Článek
To je otázka kterou jsem měl před summitem v Anchorage. Všichni jsme netrpěliví, na čem se vlastně ti dva výkvěty lidstva dohodli. Jedna věta napověděla z úst pana Trumpa „Teď to je na Panu Zelenském“. Naši lídři v EU jsou si dobře vědomi výsledku jednání, dokonce lídr NATO před schůzkou dal vědět, kterým směrem se celý konflikt bude směřovat. K porážce Ukrajiny, ale taky několika důležitých principů slouží mezi Státy. A to je prohra pro nás všechny. Ne jenom pro Ukrajinu. Viníkem byl ten co měl jednat, včas a nejednal. Pouze po svém mandátu předal horký brambor svému nástupci, v naivní představě „však ono to nějak dopadne…“ velice podobné je to v textu Slovenské hymny „Nad Tatrou sa blýská… zastavme sa bratia, veď sa oni stratja“, no ale neztratili, naopak přicházejí a čím dál tím blíž. Slovensko a Maďarsko mohou být další. Je to volovina? Ano souhlasím s vámi, možná přehráním, to samé jsem si však myslel, když muži v neoznačených uniformách dobyli Krym a organizovali referendum o jeho připojení k Rusku. Měli by být naší lídři tvrdší vůči Rusku a vyhlásit ultimátum na ukončení války? A přitom riskovat značné vyhrocení konfliktu? Mají se zásady a dohody bránit nebo mávnout pohodlně rukou, jako pán Obama a říct si „však ono to nějak dopadne…“? Děkuji za pozornost.
