Článek
Zaparkované auto bez řidiče není „jen drobnost“
Couvání u supermarketu, těsná mezera před domem, odřený nárazník. V první chvíli se člověku chce hlavně pryč. Slušnější řidič alespoň napíše číslo na lístek, zasune ho za stěrač a má pocit, že udělal maximum. Jenže právě tady bývá omyl.
Pokud u poškozeného vozu nikdo není, zákon takovou škodu považuje za škodu na majetku třetí osoby. A ta zakládá povinnost nehodu oznámit policii bez ohledu na to, zda jde o promáčklý lem nárazníku, nebo rozbité světlo. Aktuální zákon o silničním provozu ukládá nehodu ohlásit, na místě setrvat do příjezdu policisty a zdržet se kroků, které by ztížily její vyšetření.
Telefonní číslo je lepší než anonymní újezd, ale není to zázračná pojistka. Lístek může odletět, zmoknout, někdo jej sundá nebo se k majiteli nedostane. Hlavně ale nenahradí oznámení události ani identifikaci účastníků. Policie ostatně opakovaně upozorňuje, že právě střety na parkovištích patří mezi časté případy, kdy řidič poškozené auto opustí a následky si zbytečně zhorší.
Hranice 200 tisíc tady často nehraje hlavní roli
Od července 2025 se zvýšila hranice škody, od níž je nutné k nehodě volat policii, ze 100 na 200 tisíc korun. Řidiči si z toho někdy odnesli zkratku, že „menší ťukanec se neřeší“. To platí jen tehdy, když jsou oba účastníci na místě, nikdo není zraněný, nebyl poškozen cizí majetek mimo jejich auta a provoz se dá normálně obnovit.
Když se majitel poškozeného vozu vrátí ještě během čekání, je situace jednodušší. Pokud škoda zjevně nepřesahuje 200 tisíc korun a nejsou splněny jiné důvody pro příjezd policie, mohou oba řidiči věc vyřídit sami. Musí si ale předat identifikační údaje a údaje o vozidlech, sepsat společný záznam o nehodě a poslat ho pojišťovně. Portál veřejné správy doporučuje přidat fotky z více úhlů a kontakty na svědky.
Rozdíl proti vzkazu za stěračem je zásadní. Euroformulář zachycuje místo, čas, průběh, účastníky i vozidla. Lístek s telefonem obsahuje jen příslib, že se možná někdo ozve.
Nejdřív zastavit, pak fotit a volat
Správný postup nezačíná hledáním papíru a propisky. Po kontaktu s cizím autem nejdřív zastavte a zkontrolujte, zda nedošlo ke zranění nebo k dalším škodám. Je-li zaparkované auto prázdné, volejte 158. Z místa neodjíždějte, dokud policie situaci nevyřeší nebo vám nedá jiný pokyn.
Vyfoťte postavení vozidel, detaily poškození, registrační značky, širší okolí a případně kameru na parkovišti. Nic nemaskujte, neleštěte a nesnažte se odhadnout, že malý škrábanec „stejně nikdo nebude řešit“. Moderní nárazníky mají senzory, kamery a lakování několika dílů může stát výrazně víc, než vypadá při pohledu na parkovišti.
Pokud je druhý řidič přítomný a policii volat nemusíte, sepište záznam hned. Ne až večer, ne po cestě domů. A škodu pak bez zbytečného odkladu oznamte své pojišťovně. Právě to je cesta, jak se vyhnout sporu, co se stalo, a nechat povinné ručení udělat práci, za kterou ho platíte.
Pokuta není stejná za každý krok, který vynecháte
Je fér odlišit dvě věci. Samotné neohlášení nehody, kterou bylo nutné oznámit policii, může skončit pokutou 4 000 až 10 000 korun ve správním řízení. To je nepříjemné, ale není s ním spojeno bodové hodnocení ani automatický zákaz řízení.
Mnohem horší je nedovolené opuštění místa nehody. Tam už přehled BESIPu uvádí pokutu 7 000 až 25 000 korun, čtyři body a zákaz řízení na čtyři až šest měsíců. Nejde o trest za samotný škrábanec. Jde o trest za to, že řidič po nehodě nesplnil povinnosti a zmizel.
Nejhorší strategie je doufat, že nikdo nic neviděl. Parkoviště jsou plná kamer, svědků a aut se záznamem okolí. Ale i bez nich platí jednoduché pravidlo: když už jste cizí auto poškodili, nesnažte se z nehody udělat neviditelný problém.
Vzkaz s číslem je slušné gesto. Bez policie u prázdného poškozeného auta ale nestačí. Jediný telefonát na 158 může zabrat pár minut. Odjezd může vzít peníze, body i řidičák.
