Článek
Na první pohled by ho člověk klidně přešel bez povšimnutí. Vypadá jako obyčejný strom, jakých rostou v tropických destinacích stovky. Jenže mancinela obecná patří k těm, u nichž zdání opravdu klame. Ve skutečnosti je považována za nejnebezpečnější strom na světě, což potvrzuje i zápis v Guinnessově knize rekordů. Řadí se do čeledi pryšcovitých a nejčastěji se vyskytuje na pobřeží Baham, Floridy, Mexika i dalších částí tropické Ameriky, kde je běžnou součástí přímořské krajiny.
Má lehce načervenalý kmen, sytě zelené listy a plody, které na první pohled připomínají malá jablíčka. Právě podle nich dostal strom i své jméno, protože pochází ze španělského slova manzanilla, tedy malé jablko. Ve španělsky mluvících zemích se mu ale neřekne jinak než jablíčko smrti.
Přezdívá se mu strom smrti a problémů
Mancinela obvykle dorůstá výšky kolem deseti až patnácti metrů a nejčastěji ji lze potkat v místech, kde se sladká voda mísí se slanou. Roste mezi mangrovníky v brakických lagunách, které jí vyhovují víc než cokoliv jiného. V tamním ekosystému má své pevné místo. Útočiště v jejích větvích nacházejí například leguáni, pro které strom znamená bezpečné úkryty před predátory. Zatímco zvířatům poskytuje ochranu, pro člověka představuje přesný opak, tedy tichou, ale velmi reálnou hrozbu.
O jedovatosti mancinely věděli už dávní obyvatelé Karibiku. Její sílu nepodceňovali a dokázali ji využívat velmi cíleně. Šťávu z tohoto stromu používali k výrobě jedů na šípy, které pak sloužily k obraně i k boji. Účinek byl natolik silný, že dokázal protivníka zneškodnit během krátké chvíle. Smrtící pověst mancinely se nevyhnula ani evropským dobyvatelům. Nejčastěji se připomíná osud španělského conquistadora Juana Ponce de Leóna, muže posedlého hledáním elixíru mládí, který měl podle dochovaných záznamů zemřít poté, co ho zasáhl šíp potřený jedem právě z tohoto stromu.
Nebezpečí stromu neunikli ani námořníci, kteří se s mancinelou setkali při plavbách v tropických vodách. Posádka mořeplavce Jamese Cooka například dostala za úkol nařezat dřevo z tohoto stromu, aniž by o jeho jedovatosti něco tušila. Stačilo, aby si muži po práci promnuli oči rukama, které přišly do kontaktu s mízou, a následky byly dramatické, někteří neviděli až dva týdny. Ti, kteří zkusili ochutnat lákavé plody, nejprve cítili sladkou chuť, ale po chvíli se objevilo silné pálení, slzení a kolem úst bolestivé otoky a boláky.
Smrtící riziko v tropickém ráji. Strom, který klame chutí i vzhledem, děsí lékaře i biology.
Strom vypadá jako obyčejné dostupné ovoce
Zrádnost mancinely spočívá v tom, že jedovatá je prakticky každá její část, od větví a listů přes kmen až po mízu a plody. Na kůži působí toxické látky leptavě, proto není bezpečné se stromu dotýkat, a rizikové může být dokonce i stát pod ním za deště. Voda stékající z listů totiž může na pokožce vyvolat popáleniny, a pokud by se někdo rozhodl dřevo spálit, i kouř z hořící kůry dokáže výrazně podráždit oči a v krajním případě vést až ke ztrátě zraku. V případě kontaktu s mízou je proto doporučeno postižené místo co nejrychleji omýt vodou, chladit a následně vyhledat lékařskou pomoc.
Přesto se mancinely ve velkém nekácí, protože v přírodě plní důležité funkce, slouží jako větrolamy a pomáhají chránit pobřeží před erozí. Strom tak zůstává součástí místních ekosystémů a lidé se učí žít v jeho blízkosti s respektem a opatrností. Mancinela však není jediným stromem, který si vysloužil pověst smrtelně nebezpečné rostliny.
V tropických oblastech roste například Cerbera odollam, známá jako pong pong nebo strom sebevrahů, jehož jediné semeno může být pro člověka smrtelné. Jed z této rostliny se podle dostupných informací používá i při sebevraždách, právě proto se vžil její zlověstný název.
Mezi nejjedovatější stromy světa se řadí také gympie gympie, kopřivák morušovitý, který roste zejména v Austrálii. Na jeho listech a stoncích se nacházejí jemná vlákna obsahující neurotoxin, který při dotyku způsobuje extrémně bolestivé pálení a brnění, jež může trvat celé týdny. Člověk se tak může k nebezpečnému zážitku dostat i při zdánlivě nevinné procházce tropickým lesem.
Ani Evropa však není úplně bez rizika, protože i zde roste jedovatý tis červený, který je v Česku veden jako ohrožený druh. Přestože působí nenápadně, požití jeho jehličí nebo semen může u člověka vyvolat vážné zdravotní potíže. Častěji se ovšem stává, že se jím otráví zvířata, která nemají šanci rozpoznat, že jde o nebezpečnou rostlinu.
Zdroje tohoto textu:
