Článek
Za poslední dva týdny už se mi několikrát zdálo o tom, že hystericky křičím a pláču a oplakávám konec mého manželství.
Jde o tohle manželství?
NE..
Jde vůbec o manželství?
NE..
Je to jeden z těch hodně živých snů, kdy všechno, co člověk cítí, cítí tisíci násobně. A já, já v tom snu cítím obrovskou, vnitřnosti drásající bolest, prázdnotu a smutek.
Křičím tak silně až mi hrdlo opuchá a hoří. Křičím tak silně, že po pár vteřinách ztrácím hlas a začínám se dusit. Vedle mě je muž a ještě několik jiných osob a úplně mě ignorují, jako bych tam ani nebyla, jako bych už dávno byla někde jinde, někým jiným, jako bych byla nic..
Sama ztracená ve své ztrátě, hledajíc naději a úlevu, hledajíc řešení, které v životě člověka prožít nelze..?!
Stahuje se mi hrdlo a tak není překvapivé, že vstávám s opuchlým krkem, zmatená a vzteklá. Naštvaná na své tělo, nepřítomná, přemýšlím, že musím zrušit zítřejší akci, na kterou jsem se vcelku těšila, byla nachystaná.. A ze, které mi měly přistát do peněženky nějaké extra peníze. Babijenže, když jde o peníze, jde u mě ještě stále o manipulaci ze strachu.
Brzo se budu muset odstěhovat do bytu a postavit se na vlastní nohy. To je nevyhnutelné, osvobozující a panicky děsivé najednou. Události posledního roku a půl nás dovedli až sem a svou logickou lehkostí naznačují, že bylo dobré říct: UŽ DOST!
A přesto, když nedávám pozor, ztrácím se v bolesti, ze ztráty nad vztahem, který byl odsouzen k zániku velmi záhy po tom co začal.
Co znamená ten opakující křik, vzlyky a bolest ve snu, který mi rozpálil hrdlo do rudoběla? Nad čím tak strašně smutním? Koho ztrátu oplakávám a jak sakra může něco, tak strašně bolet, když se to ani neděje?
Sára by řekla: „Blbě myslíš..“ Samozřejmě, že by měla pravdu.. Blbě myslím, blbě cítím, blbě se ladím. Jsem teď zas nějak víc blbě.. A sama..
Fanaticky poslouchám předvolební debaty, které zanáší moje čakry a zabíjí moji životodárnou „či“, s nutkavou obsesivní potřebou najít v tom klubku hadů, alespoň jednoho, který neskrývá jed.
Naivně..
Protože jsem naivní a stále věřím v dobro a zlo, co jde vždy vidět. V dobrotu a humanismus a osobní odpovědnost a v to, že Velký Duch, Ten jenž je tu od Počátku, by nás nenechal padnout a drží nad námi svou ochranou ruku..
Ale není nakonec pád a totální rozklad jedinou možností jak z tlejících těl naší malosti a hnusoty vytvořit něco nového?!
Měla bych si určitě ještě dodělat další vysokou školu.. Nebo dvě.. A pořídit si psa, nebo celou smečku smečku..
Chybí mi něha..
...............................................................................................................Já
