Článek
1. FC Union Berlín je klub z východoněmecké části města, konkrétně ze čtvrti Köpenick. V dobách NDR se většinou pohyboval na pomezí první a druhé ligy. V posledních dvou desetiletích si Die Eisernen získali status kultovního klubu především díky unikátní fanouškovské kultuře a ikonickému stadionu An der Alten Försterei. Na mistrovské zápasy mužského týmu je téměř nemožné sehnat vstupenky, pokud nejste členové nebo permanentkáři. Stále se ale můžete dostat na ženskou Bundesligu – a z vlastní zkušenosti tento zážitek jedině doporučuji.
S modernizací stadionu pomohli fanoušci. Za klub cedili i vlastní krev
Předchůdce dnešního Unionu vznikl už v roce 1906 jako FC Olympia Oberschöneweide. Název Union se poprvé objevil o rok později. Po druhé světové válce byl klub rozpuštěn a později znovu založen. Současný 1. FC Union Berlín oficiálně vznikl 20. ledna 1966 oddělením fotbalu od tehdejší tělovýchovné jednoty TSC Berlin.
V době NDR byl Union tichým oponentem komunistického režimu a jeho největším rivalem BFC Dynamo, které podporovala Stasi (východoněmecká tajná policie). Po pádu berlínské zdi se v lednu 1990 odehrálo slavné přípravné utkání, v němž západoněmecká Hertha přivítala Union před 52 000 diváky na Olympijském stadionu. Fanoušci obou klubů si mohli zakoupit lístky příslušným obnosem v západoněmeckých i východoněmeckých markách.
Moderní historii klubu výrazně ovlivnili fanoušci. V roce 2004 mezi sebou vybrali peníze na licenci do čtvrté nejvyšší soutěže. Kampaň „Bleed for Union“ spočívala v tom, že lidé darovali krev a odměnu za to věnovali klubu. Při modernizaci An der Alten Försterei (2009–2013) pak více než 2 000 fanoušků odpracovalo zhruba 140 000 hodin a pomohlo dobudovat stadion do současné podoby.
V roce 2009 Union ovládl první ročník nově zformované 3. ligy a postoupil do 2. Bundesligy. V sezóně 2017/18 pak v play-off přehrál Stuttgart a poprvé se probojoval mezi elitu. Od loňské sezóny hraje Bundesligu i ženský tým. K zápasům na Alte Försterei neodmyslitelně patří hymna Eisern Union, kterou v roce 1998 složila a nazpívala německá punková diva Nina Hagen.
Ženský tým patří k nejstarším v Německu. Teď zažívá boom
Ženská sekce Unionu vznikla už v roce 1969 a patřila k prvním ve východním bloku. Po sjednocení Německa se pohybovala mezi druhou a třetí ligou. Dámy byly stále ryzí amatérky. Před sezónou 2023/24 však došlo k plné profesionalizaci. Pod vedením trenérky Ailien Poese tým bez ztráty bodu ovládl Regionalligu Nordost, zvládl postupové play-off a hned napoprvé vyhrál i 2. Bundesligu.
V nováčkovské sezóně mezi elitou Union neměl problémy se záchranou a skončil devátý. Tím se završila úspěšná trenérská mise Poese, jež se přesunula do sportovního úseku a na lavičku přišla Marie-Louise Eta – první žena, která trénovala tým v mužské Bundeslize (na konci minulé sezóny vedla áčko Unionu v pěti zápasech). Více jsme o tom psali zde.
Největší lákadlo ženského Unionu ale není jen fotbal. Je to atmosféra a podpora fanoušků, která je i na německé poměry unikátní. Ženy se od postupu do druhé ligy dělí o An der Alten Försterei s muži. V postupovém play-off o 2. Bundesligu přišlo na zápas s Henstedtem-Ulzburgem neskutečných 18 045 diváků. V závěrečném kole sezóny 2024/25 pak přišlo oslavit postup do Bundesligy 20 132 fanoušků.
Union byl už jako druholigista s průměrem 7000 lidí nejnavštěvovanějším ženským klubem v Německu. V minulém ročníku se stal prvním bundesligovým týmem, jehož celková domácí návštěvnost přesáhla 100 000 diváků.
Ze stadionu sálá obrovské genius loci
An der Alten Försterei jsem chtěl vidět už dlouho. Na mužskou Bundesligu se vstupenky prakticky neseženou, tak jsem zvolil ženský fotbal, kterému rovněž fandím.
Nový ročník Frauen-Bundesligy startoval 21. srpna právě v Köpenicku šlágrem Union – Bayern Mnichov. Ambiciózní Eisern Ladies s posíleným kádrem a trenérkou Etou. Na druhé straně bavorský velkoklub, který vyhrál ligu čtyřikrát v řadě, v posledních dvou případech získal double a v minulé sezóně se probojoval až do semifinále Ligy mistryň.
