Článek
Roční technická narazila. Naštěstí
Návrh, aby auta a dodávky starší deseti let musely na technickou kontrolu každý rok, byl přesně ten typ nápadu, který dokáže české řidiče spolehlivě vytočit. Ne proto, že by lidé chtěli jezdit ve vracích. Ale proto, že starší auto má často člověk z úplně obyčejného důvodu: na nové nemá.
S návrhem přišla Evropská komise v rámci balíku pravidel pro technické kontroly, emise a registraci vozidel. Cíl zněl hezky: bezpečnější auta, méně emisí, lepší kontrola závad i manipulací. Jenže povinná každoroční STK pro auta nad deset let by v Česku dopadla hlavně na majitele běžných ojetin.
A právě tahle část narazila. Rada EU ve své pozici odmítla přechod z dvouletých kontrol na roční u vozidel starších deseti let. Podobně se postavil i dopravní výbor Evropského parlamentu, podle kterého Komise dostatečně nedoložila, že by takové opatření přiměřeně snižovalo nehodovost.
Pro řidiče dobrá zpráva. Jenže ne úplné vítězství.
Kontroly mají být širší. A širší obvykle znamená dražší
Zásadní háček je v tom, že evropský balík neřeší jen intervaly STK. Řeší i to, co všechno se bude kontrolovat. A tam už řidiči moc důvodů k oslavě nemají.
Europoslanci podpořili, aby se při pravidelných technických kontrolách řešily i moderní bezpečnostní systémy. Tedy například airbagy, automatické nouzové brzdění a další asistenty. Přidat se mají také položky týkající se elektromobilů a hybridů. Mluví se i o kontrole počtu částic a oxidů dusíku, byť zatím jako o dobrovolné možnosti pro jednotlivé státy.
Na papíře to zní rozumně. Když auto nějaký bezpečnostní systém má, měl by fungovat. Jenže realita STK není tisková konference. Každá nová položka znamená čas, metodiku, vybavení, diagnostiku a odpovědnost. A to všechno někdo zaplatí.
Hádat nemusíme dlouho.
Dnes je český režim u běžného osobního auta poměrně jasný: první technická po čtyřech letech, potom každé dva roky. Stejný interval platí i u lehkých nákladních vozidel do 3,5 tuny. Portál veřejné správy uvádí, že cena technické kontroly osobního auta se pohybuje kolem 1 000 korun a měření emisí zhruba mezi 500 až 1 000 korunami podle typu motoru.
Pokud se rozsah kontroly rozšíří, představa, že ceny zůstanou stejné, je dost naivní. Stanice technické kontroly nejsou dobročinný spolek.
Svolávačky mohou řidiče doběhnout u STK
Nejvíc nepříjemná může být jiná část návrhu. Evropský parlament podporuje, aby se při technické kontrole ověřovalo, zda vozidlo splnilo povinnou svolávací akci. Pokud ne, nemuselo by kontrolou projít.
Na první pohled férové. Když výrobce svolá auto kvůli vážné bezpečnostní závadě, nemá jezdit dál jen proto, že to majitel neřešil. Jenže u starších ojetin může být praxe výrazně špinavější než úřední papír. Auto vystřídá několik majitelů, někdo ho doveze ze zahraničí, servisní historie je neúplná a člověk se o svolávací akci dozví až ve chvíli, kdy potřebuje novou technickou.
To není obhajoba zanedbaných závad. To je upozornění na další náklad a další komplikaci pro lidi, kteří si nemohou dovolit řešit auto jako firemní flotilu. Svolávačka zdarma ještě neznamená, že zdarma bude i čas, objednání, cesta do servisu a případné dohadování, kdo co zanedbal.
A přesně tady začíná být naštvání oprávněné. Roční STK sice ustupuje, ale místo jedné velké povinnosti přichází několik menších. Každá se dá samostatně obhájit. Dohromady ale tvoří další účet pro majitele starších aut.
Řidiči starších aut zase zaplatí modernizaci
Nikdo rozumný nechce, aby po silnicích jezdila auta s nefunkčními brzdami, špatnými emisemi nebo vypnutými airbagy. Jenže problém je v evropské oblibě přidávat pravidla tak, aby se jejich cena ztratila mezi řádky. Politicky se řekne „modernizace kontroly“. V peněžence se tomu říká dražší STK.
Majitelé starších aut si tedy mohou oddechnout, že každoroční technická pro vozy nad deset let z návrhu zřejmě mizí. Ale konečný účet ještě neznají. Rozšířená kontrola bezpečnostních systémů, elektromobilů, hybridů, emisí, svolávacích akcí a údajů o kilometrech může být ve výsledku citelná změna.
Ne tak křiklavá jako povinnost jezdit na STK každý rok. O to snáz projde.
A právě v tom je celé kouzlo. Řidičům se nejdřív ukáže hrozba, která je naštve. Pak se část škrtne a všichni mají mít pocit úlevy. Jenže zbytek balíku zůstává na stole. Starší auta sice nejspíš nečeká každoroční technická, ale čeká je přísnější kontrola. A přísnější kontrola bývá málokdy levnější.
