Řidič polské dodávky si zadělal na malér. Auto bylo přetížené o téměř 4 tuny, PČR neměla slitování

Na papíře běžná dodávka do 3,5 tuny. V praxi stroj naložený tak, že vážil 7 203 kilogramů. Překročení o 3 703 kilogramů, tedy o 105,8 procenta. Zadní náprava byla podle údajů Inspekce silniční dopravy přetížená dokonce o 126,2 procenta. Na podobné číslo už nestačí slovo přestupek. To je vědomé kašlání na bezpečnost.

Případ se odehrál na silnici I/35. Na podezřele jedoucí dodávku upozornili ostatní řidiči, protože se měla po silnici kličkovat. A tady je potřeba jim přiznat zásluhu. V provozu se často nadává, bliká a troubí, ale tentokrát někdo udělal rozumnou věc: zavolal policii.

Přetížená dodávka není jen problém řidiče, který riskuje pokutu. Takové auto hůř brzdí, hůř zatáčí, jinak reaguje při krizovém manévru a mnohem víc trápí pneumatiky, brzdy i podvozek. Když se něco utrhne, praskne nebo selže, odnese to klidně úplně cizí člověk v protisměru. Třeba rodina v osobním autě, která jen jela domů.

Dodávky do 3,5 tuny mají v Česku zvláštní postavení. Zvenčí vypadají jako lehká užitková auta, řídí se s běžným řidičákem skupiny B a v každodenním provozu splývají s osobáky. Jenže právě proto se z nich stává šedá zóna. Vozí kurýrní balíky, stavební materiál, zboží, nářadí, někdy skoro všechno najednou. A dokud je nikdo nezváží, problém zůstává schovaný za zavřenými zadními dveřmi.

Policie u podobných případů opakovaně varuje, že přetížené vozidlo má delší brzdnou dráhu, ztrácí stabilitu, je náchylnější k převrácení a nadměrně zatěžuje pneumatiky i brzdy. Přesně to popsala Policie ČR u jiného extrémně přetíženého vozu, který měl místo povolených 3,5 tuny celkovou hmotnost osm tun. Pointa je stejná: fyziku nejde přechytračit fakturou ani spěchem na vykládku.

Pohoršení je tady na místě. Ne proto, že by někdo udělal administrativní chybu o pár kilogramů. Přes sedm tun u dodávky s limitem 3,5 tuny znamená, že auto jelo s více než dvojnásobnou hmotností. To už není přehlédnutý pytel cementu navíc. To je systém „nějak to dopadne“.

Jenže na silnici takové „nějak“ neplatí. Když řidič před sebou dobrzdí, když do vozovky vběhne chodec, když přijde prudký manévr kvůli koloně nebo zvěři, přetížené auto se nechová jako to, které vyjelo z továrny. Chová se jako něco mezi dodávkou a špatně naloženým náklaďákem. A řidič za volantem to v krizové chvíli často pozná pozdě.

Dobrá zpráva je, že stát se na přetíženou dopravu začal dívat vážněji. Nová Inspekce silniční dopravy podle vlastních informací může zastavovat vozidla, provádět technické kontroly, kontrolovat dodržování přestávek i odhalovat manipulace s tachografy. Na webu INSID sama popisuje, že vznikla přeměnou Centra služeb pro silniční dopravu a má fungovat samostatněji než dřívější systém závislý na součinnosti policie či celníků.

To je správný směr. Přetížené dodávky totiž nejsou kuriozita na sociální sítě. Jsou součást levné logistiky, ve které se tlačí cena, čas a nosnost. Řidič je pak poslední článek řetězu, ale ne vždy jediný viník. Někdo auto objedná, někdo ho naloží, někdo stanoví termín a někdo se tváří, že povolená hmotnost je jen doporučení.

Právě tady by sankce neměly končit u řidiče. Pokud provozovatel posílá na silnici auto, které je naložené daleko za hranou konstrukčních možností, má nést odpovědnost také. Jinak se z pokuty stane jen další náklad podnikání. Nepříjemný, ale započitatelný.

Každá podobná kontrola se dá snadno shodit řečmi o buzeraci. Jenže když dodávka váží přes sedm tun, nejde o buzeraci. Jde o ochranu ostatních řidičů. O mosty, silnice, brzdy, pneumatiky a hlavně o lidi, kteří proti takovému autu nemají šanci.

Poctivý dopravce, který váží náklad, hlídá techniku a drží se pravidel, na podobné hazardéry doplácí také. Konkurují mu nižší cenou, protože část nákladů přehodí na všechny ostatní: na správce silnic, pojišťovny, policii a v nejhorším případě na oběti nehody.

Přetížená polská dodávka z I/35 je proto víc než jeden povedený policejní úlovek. Je to připomínka, že na českých silnicích nejezdí jen auta, ale i obchodní modely. Některé jsou férové. Jiné stojí na tom, že se bude riskovat tak dlouho, dokud někdo nezmáčkne brzdu a nezjistí, že už je pozdě.