Článek
Na úvod, trochu o mně. 30 bylo, od mala fascinován počítači, vysoká škola vystudována z důvodu, aby rodiče byli spokojeni. Aktuálně pracuji na IT pozici v průmyslu. Důvodem tohoto zaměstnání je samozřejmě jistota stálého platu a čistá hlava. Už od 18 jsem věděl, že chci živnost a zkoušet podnikat. Poptávka po programování je stále obrovská, takže kamarád z Prahy řeší obchodní stránku projektů a já v klidu na malém městě programuji na živnost do Prahy po odpoledních nebo přes víkendy. Spokojený život, bydlet máme kde a miminko je na cestě.
Často od rodičů slyším, jak se mám dobře, že oni se tak neměli. Uvědomuji si, že když sečtu mzdu s projekty na živnost a zprůměruji to na měsíc, tak domů přinesu krásnou sumu a je to na oblast „mimo Prahu“ super. Je to dřina, ale stojí to za to.
Občas se mi ale stane, že začnu pochybovat o tom, co dělám. Komu se to nestalo. Mám přesně uložené filtry na portály jobs a startupjobs a v tu chvíli se začnu dívat, jestli se tam náhodou neobjeví něco, co by mě nenadchlo změnit tento zajetý stereotyp, případně si položím otázku, zda jsem neměl jít do státního sektoru a „vysedět“ si místo, jako se to povedlo blízkému členovi rodiny. Nedávno za mnou přišel kamarád, že bude měnit práci a jde ze soukromého sektoru do státního, protože mu nabídli nástupní plat větší, než měl mzdu. Krásný příklad, kdy si tu otázku položíte.
Zpět k pochybnostem. Důvodem, proč se mi to stává? Jednoduše, protože si při ranní kávě přečtu nadpis na Seznamu: „Manažer hasičů měl 250 tisíc měsíčně. Výsměch těm řadovým, uvedly odbory“.
Říkám si dobře, to je plat za 40 hodin týdně, je 2× až 3× větší, než mám dohromady svůj celkový příjem a který mi zhruba říká, že co 2 roky si můžu koupit investiční byt (u nás byt v nový bytovce na maloměstě 2+kk za cca. 3,5 mil.) a za 10-15 let nemusím pracovat, protože mě uživí podnájmy. Vlhký sen každého Čecha hned po Škoda Octavia RS. Zde mě neberte za slovo, „trochu som sa opustil“. Navíc proč na té pozici někdy končit. Vyždímat to na maximum. Věřím, že někteří zvládnou svoji vedoucí pozici vykonávat i v důchodovém věku.
Jednoduše je v článku státní zaměstnanec s nadprůměrným platem bez větší míry rizika, že by mu někdo mohl sáhnout na soukromý majetek. Vždycky se pak dočtu, že tito „špičkoví manažeři“ by mohli jít pracovat do soukromého sektoru, kde by jim dali mnohonásobně víc. Opravdu? Neříkám, že to tak nemusí být, ale určitě je to minimum. Navíc bych se rád podíval, kam přesně by šli. Za posledních 10 let se v našem kraji objevilo minimum nových větších podniků s více jak 250 zaměstnanci, kde by hledali tyto zkušené manažery a to nepředpokládám, že v takto velkém podniku by dosáhli na peníze, co mají nyní, případně že by dostali více. Peníze, o kterých tu mluvíme, by byly jedině v korporacích a tam většinou obsazují z nižších pozic, aby mohli někteří řadoví zaměstnanci kariérně růst. Podle mě i v soukromém sektoru mají majitelé svých firem za ty roky kapitalismu své ověřené vrcholové manažery a moc neobsazených manažerských míst nevznikne. Dokonce jsem jednou viděl eshop s manažery. Také by mě zajímalo, jestli někdo z těchto vedoucích úředníků vedl firmu tak, že by každý den usínal s pocitem rizika, které si nese na svých bedrech? Mít na výplaty, mít na daně a odvody, projít všemi audity zákazníků, hlídat celý byznys tak, aby se nesesypal?
