Článek
Osmdesát procent je dobrý základ, ne zákon
Číslo 80 se mezi elektromobilisty opakuje tak často, až může působit jako zákaz plného nabití. Není. Je to rozumný denní limit pro auta, která většinu času jezdí podobné trasy a po návratu domů stojí připojená u wallboxu. Baterie pak netráví zbytečně mnoho hodin na úplném vrcholu nabití a řidiči přitom zůstává dostatečná rezerva na běžný den.
Podobně radí i automobilky. Hyundai označuje pro životnost i rychlost nabíjení za výhodný rozsah 20 až 80 procent. Tesla u vozů s doporučeným denním limitem 80 procent radí nechat plných 100 procent hlavně na situace, kdy je opravdu potřeba delší dojezd.
To ale neznamená, že jediné nabití na 100 procent baterii zničí. Elektrické auto není mobil, který se musí nervózně hlídat po každém procentu. Baterii více vadí opakované a dlouhé držení na krajních stavech než občasný plný cyklus před cestou, na níž kapacitu skutečně využijete.
Plné nabití vadí hlavně tehdy, když auto stojí
Rozdíl mezi „nabít do plna“ a „nechat auto plné tři dny na parkovišti“ je zásadní. Když víte, že ráno vyrážíte na dovolenou, nastavte nabíjení tak, aby 100 procent dosáhlo krátce před odjezdem. Přesně k tomu slouží časovač nebo plánovaný odjezd v aplikaci vozu.
Naopak nabít v pátek večer na plno a nechat auto do pondělí stát jen proto, aby displej ukazoval hezké číslo, nemá velký užitek. Manuál Polestaru doporučuje nenabíjet na 100 procent, pokud majitel nepotřebuje celý dojezd, a výslovně varuje před dlouhým setrváním na vysokém stavu nabití. Pro delší odstavení na více než měsíc pak uvádí přibližně 40 až 60 procent.
Stejně nevhodné je nechávat auto dlouho téměř prázdné. Vůz s pěti procenty, který stojí bez připojení v mrazu nebo vedru, není „šetřený“. Má malou rezervu na vlastní spotřebu systémů i přirozené vybíjení. Baterii proto netřeba držet v laboratorním ideálu. Je dobré jí jen nedělat z obou krajů dlouhodobý domov.
Nejdřív plán cesty, pak procenta
Pro člověka, který denně najede třicet kilometrů po městě, je limit 70 nebo 80 procent praktický. Auto má přes noc dost času na šetrné AC nabíjení, ráno je připravené a řidič nemusí řešit, zda mu zbude dojezd na nečekanou pochůzku. Kdo jednou za týden vyráží přes republiku, může den před cestou limit bez výčitek zvednout na 100 procent.
Na rychlonabíječce je navíc konec nabíjení často méně výhodný časově než pro baterii. S rostoucím stavem nabití většina aut výkon omezuje, takže posledních dvacet procent může zabrat nepřiměřeně dlouho. Při dálkové cestě proto často dává větší smysl nabít zhruba do 80 procent, pokračovat a další zastávku spojit s kávou nebo obědem. Když ale navigace ukazuje, že další nabíječka je daleko nebo nejistá, plných sto procent není hřích, ale rozumné plánování.
Pozor také na univerzální rady z internetu. Jednotlivé vozy se liší konstrukcí baterie, jejím chlazením i tím, co výrobce doporučuje v palubním systému. Volkswagen například uvádí 80 procent pro denní použití a 100 procent před dlouhou cestou. Jiné auto může mít na displeji vlastní doporučený strop. Právě ten má přednost před debatou, co údajně funguje „u všech elektromobilů“.
Důležitější než úzkostlivé sledování každého procenta je jednoduchý návyk: pro běžný týden nabíjet jen tolik, kolik opravdu využijete; pro delší cestu do plna a krátce nato vyjet. Elektromobil se tím nestane nesmrtelným, ale baterie dostane rozumnější život. A řidič přestane řešit, jestli ji náhodou nezničil jednou cestou na dovolenou.
