Článek
Od luxusního SUV po silniční formuli
U fotbalistů se často píše o autech jako o laciném pozlátku. U Haalanda je zajímavější něco jiného: jeho výběr nevypadá jako náhodná přehlídka drahých znaků, ale jako směs každodenního luxusu, sběratelských kusů a techniky na hraně homologace.
V garáži se v dostupných přehledech objevuje Rolls-Royce Cullinan, tedy SUV pro člověka, který nechce vystupovat z auta, ale z vlastního salonku. Vedle něj Porsche 911 GT3 RS, Ferrari Monza SP2, Audi RS6 Avant a také Mercedes-AMG One. Německý magazín Auto Motor und Sport navíc letos psal i o limitovaném Mercedes-Maybachu inspirovaném Virgilem Ablohem, jedné ze 150 vyrobených S-Klasse v této edici.
Právě AMG One je v tom seznamu nejméně obyčejné auto, byť vedle Bugatti to zní skoro nespravedlivě. Mercedes jej stavěl jako pokus dostat techniku Formule 1 na veřejné silnice. Oficiální údaje Mercedes-AMG mluví o hybridním pohonu s výkonem 1 063 koní, zrychlení z 0 na 100 km/h za 2,9 sekundy a elektronicky omezené rychlosti 352 km/h. To není supersport na víkendovou kávu. To je závodní laboratoř, která si náhodou smí vzít registrační značky.
Bugatti není další hračka, ale vstupenka do jiné ligy
Největší pozornost budí očekávané Bugatti Tourbillon. U podobných aut je potřeba být přesný: nejde o běžný showroomový nákup, kdy člověk přijde, vybere barvu a odpoledne odjede. U hyperaut rozhoduje alokace, vztahy, konfigurace a dlouhé čekání. V médiích se objevila informace, že Haaland má k Tourbillonu přístup společně s norským byznysmenem Olem Ertvaagem. Dokud se auto fyzicky neobjeví v jeho užívání, férovější je mluvit o očekávaném voze než o běžně zaparkovaném kusu v garáži.
Samotný Tourbillon ale stojí za pozornost i bez fotbalové omáčky. Bugatti uvádí osmiválcům a dvanáctiválcům vzdálenou kombinaci: atmosférický vidlicový šestnáctiválec 8,3 litru od Cosworthu, tři elektromotory a celkový výkon 1 800 koní. Vzniknout má pouze 250 exemplářů a základní cena začíná na 3,8 milionu eur bez daně. Zákaznické dodávky jsou plánované od roku 2026, jak uvádí přímo Bugatti.
V tom je Tourbillon jiný než drahý Rolls-Royce. Cullinan je demonstrace pohodlí a statusu. AMG One je technická posedlost. Bugatti je sběratelská vstupenka do klubu, kam se nedostanete jen tím, že máte peníze. Musíte být také člověk, kterému značka vůbec chce auto dodat.
Proč mají některá auta lucemburské značky
Fotky Haalandových aut často přitahují ještě jednu otázku: proč se u nich objevují lucemburské registrační značky. Tady je dobré brzdit fantazii. Samotná značka neprokazuje, kdo přesně auto vlastní, kde daní ani jak je nastavená majetková struktura. Říká jen to, že vůz je registrovaný v Lucembursku.
Lucemburský systém umožňuje běžné i personalizované registrační číslo a tamní úřad SNCA vysvětluje, že registrační číslo zůstává po odhlášení vozu po omezenou dobu přiřazené držiteli. Podrobnosti popisuje přímo SNCA. Pro sběratelské a drahé vozy je proto Lucembursko viditelné častěji, než by odpovídalo velikosti země: působí tam správci majetku, firmy, dealeři i lidé, kteří si potrpí na specifické registrační kombinace.
U Haalanda tedy nelze z lucemburské MPZ automaticky vyvozovat tajemný trik. Může jít o praktickou registraci přes subjekt, který auto spravuje, o sběratelské zázemí nebo prostě o administrativní volbu. Jisté je jen to, že žlutá tabulka s černými znaky dává jeho autům další rozpoznávací detail.
Garáž jako obraz kariéry
Haalandův vozový park není důležitý proto, že by fotbalista potřeboval Rolls-Royce k cestě na trénink. Je zajímavý jako obraz doby, v níž se sportovní hvězdy stávají značkami samy o sobě. Jedno auto je pohodlí, druhé investice, třetí demonstrace techniky a čtvrté vstupenka mezi globální sběratele.
Zároveň platí, že podobné seznamy je nutné brát s rezervou. U běžných celebrit se opisují stejné chyby celé roky a někdy se do garáže přidá auto jen proto, že v něm byl člověk jednou vyfocen. U Haalanda ale základní linie sedí: Rolls-Royce pro luxus, AMG One pro extrém, Ferrari a Porsche pro řidičský kult a Bugatti jako další meta. Na hřišti mu stačí pár metrů prostoru. V garáži očividně také nemíří na průměr.






