Článek
Dnes platí hlavně ti, kdo tankují
Český řidič se spalovacím autem platí pokaždé, když bere benzin nebo naftu. Nejen samotné palivo, ale i spotřební daň a DPH. Elektromobilista tohle u stojanu neřeší, protože žádný stojan s naftou nepotřebuje. Z pohledu domácí peněženky dobrá zpráva. Z pohledu státu problém, který poroste s každým dalším elektrickým autem.
Podle údajů Celní správy dosáhlo inkaso spotřební daně z minerálních olejů za rok 2025 přes 96 miliard korun. To jsou peníze, které dnes přicházejí hlavně díky spalovacím motorům. Čím víc lidí přejde na elektřinu, tím víc se bude stát ptát, kde výpadek nahradí.
Tady začíná nepříjemná část elektromobility. Dokud je elektroaut málo, může stát jejich provoz zvýhodňovat. Nemusí platit dálniční známku, neodvádějí spotřební daň z paliva a často mají výhody ve městech. Jenže ve chvíli, kdy se z výjimky stane masový provoz, přestane být politicky i rozpočtově udržitelné, aby část řidičů používala silnice skoro bez přímého příspěvku přes palivo.
Starý vozový park celý spor přiostří
Česko má v tomhle směru špatnou výchozí pozici. Podle magazínu Statistika & My, který vychází z dat Ministerstva dopravy, bylo na konci roku 2024 v Česku registrováno přes 6,6 milionu osobních aut a jejich průměrné stáří dosáhlo 16,48 roku. V evropském srovnání jsme patřili mezi země s nejstarším vozovým parkem.
To znamená jednoduchou věc: nová auta se budou rychle elektrifikovat, ale stará spalovací auta z českých silnic jen tak nezmizí. V jedné zemi tak vedle sebe budou jezdit dvě skupiny řidičů. Jedna bude kupovat drahá nová auta s baterií, druhá bude držet při životě starší benzinové a naftové vozy, protože na nové prostě nemá.
A právě mezi nimi vznikne napětí. Majitel nového elektromobilu může časem zjistit, že jeho výhody mizí, protože stát potřebuje vybrat peníze i od něj. Majitel starší ojetiny zase může mít pocit, že je trestán za to, že si nemůže dovolit modernější auto. Oba budou mít kus pravdy. A stát bude mezitím hledat nové poplatky.
Evropa tlačí nová auta, ne ta stará
Evropská regulace míří hlavně na nově prodávaná auta. Evropský parlament v rámci pravidel Fit for 55 schválil cestu k nulovým emisím CO₂ u nových osobních aut a dodávek od roku 2035. Automobilky proto tlačí elektrifikaci, protože jinak budou mít problém plnit flotilové cíle.
Jenže starší auta tím ze silnic nezmizí. Budou jezdit dál, dokud projdou technickou kontrolou, dokud se vyplatí opravy a dokud je jejich majitelé potřebují. Výsledkem bude zvláštní rozdělení: nová auta budou stále dražší, složitější a více svázaná emisními pravidly, zatímco starší vozy zůstanou levnější vstupenkou k osobní mobilitě.
Problém je, že infrastrukturu používají všichni. Silnice nepozná, jestli po ní jede elektromobil za milion, dvacetiletý diesel nebo benzínová Fabia. Náklady na opravy, údržbu a výstavbu ale někdo zaplatit musí. A až spotřební daň z paliv začne klesat, přijde otázka, která se dnes raději odkládá: bude se platit podle ujetých kilometrů, podle hmotnosti auta, podle emisí, nebo podle kombinace všeho?
Výhody elektromobilů nemohou trvat věčně
Elektromobilita není problém sama o sobě. Pro mnoho řidičů dává smysl, hlavně při domácím nabíjení, městském provozu a nižších servisních nákladech. Problém je politická pohádka, že přechod bude bolet jen automobilky a pár odpůrců změn.
Nebude.
Jakmile elektroaut přibude, stát nebude chtít přijít o desítky miliard z paliv. Místo dnešní nepřímé platby u pumpy může přijít jiný model. Kilometrové zpoplatnění, dražší dálniční poplatky, městské mýto, vyšší poplatky podle hmotnosti nebo nová daň z provozu. Každé řešení bude mít odpůrce a každé někoho naštve.
Největší konflikt přitom nemusí být mezi zastánci a odpůrci elektromobilů. Bude mezi těmi, kdo si nové auto mohou dovolit, a těmi, kdo zůstanou u staršího. Jedni budou mít pocit, že platí za transformaci, druzí že je systém vytlačuje ze silnic.
Nová auta tak nerozdělí řidiče jen podle pohonu. Rozdělí je podle peněz. A to je mnohem výbušnější než debata o zásuvkách.
