Článek
U stojanu je vidět pumpa. Stát už méně
Když litr benzinu nebo nafty vyskočí ke čtyřiceti korunám, hněv řidičů míří většinou na nejbližší terč. Na ceduli u silnice. Na obsluhu za kasou. Na „pumpaře“, kteří podle hospodské logiky určitě vydělávají balík.
Jenže konečná cena paliva je mnohem méně romantická. Čerpací stanice není tiskárna na peníze. Z každého litru nejdřív ukrojí velkoobchodní cena paliva, spotřební daň a DPH. Teprve potom se bavíme o marži čerpací stanice. A ta není totéž co čistý zisk.
Aktuální regulace to ukazuje dost názorně. Ministerstvo financí pro 5. června 2026 uvádí maximální přípustnou cenu neprémiového benzinu 41,89 Kč za litr a nafty 39,97 Kč za litr. Současně omezuje maximální marži čerpacích stanic na 3 Kč za litr neprémiového paliva.
Přeloženo na obyčejnou plnou nádrž: při 50 litrech dělá marže pumpy maximálně 150 korun. A ještě jednou: marže, ne čistý zisk. Z ní se platí provoz stanice, energie, mzdy, nájem, údržba, poplatky za platby kartou, technologie, ztráty i administrativa. Teprve z toho, co zůstane, je skutečný výdělek.
To je pro mnohé řidiče studená sprcha. Na účtence vidí dvě tisícovky. Jenže pumpa si z nich nenechá dvě tisícovky. Ani zdaleka.
Drahé palivo není jen vina posledního článku
Ministerstvo už letos marže čerpacích stanic detailně kontrolovalo. V březnovém vyhodnocení monitoringu marží uvedlo, že do šetření zapojilo 2 530 čerpacích stanic od 558 provozovatelů. U benzinu se indikativní hrubá marže pohybovala zhruba kolem 2,35 až 2,60 Kč na litr a po spuštění monitoringu klesla asi ke 2,10 Kč. U nafty byla před krizí podle ministerstva běžně 2,70 až 3,20 Kč, později klesala.
Tahle čísla samozřejmě neznamenají, že všechny stanice jsou svaté. Rozdíly existují. Dálniční pumpa na hlavním tahu má jinou cenovou politiku než samoobslužná stanice u okresního města. Někde se platí za pohodlí, polohu a nonstop provoz. Někde i za obyčejnou neochotu řidiče sjet o tři kilometry dál.
Jenže představa, že za drahý benzin může hlavně obsluha čerpací stanice, je laciná. A špatná.
Podle přehledu BusinessInfo činí sazba spotřební daně u bezolovnatých motorových benzinů 12 840 Kč na 1 000 litrů, tedy 12,84 Kč na litr. K tomu se přičítá DPH. U paliva je navíc bolestivé, že DPH nedopadá jen na samotné zboží, ale v praxi zvyšuje i částku, ve které už je zahrnutá spotřební daň. Stát si tak u benzinu bere velmi slušný kus koláče ještě předtím, než řidič začne řešit marži stanice.
Ceny se hýbou rychleji než nálada řidičů
Průměrné ceny se letos hýbaly dost prudce. CCS uvádí, že průměrná měsíční cena paliv v květnu 2026 činila 42,13 Kč za litr, v dubnu 43,56 Kč a v březnu 41,39 Kč. V lednu to přitom bylo 33,25 Kč. Takový skok řidič pochopitelně cítí okamžitě.
Jenže ani rychlý růst ceny neznamená, že pumpa automaticky zbohatla. Cena paliv se odvíjí od ropy, rafinerských marží, kurzu koruny, velkoobchodních cen, daní, regulace a lokální konkurence. Evropská komise proto ve svém Weekly Oil Bulletinu sleduje ceny pohonných hmot včetně i bez daní, právě aby bylo vidět, kolik dělá trh a kolik stát.
Řidič má samozřejmě právo hledat levnější stanici. Má právo odmítnout předraženou dálnici. Má právo být naštvaný, když plná nádrž spolyká část výplaty. Jen by měl vědět, na koho se vlastně zlobí.
Čerpací stanice jsou viditelné, protože jejich cedule stojí u silnice. Daně vidět nejsou. Velkoobchodní cena také ne. Ropa, kurz a rafinerský trh už vůbec ne. Jenže právě tam se rozhoduje o většině konečné částky.
Pumpa není nevinná, ale není hlavní viník
To neznamená, že čerpací stanice mají bianko šek. Lokální cenové extrémy existují a stát je právě kvůli nim začal řešit. Pokud někdo využije krizi k nepřiměřené marži, zaslouží si kontrolu i postih. Jenže z běžné plné nádrže zkrátka nezůstává pumpě částka, jakou si mnozí řidiči představují.
Na padesátilitrové nádrži může jít při regulované marži o zhruba stokoruny, ne o tisíce. A i ty nejsou čistý zisk. To je dobré mít v hlavě pokaždé, když člověk u stojanu nadává na „zloděje pumpaře“.
Drahé palivo má víc viníků. Stát, světový trh, ropa, kurz, daně, doprava, poloha stanice i ochota řidičů tankovat tam, kde je to pohodlné. Čerpací stanice jsou jen poslední článek řetězu. Nejviditelnější, a proto nejvděčnější terč.
Jenže největší kus peněz z nádrže mizí jinde. A právě to je odpověď, která řidiče často zaskočí nejvíc.