Jestli je ten plat zasloužený nebo ne zrovna u ředitele hasičů, nedokážu posoudit, ale řekl jsem si, že si trochu nastuduji portál Hlídač státu. Po rychlém zorientování mě fascinuje stránka „Nejvyšší manažerské platy ve veřejné správě za rok 2024“. Sice strohá tabulka bez filtrů, ale krásně je tam definováno, že 4 926 platů je vyšších než 92 026 Kč, což je dvojnásobek průměrného platu v Česku v Q4 2023 podle ČSÚ. Stačí trochu „web scrappingu“ (pro neznalé jak stáhnout data z webu, aby se dala použít pro analýzu v Excelu nebo Pythonu) a trochu Pythonu přes ChatGPT a zjistíte, že je opravdu hodně organizací, které mají výborné platové ohodnocení vedoucích pozic a nejsou to doktoři nebo právníci, které si nedovolím hodnotit, jelikož jejich odbornost má můj hluboký obdiv. Škoda že jim to pak kazí ředitel Fakultní nemocnice v Motole za 303 576 Kč měsíčně. Asi to bylo málo.
Kdybych se mohl vrátit o 25 let zpět a někdo by se mě zeptal „kým chceš být?“, odpovídám že „ředitel Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou“, protože kde vám dají průměrně 115 524 Kč měsíčně za to, že máte zodpovědnost za muzeum skla? Za mě jsem v úžasu… Samozřejmě bych mohl pokračovat například jako „generální ředitel/ka v Národním muzeu v přírodě“ za 137 094 Kč měsíčně. Krásná práce. Riziko jako v soukromém sektoru v podstatě žádné, plat vždycky pinkne v termínu a do důchodu to vydrží.
Když to porovnám s průmyslovými podniky, tak takové výplaty v soukromém sektoru většinou nemáme a to se nebavím o kariérním postupu, když se všude snaží vše zeštíhlovat. Průmyslové podniky jako takové si ještě mohou přes nejmenovanou organizaci porovnat platy svých zaměstnanců na konkrétních pozicích, aby někoho nepřepláceli. Samozřejmě kariérní postup ve státním a soukromém sektoru, to je téma samo o sobě. Myslím si, že po tom co jsem si zkusil práci na IT ve Škoda Auto v Mladé Boleslavi, mohl bych tu o tom psát další článek a to se k tomu tématu nerad vracím. Moje 13. komnata. Cituji Ca$hanova Bulhar „Kariéra není“ a doplňuji „pokud nejsi někoho kamarád“.
Položil jsem si i otázku, zda to není jen závist, ale podle mě ekonomická situace našeho státu jednoduše a slušně „není nejrůžovější“ a jsou to peníze daňových poplatníků, to znamená soukromého sektoru. Když si podnikatel, k vysoké mzdě se musíš tvrdě probojovat, obětovat tomu opravdu hodně a respektuji to (pokud nepodvádíš). Státní sektor by tu měl být naopak pro ten soukromý a dělat mu podporu, nikoli pouze soukromý sektor ždímat.
Minulý týden jsem četl knihu „Kaput - Konec německého zázraku“, kterou mi doporučilo nezávisle na sobě několik podcastů, které poslouchám a tam je jasně řečeno, co je německá priorita. I když už ta priorita v podobě průmyslu aktuálně není „in“ a světu vládne digitalizace, pořád je průmysl chlebodárce velké části populace, kterou vysoké platy vedoucích úředníků ve státním sektoru maximálně tak demotivují chodit do práce. O tom co píše Wolfgang Münchau v té knížce, by mohl být další článek. Rapová scéna by řekla „Shout out Wolfgangu Münchauovi“. Vřele doporučuji! Přibližně 160 stránek faktů.
Ke konci bych se chtěl ještě zmínit co s tím. Za mě osobně určitě podporovat Hlídače státu, ještě více zprůhlednit úřednické platy, aniž by se musel Hlídač státu složitě dotazovat úřadů, zda to tento rok pošlou. Proces stahování dat automatizovat, aby s tím žádný úředník neměl práci, mohl se efektivně věnovat své agendě a data porovnat s ostatními zeměmi. Třeba se někdo dozví, že v muzeu v zahraničí na maloměstě se může mít lépe než tu.
Všechny tyhle myšlenky mi tak bujely v hlavě, že jsem jako nejlepší východisko z nich viděl to, že si vše sepíšu, zveřejním na Seznam Médiu a půjdu si dále žít spokojený život.
Mějte se fajn, užívejte život a nenechte si kazit náladu platy úředníků, kteří tu jsou pro nás, pro soukromý sektor.
Závěrem celý text byl překontrolován na gramatiku pomocí ChatGPT, takže zodpovědnost za gramatické chyby nese AI.
