Hlavní obsah

Toleranční patent

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Co je to tolerance člověk pochopí, až když to sám vyzkouší. Marie Terezie na to přišla už v roce 1775  kdy zrušila robotu a hned po ní císař Josef II. když zavedl svobodu vyznání.

Článek

My žijeme v v jiné době, ale příležitost tolerovat chování lidí kolem nás máme dost často. Moje poslední zkušenost začala úplně normálně. Byla krásná zima, sníh křupal pod nohama a tak jsme se domluvili s mým přítelem Honzou, že vyrazíme na víkend na hory. Chtěli jsme jet už v pátek ale nakonec jel Honza sám. V sobotu jsem musela do práce. No co, přijedu později.

V neděli brzy ráno jsem vyrazila. Moc jsem se těšila jak Honzu překvapím a  možná si dáme spolu snídani. Nebylo ještě ani devět hodin a byla jsem na místě. Nádhera! Všude spousty sněhu a ticho. Horská bouda nejevila známky života. Lyžaři asi po sobotní noci ještě vyspávali. Nebyla jsem tu poprvé takže jsem šla najisto. Došla jsem až k pokoji, který jsme měli s Honzou předem objednaný. Neklepala jsem, protože to mělo být překvapení. Vzala jsem za kliku a nebylo zamčeno. Vešla jsem do pokoje.

Jak klika cvakla pohnula se peřina na posteli. Objevila se Honzova hlava. Ale - vedle ještě jedna hlava. Cizí ! Stála jsem u dveří a nějak jsem tomu nerozuměla. Jenom jsem se dívala a a myslím, že jsem neřekla ani Ahoj. Ty dvě hlavy v posteli byly taky jako zařezaný. Kupodivu jsem neměla ani pocit, že jsem trapná, nebo že je něco špatně. Hotový idiot. Prostě jsem jen stála a čekala. Po chvíli Honza sáhl pod polštář a vyndal kus prádla. Byly to dámské kalhotky. Cizí hlava to popadla, rychle si je pod peřinou natáhla. Potom spustila nohy na zem a sáhla po hromadě oblečení, které se válelo u postele. Natáhla svetr, šponovky a  obula se. Aniž by cokoliv řekla prošla kolem mě a zamířila ke dveřím. Klika cvakla. Konec.

Honza se na mě podíval a řekl :"Nechceš si sundat ten baťoh?" Shodila jsem ho na zem a sedla si na židli u okna. Honza se mezitím oblékal. Po očku jsem se na něj dívala. Líbil se mi. Bylo mi devatenáct let a on byl o třináct let starší. Neznala jsem ho moc dlouho, ale vždycky se choval jako gentleman. Tak jsem si řekla, že chlapi se asi takhle chovají.

„Co kdybychom se šli trochu vyvětrat? Není nad čerstvý horský vzduch“. Vzal mě s úsměvem za ruku. Venku bylo nádherně. Slunce už začalo příjemně hřát a lyžařské vleky byly v plném v provozu. Pohoda. O tom co se stalo to ráno se nezmínil. Já se neptala, ale možná na to čekal. Já jsem se k tomu ale nevrátila ani tehdy ani nikdy potom. Až později jsem si uvědomila, že tu cizí hlavu vlastně znám. Byla to lékařka místní Horské služby. Poskytovat první pomoc je přece její náplň práce. Jenom jsem nikdy nepřišla na to, kdo z nich dvou tehdy tu první pomoc naléhavě potřeboval.

Tehdy jsem asi zabodovala - žádné scény, žádné výčitky. V to osudové ráno jsem začala chápat, co je to vzájemné pochopení. Ne, opravdu si nedělám nárok na toleranční patent ale už vím, že v životě je TOLERANCE - ve správný čas - prospěšná pro obě strany!

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám