Článek
Žádný evropský vypínač se nezmáčkl
Hlásí navigace radar, nehodu nebo hlídku? Řidiči je berou stejně samozřejmě jako odhad času příjezdu. Zvlášť hlášení, kde uživatelé upozorňují na policejní kontroly, jsou oblíbená. Pomáhají hlídat rychlost, tvrdí zastánci. Kritici namítají, že stejná informace může pomoci opilému řidiči, člověku bez řidičáku nebo hledané osobě zkontrolovanému místu se vyhnout.
Červnové rozhodnutí v Lucemburku tenhle spor neukončilo, ale posunulo jeho hranice. Soudní dvůr EU potvrdil, že členský stát může provozovateli navigační či geolokační služby zakázat další šíření informací o vybraných kontrolách na svém území. Nejde tedy o příkaz, aby Waze, Coyote nebo Google Mapy vypnuly hlášení v celé Unii.
Soud řešil francouzská pravidla a výklad evropské směrnice o elektronickém obchodu. Připustil zásah i vůči službě usazené v jiném státě, ale jen tehdy, když je nutný kvůli veřejnému pořádku, bezpečnosti či ochraně, je přiměřený a stát dodrží předepsaný postup. O tom, zda francouzské opatření obstojí ve všech detailech, ještě rozhodne národní soud.
Z věty „Evropa zakázala varování před policií“ tedy nezůstane nic. Přesnější zpráva zní: stát, který chce cíleně omezit šíření určitých hlášení, už nemůže narazit na argument, že mu to unijní pravidla automaticky zakazují.
Francie nemíří na každé upozornění
Francouzský model není jednoduchá guma, která vymaže z mapy každý radar. Tamní silniční kodex umožňuje úřadům uložit provozovatelům, aby v určeném čase a na vymezených úsecích skryli uživatelská hlášení, pokud by mohla řidičům pomoci vyhnout se citlivé kontrole. Míří hlavně na kontroly alkoholu, drog a na pátrání po lidech, kteří mohou ohrožovat veřejný pořádek.
To je rozdíl, který se v debatě snadno ztratí. Informace o zácpě, nehodě, předmětu na silnici nebo náledí je bezpečnostní výstraha. Varování, že o pár set metrů dál stojí hlídka zaměřená na alkohol, může fungovat přesně opačně. Pro člověka, který se kontrole potřebuje vyhnout, je to návod.
Francouzský předpis proto pracuje s dočasným zneviditelněním hlášení v oblasti, ne s otevřeným zveřejněním přesné polohy zásahu. A povinnost míří na provozovatele služby, který dostane pokyn od úřadů, nikoli na běžného řidiče jen za to, že se podívá do telefonu.
Každá hranice může znamenat jiná pravidla
Verdikt z Lucemburku neznamená, že se stejná funkce vypne všude naráz. Pravidla tak mohou zůstat rozdílná stát od státu. Německo je už dnes v tomto směru přísné: řidič nesmí za jízdy provozovat ani mít připravené zařízení určené k oznamování či rušení dopravních kontrol, jak stanoví německá pravidla silničního provozu. Riziko tak nemusí představovat samotný telefon v kapse, ale aktivní funkce, která řidiče během jízdy varuje.
Pro českého řidiče je podstatné, že červnový rozsudek sám o sobě nemění české předpisy ani nezakazuje aplikace v tuzemsku. Aby se zde něco změnilo, musel by přijít konkrétní zákon nebo opatření, nikoli jen evropský rozsudek o francouzské úpravě.
Navigace může mít stejnou ikonu, ale její legální použití se může lišit podle toho, za jakou hranicí právě jedete.
Cílem má být bezpečnost, ne hra na schovávanou
Zákaz hlášení kontrol bude vždy dráždit. Část řidičů oprávněně řekne, že upozornění na radar vede k pomalejší jízdě. Jenže pomalejší jízda jen v místě, kde může stát hlídka, není bezpečné chování. Je to krátká herecká etuda pro aplikaci.
Na druhé straně by státy neměly pod záminkou bezpečnosti vypnout všechno, co navigace umí. Varování před nehodou, kolonou, protijedoucím vozem nebo nebezpečím na silnici mohou řidičům reálně pomoci. Smysl dává rozdíl mezi informací, která chrání před rizikem, a informací, která má někomu pomoci se kontrole vyhnout.
Evropský soud tak nedal vládám bianco šek. Dal jim právní prostor pro cílený zásah, pokud jej umějí zdůvodnit, ohraničit a provést podle pravidel. Pro navigace je to nepříjemná zpráva: z univerzální mapy se může stát služba, která musí podle země měnit nejen jazyk, ale i to, co řidiči smějí vidět.
