Článek
Rok 2017 je hranice, která mění účet
Na první pohled to zní jednoduše: starší auto rovná se vyšší poplatek. Jenže britský systém Vehicle Excise Duty je zrádnější. A pro majitele některých ojetin dost nepříjemný.
Rozhodující je mimo jiné datum první registrace. Auta registrovaná mezi 1. březnem 2001 a 31. březnem 2017 spadají do systému, který se řídí emisemi CO₂. Čím vyšší emise, tím tvrdší roční daň. Oficiální britská tabulka GOV.UK pro rok 2026 ukazuje, že vůz s emisemi 226 až 255 g/km platí 760 liber ročně. Auto nad 255 g/km už 790 liber.
Při běžném přepočtu je to přes 22 tisíc korun ročně. Jen za to, že auto smí na silnici.
To je pro českého řidiče studená sprcha. U nás lidé řeší drahé povinné ručení, servis, palivo, STK nebo dálniční známku. V Británii k tomu u některých starších aut přichází ještě roční daň, která dokáže změnit levnou ojetinu ve velmi drahou hračku.
A nejde jen o supersporty. Do vysokých pásem mohou spadnout starší velká SUV, výkonné sedany nebo auta s velkými benzinovými motory. Tedy přesně ta auta, která na trhu ojetin často lákají nízkou pořizovací cenou. Jenže nízká cena při koupi může být jen návnada. Skutečný účet přijde později.
Ne každá starší ojetina je odsouzená
Tady je potřeba brzdit paniku. Neplatí, že každé auto z roku 2017 nebo starší automaticky zaplatí přes dvacet tisíc korun. Malá auta s nízkými emisemi mohou mít poplatek výrazně nižší. Britský RAC uvádí, že u aut registrovaných po březnu 2001 a před dubnem 2017 začínají některá nízkoemisní pásma už na 20 librách ročně. Rozdíl mezi úsporným hatchbackem a velkým SUV tak může být obrovský.
Právě v tom je britský systém tvrdý. Netrestá všechna stará auta stejně, ale cíleně dopadá na ta s vyššími emisemi. Z pohledu státu to dává logiku: kdo provozuje žíznivé auto, platí víc. Z pohledu majitele starší ojetiny to ale může působit jako past. Auto koupil levně, protože jeho tržní cena spadla. Daň se ale neřídí tím, kolik dnes stojí v bazaru. Řídí se tabulkou emisí.
Ještě jinak to mají auta registrovaná před 1. březnem 2001. Tam se sazba odvíjí od objemu motoru. Podle britského přehledu sazeb v rozpočtových podkladech vlády platí pro rok 2026/2027 auta do 1549 cm³ částku 230 liber, vozy nad tuto hranici 375 liber. To je pořád citelné, ale u velkých motorů často méně brutální než emisní pásma pro mladší auta z let 2001 až 2017.
Levná ojetina může být drahá iluze
Britský příklad je zajímavý i pro Česko. Ne proto, že by se stejný systém měl zítra zavádět tady. Ale protože ukazuje směr, kterým státy uvažují. Starší a emisně náročnější auta jsou stále snadnější terč. Politicky se to dá prodat jako ekologické opatření. Fiskálně je to pohodlné, protože auta nejdou schovat do šuplíku. A sociálně to dopadá hlavně na lidi, kteří často nemají na nové.
Tady vzniká nepříjemný konflikt. Bohatší řidič si koupí nové auto s nízkými emisemi, případně elektromobil, a část poplatků se mu vyhne. Řidič s omezeným rozpočtem sáhne po starší ojetině, která je levnější při nákupu, ale stát mu ji může zdražit provozem. Výsledek? Člověk, který šetří, může být potrestán víc než ten, kdo má na dražší nové auto.
Samozřejmě, nikdo nemá nárok jezdit velkým osmiválcovým SUV za poplatek jako majitel malého hatchbacku. Jenže mnoho starších aut s vyššími emisemi nekupují milionáři pro radost. Kupují je lidé, kteří potřebují prostor, pohon všech kol nebo jednoduše auto, na které zrovna dosáhnou.
Poplatek jako varování pro kupce
Britská pravidla mají jeden jasný vzkaz: při koupi ojetiny už nestačí řešit cenu, nájezd a servisní knížku. Je potřeba znát i daňovou kategorii. Auto, které v inzerátu vypadá jako výhodná koupě, může po započtení ročních plateb rychle ztratit lesk.
Tohle je poučení i pro české řidiče, kteří sledují zahraniční trhy. Levné auto z Británie nemusí být levné v provozu. A hlavně: daňová politika umí ze dne na den změnit hodnotu celých skupin aut. Co je dnes zajímavá ojetina, může být zítra drahý problém.
Británie ukazuje, že starší auta nejsou jen technické téma. Jsou politické téma. Jakmile stát začne přes poplatky tlačit na emise, majitelé starších vozů se ocitnou v první linii.
A jejich největší problém nebude, že auto špatně jezdí. Ale že stát rozhodne, že jezdit s ním už má bolet.
