Článek
Povinné neznamená dokonalé
Od července 2024 musí být nová auta prodávaná v EU vybavena širší sadou asistenčních systémů. Evropská komise mezi nimi uvádí inteligentní rychlostní asistent, upozornění na únavu, nouzový brzdný signál, u osobních aut a dodávek také udržování v pruhu, automatické nouzové brzdění a záznamník dat o události.
Smysl je jasný: zachytit chybu dřív, než se změní v nehodu. Jenže řidiči velmi rychle zjistili, že pomocník se může chovat jako přísný spolujezdec. Rychlostní asistent občas špatně přečte značku, hlídání pruhu nemá rádo sjeté čáry a některé výstrahy pípají přesně ve chvíli, kdy by člověk nejraději slyšel ticho.
To není důkaz, že asistenti jsou k ničemu. Je to důkaz, že jejich nastavení a ovládání musí být lepší. Systém, který řidiče pravidelně štve falešnými poplachy, si sám vyrábí nepřítele. A nepřítel pak po nastartování hledá v menu tlačítko „vypnout“.
Dočasné vypnutí ano, trvalá sabotáž ne
Řidič potřebuje mít poslední slovo. Na zasněžené silnici, ve staveništi, při jízdě v blátě nebo při špatně čitelném značení může být krátké vypnutí konkrétní funkce rozumné. Evropská pravidla s tím počítají například u inteligentního rychlostního asistenta. Technické požadavky EU umožňují jeho ruční deaktivaci, zároveň ale vyžadují, aby se po novém zapnutí vozidla vrátil do běžného režimu.
Právě v tom je pointa. Vypnout v konkrétní situaci ano. Vypnout navždy, zakopat v menu a dělat, že auto žádný bezpečnostní systém nemá, už je něco jiného. Pokud má asistent chránit i chodce, cyklistu nebo posádku auta vpředu, není to jen soukromá hra řidiče s vlastním komfortem.
Automatické nouzové brzdění je dobrý příklad. Může někdy varovat zbytečně. Může se splést. Ale když jednou zabrzdí za řidiče, který na okamžik přehlédl kolonu, těžko se vysvětluje, proč by mělo být legální nechat takovou ochranu trvale vypnutou jen kvůli podráždění z předchozí falešné výstrahy.
Asistent nesmí suplovat řidiče
Opačný extrém je stejně špatný. Povinné systémy nesmějí v řidiči vyvolat dojem, že auto už jede za něj. U běžných asistentů pořád řídí člověk, ne software. Ministerstvo dopravy u úrovně SAE 2 výslovně připomíná, že stále řídí výlučně řidič a je plně odpovědný. Tempomat s vedením v pruhu tedy není autopilot, ale pomocník s omezeným rozhledem.
Stejně to popisuje i praxe. BESIP upozorňuje, že asistent pro udržování v pruhu pomáhá hlavně na silnicích s dobře viditelným vodorovným značením. To je přesné a poctivé. Kamera nevidí všechno, nerozumí každé dopravní improvizaci a v horším počasí může mít horší podmínky než řidič.
Proto má být vypínání výjimečný nástroj, ne ranní rituál. Když systém zasahuje nesmyslně, řidič ho musí umět rychle omezit. Když ale funguje správně, není rozumný důvod začínat každou cestu jeho likvidací.
Výrobci mají část viny
Řidiči nevypínají asistenty jen proto, že jsou zpátečníci. Často je k tomu dotlačí špatná ergonomie. Varování bývá příliš hlasité, citlivost přehnaná, nabídka v menu nepřehledná a vysvětlení funkce slabé. Auto pak místo klidného dohledu působí jako učitel autoškoly, který pořád sahá po pedálech.
I bezpečnostní testy se tím směrem posouvají. Euro NCAP od roku 2026 hodnotí nejen samotnou přítomnost asistentů, ale také spolehlivost, přijetí řidičem, přesnost rychlostních informací a srozumitelnost ovládání. To je správně. Bezpečný systém není ten, který existuje v tabulce výbavy. Bezpečný je ten, který řidič nechá zapnutý, protože mu věří.
Odpověď na otázku tedy není černobílá. Řidič má mít právo vypnout konkrétního asistenta v konkrétní situaci. Nemá ale mít snadné právo proměnit moderní auto natrvalo v techniku bez ochranných vrstev, které mají chránit i ostatní. Povinní asistenti potřebují méně otravné chování a lepší ovládání, ne vypínač na trvalé zmizení.
