Článek
Nejhorší je pocit, že se neděje nic
Rozkopaná silnice umí člověka vytočit rychleji než drahý benzin. Zúžení, semafor, kolona, oranžové kužely a za nimi ticho. Žádný bagr, žádná parta dělníků, žádný pohyb. Jen značka, která tvrdí, že se opravuje. Řidič pak celkem pochopitelně zuří.
Jenže realita bývá méně jednoduchá než oblíbená věta „nikdo tam nedělá“. Na stavbě se nemusí zrovna pokládat asfalt, aby se něco dělo. Čeká se na technologickou pauzu, tvrdnutí materiálu, přeložku sítí, dodávku konstrukčních vrstev, laboratorní zkoušky, navazující etapu nebo povolené dopravní opatření. Pro člověka za volantem to všechno vypadá stejně: prázdno.
A to je problém. Ne vždycky samotná délka opravy. Často spíš to, že stát a správci silnic neumějí lidem srozumitelně říct, proč mají stát v koloně právě teď.
V roce 2026 přitom nejde o nedostatek staveb. Ministerstvo dopravy uvádí, že rozpočet Státního fondu dopravní infrastruktury počítá pro ŘSD s částkou 81,1 miliardy korun a v Česku se má letos začít stavět až 105 kilometrů dálnic. Jinými slovy: peněz i akcí je hodně. Právě proto bude omezení na silnicích vidět skoro všude.
Stavět za provozu je pomalé peklo
Řidiči často chtějí jednoduché řešení: zavřít úsek, udělat ho rychle a hotovo. Jenže u hlavních tahů to zní lépe v diskusi než v praxi. Když zavřete důležitou silnici úplně, pošlete tisíce aut do obcí, na objížďky a na komunikace, které na takový provoz nejsou stavěné. Výsledek může být horší než samotná oprava.
Proto se často opravuje po etapách, v zúžených pruzích a za provozu. Doprava teče pomaleji, stavba také. Každý pohyb techniky se musí přizpůsobit autům, bezpečnosti pracovníků i dopravnímu značení. Vypadá to neefektivně. Někdy to neefektivní opravdu je. Ale často jde o cenu za to, že silnice zůstane aspoň částečně průjezdná.
ŘSD například u hlavní fáze opravy D10 mezi Starou Boleslaví a Svémyslicemi popisovalo režim 2+2 ve zúžených pruzích, sníženou rychlost a rozdělení opravy do čtyř etap. Taková organizace není ideální pro nikoho. Řidiči nadávají, stavbaři mají méně prostoru a termín se natahuje. Jenže úplná uzavírka by na vytížené dálnici vyvolala ještě větší chaos.
A ano, někdy se pracuje i v noci. Na opravě D10 u Prahy a Pražského okruhu ŘSD uvádělo, že noční práce pomáhají využít dobu, kdy intenzita dopravy klesá až o 60 procent. To je přesně ten typ informace, který by měl být u velkých oprav vidět častěji. Řidič snáz přijme omezení, když ví, že se s časem opravdu pracuje.
Jenže výmluva na technologii nestačí
Bylo by pohodlné říct, že řidiči jen nechápou stavební proces. Jenže tím se problém nesmete. Česká infrastruktura má za sebou i špatné plánování, provizorní lepení a opravy, které se vracejí jako bumerang.
Nejvyšší kontrolní úřad v roce 2024 upozornil, že opravy a údržba silnic I. třídy stály v kontrolovaném období 62,5 miliardy korun, přesto zůstávala třetina těchto silnic v nevyhovujícím a havarijním stavu. Úřad také popsal případy, kdy se stejný výtluk opravoval opakovaně provizorně, místo aby se problém vyřešil trvale.
ŘSD část závěrů rozporovalo. To je fér dodat. Ale pro řidiče je spor úřadů málo uklidňující, když jede po silnici, která se lepí každý rok znovu. Lidé nechtějí slyšet jen to, že opravy jsou složité. Chtějí vidět, že se po opravě stejné místo zase za půl roku nerozpadne.
A tady už nejde o dělníky na stavbě. Jde o přípravu, smlouvy, kontrolu kvality, koordinaci s kraji, městy a správci sítí. Když se tohle podcení, může být na stavbě klidně deset bagrů a výsledek stejně nebude dobrý.
Řidiči potřebují méně mlhy a víc informací
Letní sezona 2026 bude pro řidiče znovu nepříjemná. ČT24 popsala desítky oprav a omezení na dálnicích, silnicích i ve městech. D1, D5, D11, Praha, Ostrava, Liberec a další místa. Provoz prostě bude bolet.
To samo o sobě není skandál. Silnice se musí opravovat. Horší by bylo nechat je chátrat dál. Jenže stát by měl přestat předpokládat, že řidič má nekonečnou trpělivost. Když někde stojí kužely a týdny se zdánlivě nic neděje, má správce komunikace vysvětlit proč. Ne jednou v tiskové zprávě, ale průběžně a srozumitelně.
Kdy se frézuje. Kdy se čeká na technologickou pauzu. Kdy se pracuje v noci. Proč je úsek uzavřený, i když tam zrovna nejsou lidé. Kdy skončí etapa. Co se pokazilo. Co se zrychlilo.
Řidiči nejsou děti. Snesou špatnou zprávu lépe než prázdné mlčení.
Rozkopaná silnice tedy nemusí znamenat, že se fláká. Ale pokud to tak vypadá, správce stavby prohrává komunikační bitvu. A v zemi, kde se silnice opravují často, dlouho a na mnoha místech najednou, je právě tahle bitva skoro stejně důležitá jako nový asfalt.