Vstupenku na stání jsem koupil několik týdnů předem za 12 eur (příjemných cca 250 Kč). Ke stadionu se pohodlně dostanete S-Bahnem. Z Berlin Südkreuz s jedním přestupem na S Ostkreuz až do Köpenicku a pak zhruba 10 minut pěšky. Cestou už potkáte hloučky fanoušků v dresech a šálami.
U stadionu jsem nasával atmosféru ještě venku. Všechno mi silně připomínalo pražskou Bohemku – jen ve větším měřítku. Historický stánek, podobně komunitní klub, oddaní fanoušci. Jediné, co zamrzelo, že mi oficiální fanshop Union-Zeughaus zavřel v podstatě před nosem. Musel jsem se tak spokojit se stánkem s merchem a koupil si šálu a tričko.
Uvnitř stadionu panovala výborná organizace. Stánků s pivem, bratwursty a hamburgery bylo tolik, že ani o poločasové přestávce jsem nikde nečekal déle než minutu. Tribuny na stání jste mohli volně obcházet. Jednou z dominant je historická budka v rohu, odkud se z okénka stále ručně otáčí skóre. Moderní tabule už na stadionu samozřejmě je, ale ta původní zůstala – a má zůstat i po plánovaném rozšíření po sezóně 2027/28. I to k Unionu prostě patří.
Atmosféra byla bundesligová
Už hodinu před výkopem se tribuny začaly plnit. Hráčky Unionu čekalo bouřlivé přivítání již při rozcvičce. Před zápasem se na ploše v rámci předávání klubových cen za minulou sezónu sešli i kapitán mužů Christopher Trimmel a kapitánka žen Lisa Heiseler – odchovankyně, která kdysi zhruba jako patnáctiletá prohlásila, že jejím snem je hrát Bundesligu za Union. A sny jsou od toho, aby se plnily. Protože šlo o úvodní zápas sezóny, nechyběl slavnostní ceremoniál s vlajkami všech čtrnácti týmů.
A pak přišel moment, kvůli kterému se na Alte Försterei jezdí: intro „Die Legende vom Schlachtruf“ (Legenda o bojovém pokřiku) a následně hymna Eisern Union (Železný Union) od Niny Hagen. Fanoušci roztáhli šály, vytáhli vlajky a zpívali jednu z nejznámějších písní německého fotbalu. V tu chvíli už jste stáli s ostatními fanoušky namačkaní rameno na rameni a skoro si nevšimli, že hráčky mezitím nastupují na hřiště. Nakonec dorazilo 17 083 diváků - dosavadní bundesligový rekord Unionu. Svůj sektor zaplnili i rovněž skvělí fanoušci Bayernu.
Domácí se favorita nezalekly a přes dvacet minut byly možná i lepší. Charakteristické bylo cinkání klíči při rohových kopech Eisern Ladies. Bayern ale má v týmu Klaru Bühl – třetí nejhodnotnější hráčku Evropy podle serveru Soccerdonna - která otevřela skóre nádhernou střelou z přímého kopu. Po změně stran pak po její standardce padl gól na 0:3.
Fanoušky Unionu nepříznivý vývoj neodradil a nadále hnali své oblíbenkyně ze všech sil dopředu. Odměnu dostali v 79. minutě, kdy snížila Nele Bauereisen na 1:3, a stadion explodoval. Bojující domácí ještě sahaly i po kontaktním gólu, ale poslední slovo si vzala devatenáctiletá posila Bayernu Sophie Proost, která si v šestnáctce pohrála s obranou, a stanovila konečné skóre na 1:4.
Závěr zápasu i chvíle po něm se nesly ve znamení chorálu „Unsere Liebe, unsere Mannschaft, unser Stolz, unser Verein – Union Berlin“ (Naše láska, náš tým, naše hrdost, náš klub…). Fanoušci zpívali až do děkovačky. I ta ukázala, že Union není jen o výhrách, ale především o oddanosti ke klubu. Po skončení duelu se pak vše v prostorách stadionu ještě dohrávalo. Hloučky lidí zůstávaly na tribunách, nebo venku u stánků s občerstvením.
Zážitek, který za to stál!
Už o poločase jsem si říkal, že výlet do Berlína stál za veškerý čas i peníze. Atmosféra byla skvělá a fotbal se hrál na velmi dobré úrovni. Jsem rád, že jsem Alte Försterei viděl ještě před plánovaným rozšířením.
Pro mě osobně to byla druhá zkušenost s ženským fotbalem v Německu. V březnu jsem byl na utkání kvalifikace o MS 2028 mezi Němkami a Slovinskem v Drážďanech. Návštěvu Unionu ale řadím ještě o level výš.
Pokud někdo zase řekne, že ženský fotbal nikoho nezajímá, mám jedinou odpověď:
„Řekni to fanouškům Unionu!“
Ochutnávka z atmosféry na Youtube
