Manuál je mrtvý. Je to škoda nebo konečně pokrok?

Kdo dnes vybírá nové auto, narazí na automat častěji než na spojkový pedál. U prémiových značek je manuál už téměř rarita, u běžných modelů přežívá hlavně v levnějších motorizacích a tam, kde výrobce ještě počítá s řidičem, který chce držet pořizovací cenu dole.

Velký tlak přichází od elektrifikace. Bateriový elektromobil klasickou vícestupňovou převodovku nepotřebuje a většina plnohodnotných hybridů pracuje s automatikou z principu svého pohonu. V Evropské unii tvořily v roce 2025 bateriové elektromobily 17,4 procenta nově registrovaných osobních aut, hybridy dalších 34,5 procenta. Směr trhu je proto zřejmý, i když spalovací motor zatím rozhodně neřekl poslední slovo.

To ale neznamená, že manuál zcela zmizel. Aktuální nabídka Škody Octavia dál obsahuje šestistupňový manuál u vybraných benzinových i dieselových verzí. Je to důležitá připomínka: řadicí páka není mrtvá, jen už není samozřejmou volbou, kterou dostane každý motor a každá výbava.

Zastánci manuálu rádi mluví o spojení řidiče s autem. Mají pravdu. Dobře sladěný pedál spojky, přesná kulisa a motor, který reaguje na zvolený kvalt, dělají z obyčejné cesty něco víc než přesun mezi dvěma body. Jenže ranní kolona na Jižní spojce ani průjezd přeplněným městem nejsou okreska nad přehradou.

Automat dnes není líná krabice z devadesátých let, která při každém předjíždění dlouze přemýšlela. Dvouspojkové, hydrodynamické i bezestupňové převodovky řadí rychleji a klidněji, než to většina lidí zvládne sama. Ve městě uleví levé noze, na dálnici drží motor v rozumných otáčkách a u hybridu či elektromobilu tvoří součást celého pohonného ústrojí. Nejde tedy o souboj poctivé techniky s pohodlností. Automat se stal normou proto, že pro velkou část provozu funguje lépe.

To ovšem neznamená, že je vždy levnější nebo bezstarostnější. Ojeté DSG, CVT či klasický měničový automat je nutné posuzovat podle konkrétní konstrukce, servisu a předchozího zacházení. Stejně tak manuál není automaticky levnou jistotou: spojka, dvouhmotový setrvačník či špatně řazená převodovka umějí vystavit účet, který nadšení z jednoduchosti rychle zchladí.

Největší argument pro manuál dnes není romantika, ale praktičnost. Řidičský průkaz získaný na automat má omezení kódem 78, tedy oprávnění řídit pouze auta s automatickou převodovkou. Ministerstvo dopravy tento kód stále uvádí mezi harmonizovanými omezeními řidičského oprávnění. Kdo si udělá zkoušku na manuálu, může sednout do obou typů aut.

Pro člověka, který bude jezdit výhradně vlastním elektromobilem nebo moderním automatem, to nemusí nic znamenat. Jenže život občas přinese levnou ojetinu, pracovní dodávku, auto od kamaráda nebo půjčovnu v zemi, kde manuály ještě převažují. Tady se širší oprávnění hodí víc než teorie o tom, co bude běžné za deset let.

Manuál také zůstává volbou řidičů, kteří chtějí menší a lehčí auto, nižší pořizovací cenu nebo prostě nechtějí, aby za ně elektronika rozhodovala o každém přeřazení. To není zpátečnictví. Stejně legitimní je ale nechtít v koloně dvěstěkrát mačkat spojku jen proto, aby člověk dokázal, že to umí.

Řadicí páka prohrává tržní bitvu a u elektromobilů už prakticky nemá kam ustoupit. Pro běžného kupujícího je to většinou pokrok: méně práce v provozu, pohodlnější cestování a technika lépe sladěná s moderními motory.

Škoda by byla až ve chvíli, kdy by z nových aut zmizela úplně. Manuál stále učí řidiče číst otáčky, pracovat s motorem a přemýšlet o tom, co se děje mezi koly a klikovou hřídelí. Není lepší za každé situace. Je jen jiný a dokud si ho lze vybrat, má automobilový svět o jednu zajímavou možnost navíc.

Upřímně, já jsem byl před pár lety přesně ten, který na automaty nadával, tak nějak jako ovce v davu. Ani jsem vlastně nevěděl proč. Poté jsem měl možnost týden jezdit v automatu. A bylo rozhodnuto! Od té doby mám jenom automat a nějak si neumím představit, že bych se ještě vrátil k manuálu. A pokud si chci trochu zajezdit po okreskách, přepnu na sport režim, řazení pod volantem a jedu.