako poděkování po předjetí, omluvu za zastavení „jen na minutku“, varování před kolonou, někdy i jako drzou dekoraci při stání v zákazu. Jenže zákon je nebere jako společenský komunikační nástroj. Bere je jako varování před nebezpečím.
A to je podstatný rozdíl.
Děkuji a promiň nejsou hrozící nebezpečí
Podle stejného zákona se výstražné světelné zařízení používá tehdy, když je nutné upozornit ostatní účastníky provozu na hrozící nebezpečí. Zákon výslovně zmiňuje situace, kdy je třeba náhle snížit rychlost nebo zastavit vozidlo. Výstražné znamení se navíc smí používat jen po nezbytně nutnou dobu.
Tohle zní jako právnická suchopárnost, ale na silnici to má jednoduchou logiku. Když auto před vámi náhle stojí na dálnici nebo prudce brzdí kvůli koloně, čtyři blikačky dávají smysl. Varují, že se děje něco mimořádného. Když ale někdo na výstražná světla zastaví v druhé řadě před pekárnou, žádné nebezpečí neodvrací. Naopak ho často vytváří.
Ministerstvo dopravy už dříve ve svém vysvětlení k používání výstražných světel uvedlo, že používání mimo zákonem stanovené situace bylo přestupkem vždy. Zároveň připomnělo, že u nejméně závažných případů může policie nebo obecní policie řešit věc i domluvou, pokud neshledá společenskou škodlivost.
Přeloženo: bliknutí jako poděkování asi nebude dopravní zločin století. Ale tvrdit, že je to podle zákona úplně v pořádku, také nejde.
Největší problém jsou „omluvenky“ při stání
Skutečně nebezpečný není řidič, který jednou krátce poděkuje blikačkami za puštění. Problém je řidič, který si výstražná světla plete s právem zastavit kdekoli. Před obchodem, v pruhu, na chodníku, u přechodu, před školou. Zapne čtyři blinkry a má pocit, že tím z auta udělal služební vozidlo s výjimkou.
Neudělal.
Výstražná světla nelegalizují zákaz zastavení ani zákaz stání. Neudělají z úzké ulice parkoviště. Nezruší ohrožení chodců, cyklistů ani aut, která musí překážku objíždět. Jsou jen signálem, že ostatní mají zbystřit. Pokud je řidič používá jako alibi pro vlastní pohodlí, zákon ho nechrání.
Pokuta za neoprávněné použití světelného výstražného znamení spadá mezi nejméně závažné přestupky. Na místě může jít podle zákona o částku do 1 500 korun. To není likvidační rána, ale ani pozvánka k tomu, aby se z blikaček stal univerzální odpustek.
A hlavně: jakmile kvůli špatnému stání nebo zmatku vznikne nehoda, už se nebude řešit jen samotné blikání. Bude se řešit celá situace.
Řidičská slušnost má mít hranice
České silnice by bez neformální komunikace fungovaly hůř. Krátké poděkování, přibrzdění, uvolnění místa nebo rozumné varování před překážkou jsou věci, které provozu pomáhají. Jenže slušnost nesmí nahrazovat pravidla.
Blinkr má říct, kam jedu. Výstražná světla mají říct, že hrozí nebezpečí. Jakmile se z nich stane „děkuji“, „promiňte“, „jen si odskočím“ a „tady teď stojím, smiřte se s tím“, ztrácí význam. A když signál ztratí význam, ostatní řidiči mu přestanou věřit.
To je možná větší problém než samotná pokuta. Výstražná světla mají být jasná zpráva. Ne dopravní smajlík.
Češi se tedy nehádají kvůli zákazu blinkrů. Hádají se kvůli tomu, že část řidičů používá jeden bezpečnostní signál jako univerzální výmluvu. A tam už nejde o slovíčka. Jde o obyčejný pořádek na silnici.
